http://reality-or-dream.blog.cz/ cs <div style="padding-left:0;border:0 initial initial"><div style="padding-left:0;border:0 initial initial"><ul style="margin-right:2em;margin-left:2em;border:0 initial initial"><li style="border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial">"Počkej, Sindy."</em></li><li style="border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial">"Já tě zvu."</em></li><li style="border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial">"Haha."</em></li></ul><div style="border:0 initial initial"><hr /></div><div style="border:0 initial initial">"Oh, tohle je..." Vstal Tom a očividně mě chtěl představit.</div><div style="border:0 initial initial">"Sindy." Dopověděla ta dívka za něj. Taky jsem vstala ze země a podala jí ruku.</div><div style="border:0 initial initial">"Ahoj. Jsem Laura. Spolubydlící." Představila jsem se. Sindy jemně stiskla mou dlaň, pak se vražedně podívala na Toma a odpochodovala zpátky do pokoje.</div><div style="border:0 initial initial">"Eh... Lauro.." Poškrábal se Tom nervózně za krkem.</div><div style="border:0 initial initial">"Uklidím v kuchyni. Běž si ji usmířit." Kývla jsem k němu do pokoje.</div><div style="border:0 initial initial">"Díky moc. A dobrou." Usmál se Tom a zavřel za sebou dveře svého pokoje. Já jsem se vydala do kuchyně, vyhodila prázdnou krabici od nudlí, umyla sklenici a schovala nedopité pivo, zhasla a šla spát.</div><div style="border:0 initial initial">Ještě chvíli jsem se převalovala. Ani nevím proč mi na mysli vyvstala ta holka. Sindy. Minule tady měl blondýnu, dneska brunetu. Je přece jenom lepší jít s klukem, který vám řekne, že chce sex na jeden večer, vědět o tom a víc od toho nečekat? Asi bych na to ale sama neměla, každý večer si hledat někoho jiného. Přece jenom, je to nádhera, když se přitulíte k jedné a té osobě večer co večer a víte, že vás miluje a vy milujete ji. Teď radši budu sama, než si najdu někoho, než abych věděla, že další večer už nemusím být s tím, s kým bych byla dnes.. Ale na co se trápit takovými věcmi. Nikoho nemám, tak o tom nemusím přemýšlet.</div><div style="border:0 initial initial">Už jsem usínala, ale slyšela jsem bouchnutí dveří.</div><div style="border:0 initial initial">"Počkej, Sindy." Pošeptal Tom, ale tichým bytem se to neslo, jakoby mluvil nahlas.</div><div style="border:0 initial initial">"Prosím tě, ani jsi nevěděl, jak se jmenuju!" Sykla.</div><div style="border:0 initial initial">"Vím. Bože, nemohl jsem si vzpomenout, to se toho stalo!"</div><div style="border:0 initial initial">"Běž si za tou svou spolubydlící, když jsi z ní tak paf. Já odcházím!"</div><div style="border:0 initial initial">"No tak!" Řekl ještě Tom, než práskly vchodové dveře. A pak jsem jen slyšela, jak se Tom šoupe do svého pokoje. To jsem mu to zavařila, ani nevím jak..</div><div style="border:0 initial initial">Ráno jsem vstávala tak, abych se mohla učit do školy, ale zase ne tak, abych tady bloudila bytem už v 7. Mohlo být skoro poledne, když z pokoje vyšel Tom, jenom pozdravil a zapadl do koupelny. A pak, že ji nepoužívá.. Seděla jsem v obýváku nad učebnicí angličtiny. Zítra jsem měla být zkoušená z tématu k závěrečné zkoušce. Musím se podívat aspoň na slovíčka. Angličtina mi takové problémy nedělá, ale přece jenom. Jistota je jistota.</div><div style="border:0 initial initial">"Sakra!" Tiše jsem zaklela, když jsem už nevěděla, jak dál s jedním cvičením. Poposedla jsem a zaklonila hlavu. Tom zrovna vycházel ze sprchy. Měl kolem pasu osušku. Jakmile mě uviděl, usmál se.</div><div style="border:0 initial initial">"Promiň. Než si zvyknu, že tu nejsem sám.." Pokrčil rameny.</div><div style="border:0 initial initial">"V pohodě." Pokrčila jsem rameny. Přišel až ke mně a opřel se o horní opěrku křesla. Naklonil se nade mne a podíval se mi do učebnice.</div><div style="border:0 initial initial">"Zkus si prvně přečíst zbytek věty, pak ti ten začátek docvakne. Víš, jak mají přehozený slovosled." Pokrčil rameny a pak se zavřel ve svém pokoji. Když jsem se na to podívala, připadala jsem si jako hlupák. Měl pravdu..</div><div style="border:0 initial initial">Už bylo pozdní odpoledne, když jsem dostala hlad. Na oběd jsem měla jen topinku a teď mi kručelo v břiše šíleným způsobem. Možná si zase zajdu pro nudle na konec ulice. Ale zase žít jenom na takovém jídle.. Mamka by mě za to zabila. Vždycky mi nadává, že jsem příšerně hubená. Musím jít na pořádné jídlo. A když je neděle, mohla bych si zajít do restaurace. Snad bude stačit, když půjdu jenom v džínách, protože se mi opravdu nechce hledat nějakou róbu.</div><div style="border:0 initial initial">"Kam jdeš?" Zeptal se Tom, když jsem vyšla z pokoje, oblečená v mikině a džínách.</div><div style="border:0 initial initial">"Jdu na pořádné jídlo. Přidáš se?" Zeptala jsem se, když jsem viděla, jak jenom tak živoří u televize. Dala jsem si ruku v bok a sledovala ho, jak se zvedá.</div><div style="border:0 initial initial">"Hmm, možná, že bych něco pozřel.." Zasmál se a poplácal se po břiše. "Počkáš pět minut?"</div><div style="border:0 initial initial">Přikývla jsem a šla do předsíně, abych se zatím obula.</div><div style="border:0 initial initial">"A kam přesně jdeme?"</div><div style="border:0 initial initial">"Nevím. Myslela jsem, že zajedu do města a pak se uvidí." Pokrčila jsem rameny.</div><div style="border:0 initial initial">"Znám jednu dobrou restauraci. Dobře tam vaří a není to zas tak drahé.."</div><div style="border:0 initial initial">"Ale i tak se budu muset vybrat v bankomatu."</div><div style="border:0 initial initial">"Já tě zvu." Mávl rukou.</div><div style="border:0 initial initial">"Já si nenechám všechno platit. Zapomeň."</div><div style="border:0 initial initial">"Jak <em style="border:0 initial initial">všechno</em>?"</div><div style="border:0 initial initial">"Už jsi zatáhl nájem. Dlužím ti." Připomněla jsem mu.</div><div style="border:0 initial initial">"Maličkost. Peníze nejsou problém." Pokrčil rameny.</div><div style="border:0 initial initial">"Tak se tím nevychvaluj." Vyplázla jsem na něj jazyk a trochu přidala do kroku, abychom tam vůbec došli ještě do večera.</div><div style="border:0 initial initial">Do zad mě bouchla sněhová koule. Otočila jsem se a zamračila se na Toma.</div><div style="border:0 initial initial">"Nechovej se jako malý!"</div><div style="border:0 initial initial">"Tak se nezlob." Usmál se. Jak bych mohla, když se na mě tak culí. "Ale platím já." Zasmál se a utíkal ke přechodu přes silnici. Rozběhla jsem se za ním. Kdyby nesvítila červená na přechodu, asi bych do nedostihla.</div><div style="border:0 initial initial">"Neser mě." Řekla jsem mu. Přešla jsem přechod a zapadla do restaurace, kam zašel i on. Posadili nás ke stolu pro dva. Že já jsem mu říkala, aby šel se mnou! Dneska je opravdu nějaký moc rýpavý a už mi to docela vadí.</div><div style="border:0 initial initial">"Opravdu se omlouvám." Řekl. "Dnes večer asi nebudu doma." Změnil téma.</div><div style="border:0 initial initial">"Tak můžeš Sindy pozdravovat." Řekla jsem, ale pak jsem si uvědomila, jak naštvaná odcházela.</div><div style="border:0 initial initial">"Nejdu za ní. A doufám, že ji nepotkám. Emily říkala, že by měla být večer pryč." Konstatoval jakoby nic a díval se do jídelního lístku.</div><div style="border:0 initial initial">"Emily?"</div><div style="border:0 initial initial">"Její spolubydlící."</div><div style="border:0 initial initial">"To sis vybral nějakou bytovku a jdeš jedna po druhé?" Zasmála jsem se.</div><div style="border:0 initial initial">"Haha."</div><div style="border:0 initial initial">"Není to trochu složité?" Zvedla jsem obočí. Tom ke mně zvedl pohled, ty jeho nádherné oči probodávaly moje. Usmál se.</div><div style="border:0 initial initial">"Nic není složité. Jenom to složitější děláš." Pokrčil rameny a zase sklopil pohled k jídlům.</div><div style="border:0 initial initial">Vyšla jsem z koupelny, jenom v zamotaná do osušky. Tom už byl dávno pryč a já jsem si mohla v klidu dopřát teplé vody. Stejně by mě zajímalo, kde pořád hledá ty holky. Netušila jsem, že je takový sukničkář. Nikdy jsem neslyšela, že by tady někoho měl, až když jsem poprvé viděla tu holku. Od té doby se jich tu vystřídalo.. A co v tom vůbec hledá? Radši nad tím nebudu přemýšlet, jenom mě to unavuje. To jsem ještě chtěla skočit za Lily, ale s takovou půjdu hned spát. Jsem unavená.. Jeden nemůžu usnout a další bych usnula už po večerníčku.. Ach jo. Vzala jsem do ruky mobil a hned napsala Lily smsku.</div><div style="border:0 initial initial">"Promiň, zlato, ale stavím se asi až zítra. Dneska jsem unavená. A ještě nevíš nejnovější drby, tak se těš.. :) Dobrou."</div><div style="border:0 initial initial">Uvědomila jsem si, že vlastně neví, že nebydlím s Audrym, ale s Tomem..</div><div style="border:0 initial initial">B.</div></div></div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-12-ja-te-zvu http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-12-ja-te-zvu Ten z vedlejšího bytu Tue, 26 Apr 2011 20:17:57 +0200 <div>"Děkuju."<br />"Tygře?"<br />"Ty mrško jedna."</div><hr /><div><br />Ani nevím, kolik bylo hodin. Budík jsem měla ještě v krabici. Přetočila jsem se na druhou stranu. Tenhle pokoj měl zatím jenom záclony, ale závěsy tu nebyly. Tak mě hned probralo sluneční světlo. To už muselo být i po poledni! Rychle jsem vstala, ale stejně rychle jsem si znovu lehla. Zamotala se mi hlava a z toho kořeněného pití mě akorát pekelně bolela. Jenom jsem zakňučela a rozhlédla se po pokoji. Nebyl ani velký, ani malý. Jedna postel uprostřed velikosti letiště. Naproti dveře, po levé ruce okno na ulici, po pravé stolík a dvě veliké skříně. A vedle dveří, blíž k oknu stál psací stůl. Kdybych za ním seděla, viděla bych, kdo zrovna vchází. I když tu byl jenom koberec a záclona, vypadalo to tu docela dobře. A až si to vyšperkuju podle svého, bude to ještě lepší.<br /><br />Po chvíli, kdy jsem usoudila, že už budu schopná vstát, jsem se posadila. Zaposlouchala jsem se, ale neslyšela jsem nic. Žádný pohyb, bouchání nádobí, chrápání, ani televizi. Otevřela jsem dveře a strnula úžasem. Všechny krabice z mého bytu byly nastěhované v obýváku. Na té nejbližší jsem zahlédla na půlky přeložený papír. Na něm bylo úhledným a zaobleným písmem napsáno moje jméno. Rozložila jsem ho a přečetla vzkaz od Toma.<br /><br />"Ráno tě hledal pan domácí, tak jsem mu řekl, že spíš. Dal jsem mu za tebe klíče. Máš se za ním stavit, potřebuje podepsat pár papírů. Pomohl mi přetáhnout krabice a až si je sklidíš, přestěhujeme piano. Říkal, že nám rád pomůže, je to milý chlap.. Já jsem ve městě, potřebuju si vyřídit pár věcí. Taky ti nechám udělat kopii klíče. Jestli tě bolí hlava, v koupelně ve skříňce by měly být nějaké aspiriny. A snídaně je na stole. Dobrou chuť. T."<br /><br />Oh, on je tak pozorný. Prodrala jsem se haldou krabic a šla do kuchyně. Na stole ležely opečené toasty a marmeláda. Taky tam stála minerálka. Spíš jsem měla chuť na kakao, ale kdo ví, jestli něco takového tady má. A nechci mu tady hrabat, stejně se za chvíli přestěhuju. Snědla jsem dva toasty a pak se pustila do vybalování krabic. Ani jsem netušila, že jich mám tolik. Pravda, že byly hodně vycpané starými novinami. Ale většina z toho byla oblečení. A ty dvě veliké skříně se zaplnily akorát. Na postel jsem si dala svůj přehoz - deku sešitou z velikých čtverců různých barev. Jednou jsem ji dostala na Vánoce od mámy a milovala jsem ji. Na stolík jsem si dala knížku, kterou právě čtu a zbytek svých oblíbených knih jsem dala na psací stůl. Musím si pořídit nějakou poličku.<br /><br />Pověsila jsem si svoje závěsy. Dala si svůj kobereček k posteli a upravila polštáře. Na nočním stolku jsem měla rodinnou fotku v rámečku, ještě když mi bylo 10 let. Byla to moje oblíbená - všichni se tam usmíváme, byla to nejlepší dovolená mého života. Posadila jsem se na posteli a vzdychla. Hned za tím jsem měla fotku mě a Audryho. Byla taky moje oblíbená, protože na ní měl tu olivovou šálu, kterou jsem mu koupila k narozeninám.<br /><br />"Vypadá to tu hezky." Pošeptal Tom. Ani jsem neslyšela, že přišel. Cukla jsem sebou a fotka mi vypadla z ruky na kobereček. "pěkně sis to zařídila. A teď můžeme přenést .. Co se děje?" Zeptal se, když si všiml, že si utírám slzy.<br />"Nic." Zavrtěla jsem hlavou. Tom se posadil vedle mě a zvedl fotku ze země.<br />"Ale no tak, Lauro." Dal mi ruku kolem ramen. Položil fotku vedle sebe a objal mě i druhou. Začala jsem naplno brečet. Hladil mě po zádech a nechal průchod mým slzám.<br />"Promiň. Opravdu se omlouvám." Vymanila jsem se z jeho objetí a vstala. Začala jsem přecházet po pokoji. "Podívej na mě, vypadám hrozně." Vysmrkala jsem se, ale znovu se rozbrečela.<br />"Dívám se. A jsi krásná." Vstal. "A Audry je pěkný blbeček. A není poslední zástupce mužského plemena na světě." Usmál se. Musela jsem se začít smát, i přes ty slzy. Byla jsem mu tak vděčná.<br />"Děkuju." Objala jsem ho. Cítila jsem, jak je nejistý, ale nakonec mé objetí opětoval.<br />"Chtěl jsem si večer vyjít, ale jestli chceš, budu tady s tebou."<br />"Ne. Bože, kvůli mě si nekaz večer. Kouknu na telku, půjdu brzo spát.." Pokrčila jsem rameny.<br />"Opravdu?"<br />"Naprosto." Přikývla jsem.<br />"Dobře. A taky máš klíč. Kvůli tomu jsem ti sem vpadl." Usmál se.<br />"Měla jsem otevřeno.." Usmála jsem se. "Jaké vpadnutí?"<br />"Lekla ses." Vyplázl na mě jazyk. Odešel, zavřel za sebou dveře a nechal mě tu samotnou, jak jsem chtěla.<br /><br />Ptal se mě, jestli s ním chci jít na oběd, ale řekla jsem, že ne. Šel do nějaké restaurace, název zněl honosně a nejsem zvědavá, abych utratila své poslední úspory. Vystačím si s čínskou kuchyní v krabičkách. Zašla jsem si na roh do bistra, aby mi jídlo zabalili. Nudle s kuřecím masem a zeleninou. Hm.. Hned jsem si vzala i na další den a dala si to do ledničky. Tom se vrátil nevím kdy. Už jsem spala. Ale když jsem se po půlnoci vzbudila, byl už zpátky. Jen tak jsem ležela v posteli, protože jsem nemohla usnout. Přemýšlela jsem, který chlap je horší. Audry nebo Tobias, který vám dělá veliké naděje nebo věčný proutník Tom, který hledá uspokojení v příležitostném sexu?<br /><br />Vstala jsem a šla do kuchyně. Měla jsem žízeň a dostala jsem hroznou chuť na ty nudle, které jsem si koupila. Nalila jsem si do sklenice vodu a vypila ji do dna. Vytáhla jsem si nudle a vidličku. Posadila jsem se na kuchyňskou linku vedle ledničky a otevřela si první krabičku.<br />"Nemůžeš spát?" Zeptal se Tom.<br />"Ne." Zavrtěla jsem hlavou. Přešel místnost a posadil se vedle mě. I když jsem ho už viděla jenom v trenýrkách, tehdy, když mi tak otevřel, teď jsem byla v rozpacích. Ale proč?<br />"Můžu?" Zeptal se. Nabídla jsem mu. Mezi prsty si vzal pár nudlí, zaklonil hlavu a zvedl ruku nad hlavu, aby si mohl konce nudlí strčit do pusy a postupně si je naskládal do pusy. "Hmmm, dobré." Zamumlal s plnou pusou.<br />"A já se snažila jíst to vidličkou." Zasmála jsem se. Tom se na mě podíval a uculil se. Pak zavrtěl hlavou. Když spolkl sousto, napil se piva z ledničky.<br />"Chceš taky?" Nabídl mi.<br />"Tak pozdě večer?" Zakroutila jsem hlavou.<br />"Nedělej..." Zasmál se. Tak jsem si od něj vzala láhev a odlila si trochu do sklenice. Napila jsem se. Ta hořká chuť mi poslední dobou začínala chutnat.<br /><br />"Už tam nic není." Koukla jsem do krabičky. "Jenom zmrzlé knedlíky."<br />"Jo, ty mám nejradši." Zasmál se. Vzal si jeden a hodil ho do koše, který byl na druhé straně v koutě.<br />"Výborně, tygře, dva body." Řekla jsem automaticky.<br />"Tygře?" Koukl na mě Tom.<br />"Na základce jsem byla nejmladší roztleskávačka. A když jsem pak šla na konzervatoř, nechala jsem toho."<br />"Něco mi ukaž."<br />"Blázníš?" Zavrtěla jsem hlavou. "Už si nic nepamatuju." Začala jsem se vymlouvat.<br />"Tak já hodím pět knedlíků za sebou, levou rukou a pak můžeš skandovat, ok?" Navrhl. Přikývla jsem. A doufám, že se netrefí.<br /><br />První dva hodil hned za sebou. Třetí taky a čtvrtý mu vyšel tak tak.<br />"Ten pátý nedáš." Řekla jsem.<br />"Dám."<br />"Smiluj se nade mnou." Zakňučela jsem. Jenom se zasmál, ale než stihl hodil knedlíkem, trochu jsem do něj šťouchla loktem. Knedlík dopadl pár centimetrů vedle, dokonce jsem zaslechla zašustění sáčku.<br />"To není fér, to by byl čistý koš!" Vstal, sebral knedlík ze země a hodil ho do koše.<br />"Sorry, poslední nespadl. Nemůžu skandovat." Pokrčila jsem rameny.<br />"Ty mrško jedna." Zakroutil hlavou.<br />"Neřekl jsi, jaká jsou pravidla a okolnosti." Vyplázla jsem na něj jazyk. Ve mžiku byl u kuchyňské linky a už se pokoušel mě lechtat.<br />"Ani to nezkoušej!" Vypískla jsem a seskočila na zem. Utíkala jsem do obýváku, ale Tom mě svalil na zem. Sedl si na mě a lechtal mě, bez milosti.<br />"Chovej se.. dospěle!" Vykřikla jsem mezi záchvaty smíchu.<br />"To říká ta pravá!" Odpověděl hned. Nějakým způsobem jsem se na chvíli uvolnila a mohla se otočit na záda. Aspoň jsem se teď mohla trochu bránit. Škrábala jsem ho, mrskala jsem sebou, jenom aby přestal.<br /><br />"Tome?"<br />Oba dva jsme se podívali na tu dívku, která vyšla z jeho pokoj, zamotaná do přikrývky, s rozcuchanými vlasy.<br />"Oh. Děláme hluk, že?" Uchechtl se Tom.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-11-tygre http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-11-tygre Ten z vedlejšího bytu Wed, 13 Apr 2011 09:20:00 +0200 <div>Když mi do maturitního plesu zbývá týden a vstupenky mám už doma, rozhodnu se konečně jít se podívat po nějakých šatech. Musím koupit i pro Angelu, protože tam jde s náma. Když se chystám odejít, jsem docela naštvaná, i když sem se snažila nedat na sobě nic znát, Tom to na mě ale pozná.<br />"Stalo se něco?" zeptá se<br />"Ale ne..jen mě vytočily spolužačky..to neřeš.." mávnu nad tím rukou<br />"Čím? Když to řekneš tak se ti uleví.."</div><hr /><div><br />"Vždyť je to jedno..sem na jejich kecy zvyklá, od prváku si o mě myslí že sem divná.."<br />"Není, povídej, chci to vědět.." posadí mě na gauč a sedne si vedle mě.<br />"No prostě..dělaly si ze mě srandu že na maturák přijdu možná tak s koštětem, jestli mi neuletí, až mě uvidí..že by se mnou žádnej kluk nešel.." sklopím oči<br />"Tak to jsou na omylu..já ti budu dělat doprovod moc rád..a Bill je taky jako tvůj doprovod..jsme jako tvoji bodyguardi.." usměje se<br />"Ale to jo..jenže tam je i takový to focení, a tak..prostě doprovod jako že tam každá přijde se svým klukem nebo s klukem co ji pozve a pak se od sebe celej večer nehnou.."<br />"A v čem je problém? Já se nabízím dobrovolně.."<br />"To bys pro mě udělal?"<br />"Jasně že jo..proč by ne.." zase se usměje a já ho obejmu<br />"Díky..seš skvělej..holky asi puknou závistí..musím na nákupy.." usměju se na něj a pak jdu do pokoje pro Angelu, kde si hraje s Billem<br />"Zlato, oblíkat, jde se ven.." usměju se na ni<br />"A kam jdeme, zlato?" směje se Bill<br />"Ty nikam..my jdeme kupovat šaty..dámská jízda.." vypláznu na něj jazyk<br />"Ach jo, tak já si jdu udělat s Tomem pánskou jízdu.." směje se a jde dolů za Tomem.<br />Angela se začne radovat, jdeme se oblíct a pak vyrazíme na nákupy. Obejdeme pár obchodů s oblečením, ale Angele se žádný šaty nelíbí a mě taky ne. Až konečně narazíme na jedny, z kterých je úplně unešená. Jsou žluté se zlatým lemováním, na první pohled nevypadali tak krásně, ale když si je Angela obleče, vypadá opravdu jak princezna. Bez váhání je vezmeme a jdeme hledat šaty pro mě. Nakonec narazíme na krásný fialový šaty s korzetem, bez rozmýšlení si je vezmu, potom si jdeme koupit ještě boty a domů se vrátíme až skoro večer.<br />"Tak jak jste pořídily?" vyzvídají kluci, když přijdeme<br />"To uvidíte až před plesem.." s úsměvem odneseme věci do pokoje a jdeme nachystat večeři.<br />V den plesu se s Angelou po večeři zavřeme do pokoje a zkrášlujeme se. Ani ne za hodinu jsme připravené k odjezdu. Kluci když nás vidí, se usmívají jak měsíčci na hnoji.<br />"Páni, moc vám to sluší.." promluví první Bill<br />"Děkujeme..vám taky..můžeme jít?" usměju se na ně<br />"Jasně.." nasedneme do auta a jedeme na místo, kde se ples koná.<br />"Jestli ti nebudu dělat spíš ostudu..připadám si jako ošklivý káčátko vedle labutě.." směje se Tom<br />"Tak to nehrozí..to spíš já budu dělat tobě, až po tobě holky poletí.."<br />"Neboj, mě přece zajímáš jen ty.." usměje se na mě a chytne mě za ruku. Jen na něj chvilku koukám, než se k nám připojí Bill s Angelou a jdeme společně dovnitř.<br />Jak jsem předpokládala, nejen holky, ale všichni moji spolužáci koukají na mě a Toma jako na zjevení. My si jich ale nevšímáme a jdeme dál. Rozloučíme se s Billem a Angelou, oni si jdou sednout a my jdeme k mým spolužákům.<br />"Hrozně na nás koukají..všichni.." zašeptá mi se smíchem Tom<br />"Já vím..je to hrozně nepříjemný.." směju se taky<br />"Chceš aby už nemohli mít kecy, že nemáš na kluka?" usměje se<br />"To se asi nepovede.."<br /><br />By Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-x http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-x Schürzenjäger Wed, 13 Apr 2011 09:00:00 +0200 <div>"Kečup?"<br />"Snad si zvyknu."<br />"Ještě něco?"</div><hr /><div><br />"Obuj se. Jdeme do baru." Řekl najednou Tom.<br />"Nepůjdu tam takhle." Protestovala jsem. Měla jsem na sobě šedé tepláky, jeho velikou mikinu, obrečené oči a opuchlý obličej od neustálého pláče.<br />"Tak se běž upravit. Počkám." Pokrčil rameny.<br />"Jestli něco najdu." Pokrčila jsem rameny.<br />"Proč bys to najít neměla?" Nechápal.<br />"Všechno mám zabalené v krabicích." Řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Možná mu to jednou vysvětlím.<br /><br />Měla jsem kozačky, džíny, triko a svetr, který byl přesně padnoucí na moji postavu. Zimní bundu, protože kabát ještě nebyl suchý. A šla jsem vedle Toma do baru, který ani neznám, ale prý je to tam fajn. V žádném baru jsem snad nikdy nebyla. Maximálně na diskotéce. Je to stejné? Nebo mám čekat něco jiného? Ale, mě je to stejně jedno. Jdu se tam jenom opít. Bohudíky, že je zítra sobota. Ale zase se musím stěhovat.. asi pod most. Ale dneska na to kašlu.<br /><br />Klub byl docela blízko. Abych ale řekla pravdu, nikdy bych o něj ani nezavadila. Raději jsem chodila do kavárny. A tenhle bar byl na opačné straně naší ulice.<br />"Kečup?" Podivila jsem se zajímavému názvu.<br />"Prý tu často teče krev." Zasmál se. Na ulici byla slyšet hlasitá hudba. Sotva jsem otevřela dveře, viděla jsem, jak těsno tu asi bude. Byla tu hlava na hlavě. Doslova. Tom mě chytil za ruku a dral mě přímo k baru. Bylo tu pár volných míst, možná proto, že většina tancovala. Posadila jsem se a hned si poručila pivo.<br />"To se chceš opít pivem?"<br />"Ty mě jako fakt necháš opít?" Nevěřila jsem svým uším.<br />"Bránit ti asi nemá cenu. Jenom tě pak odvedu domů. Dáš mi klíče?" Nastavil dlaň.<br />"No. Já jsem je nechala u tebe. A navíc, nemám už povlečenou postel. Myslela jsem, že dneska už budu spát jinde." Vzlykla jsem. Ne, nesmím brečet.<br />"On tě pustil k vodě?" Zeptal se opatrně. Přes ten hluk musel křičet, ale i tak jsem ho slyšela jenom já.<br />"Já to nechápu." Opřela jsem si lokty o pult baru a podepřela si čelo dlaní. "Co jsem udělala, že mě beze slova opustil?" Zavrtěla jsem hlavou.<br />"Hlavně nebreč." Pohladil mě po zádech.<br />"To fakt nebudu." Koukla jsem na něj. "Jsem na něj naštvaná. Je to debil. Proč bych se měla vzrušovat?" Vzkřikla jsem. Napila jsem se piva. Seru na nějakého Itala!<br /><br />Tom se mi věnoval celý večer, za což jsem mu byla vděčná, ale i tak jsem viděla ty pohledy na jiné holky.<br />"Víš co, dneska to stojí za nic. Užij si to a já jdu spát." Řekla jsem. Vstala jsem a chtěla odejít, ale Tom mě chytil za ruku.<br />"Nic takového. Objednám pití." Přinutil mě, abych se znovu posadila a mávl na číšnici.<br />"Ale Tome.."<br />"Chci tě tu mít."<br />"Hlídat mě? Díky. Nejsem sebevražedný typ."<br />"To taky netvrdím. Jenom myslím, že by ses mohla odreagovat." Pokrčil rameny.<br />"Fakt jsi tak nesobecký?" Naklonila jsem hlavu na stranu.<br />"Ne všichni jsou jako tvoji bývalí kluci." Pokrčil rameny. Pozvedl panák hnědavé tekutiny, po čichu kořeněné vůně. Je mi jedno, co do sebe budu lít.<br />"Na nový start." Vzdychla jsem.<br />"A na mou novou spolubydlící." Usmál se najednou. Obrátila jsem to do sebe a hned zapila trochou piva.<br /><br />"Ty máš novou spolubydlící? Přece jenom riskneš vztah?" Usmála jsem se, sotva jsem přebila tu hořkost v puse.<br />"Ty jsi moje nová spolubydlící." Zdůraznil slovo ty. Nevěřícně jsem se na něj podívala.<br />"To nemůžu. Ne." Zavrtěla jsem hlavou.<br />"Hele. Jednoduše ti to vysvětlím. Nemáš teď kde být. Tak dokud si něco nenajdeš. Máš to hned vedle, nebudeš se moc tahat s krabicema. Stejně u mě máš mít to piano. A navíc, mám pořád volný pokoj. Co víc chceš?" Pokrčil rameny. "A nebudeš tolik platit." Přidal další důvod. Už jich bylo dost, abych se rozhodla, že má přece jenom pravdu. Protentokrát.<br />"Jenom doufám, že se nelekneš, když sem tam potkáš nějakou holku." Usmál se a mrkl na holku za mnou.<br />"Snad si zvyknu." Pokrčila jsem rameny. Objednal další rundu a my si připili na společné žití.<br /><br />Tom mě dokázal tak odreagovat, že jsem za celý večer nepomyslela ani na jednoho bývalého. Ale jakmile jsme vyšli z baru a zase mě obklopila ta depresivní zima a temnota, cítila jsem se v úzkých. Chtělo se mi brečet, ale přece budu silná! Ještě si musím najít krabici s povlečením, povléct postel, najít polštáře a pyžamo, nějaké mýdlo, odličovací mléko, kartáček na zuby... Ah! Bylo toho ještě tolik!<br /><br />"Já ti něco půjčím." Řekl Tom, když mi pomáhal a prohledával krabice se mnou. Zívl a dal si ruku v bok. "Co nemůžeš najít?"<br />"Pyžamo. A ručník. A povlečení."<br />"Prosím tě. Myslíš, že něco takového nemám do zásoby?" Zasmál se. "Ještě něco?"<br />"Jo. A to je věc, kterou opravdu musím najít." Řekla jsem. Proč jsem si to jenom zabalovala?<br />"A co to je?" Zeptal se a otevřel jednu krabici.<br />"To je jedno." Zavrtěla jsem hlavou. Přece mu nebudu říkat, že hledám tampony, protože mám zrovna menzes.<br />"Tak já ti jdu povléct postel, vytáhnu ti nějaké pyžamo a ručník. Přijď brzo, než usnu." Zasmál se. Jenom jsem přikývla a otevřela další krabici. Sakra, kde to můžu mít? Kdybych byla aspoň trochu střízlivá! Bože!<br /><br />Zaklepala jsem na dveře a Tom mi hned otevřel.<br />"Je volná koupelna." Řekl hned. "Já ji moc nepoužívám, ale dneska byla nouze.." Pokrčil rameny.<br />"Oukej. Ty zavřené dveře jsou ten můj pokoj?" Zeptala jsem se.<br />"Jo. Jenom tam ještě není lampička, tak jestli nějakou máš, pak si ji tam dej." Řekl. "Já jdu spát. Dobrou."<br />"Tobě taky." Zavolala jsem, než se za ním zaklaply dveře. Rozhlédla jsem se po obývacím pokoji. Byli tu dvoje dveře - do mého a jeho pokoje, hned vedle sebe. Potom korálkový závěs na protější straně, který aspoň trochu zakrýval kuchyň. A velké zasunovací dveře, asi stále otevřené, které oddělovaly obývací pokoj od chodby, kde jsem právě stála. A za mnou byly dveře ke koupelně a od WC. Bylo to podobné jako u mě. Na to si zvyknu.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-10-snad-si-zvyknu http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-10-snad-si-zvyknu Ten z vedlejšího bytu Mon, 11 Apr 2011 09:20:00 +0200 <div>Po Vánočních svátcích hned zajdu do cukrárny. Zařídím si to tam tak, že tam budu chodit jen v úterý a čtvrtek, kdy mám ve škole nejmíň hodin, navíc místo osmihodinovky budu dělat jen čtyři, i tak budu dostávat docela hezký peníze, abych s těma od táty zaplatila máminy účty a ještě si něco odkládala bokem. S mojí blížící se maturitou se taky blíží i maturitní ples, tak musím šetřit na šaty, mám na to čas jen do poloviny ledna.<br />Táta mi sice poslal před Vánocemi víc peněz, abych si něco koupila, ale ty jsem dala bokem na důležitější věci, kdyby sme něco potřebovali.</div><hr /><div><br />Před Silvestrem ještě s klukama přestěhujeme z našeho starého domova Angelinu postýlku a nějaký věci, který jsme nestihli pobrat, když jsme odcházeli o Vánocích. Máma zase není doma, myslím si, že si ani nevšimla, že jsme pryč. Jen v koupelně před pračkou je hromada prádla, Samantha navštívila svůj drahocenný domov. Naházím věci do pračky a zapnu ji, snad si to sama pověsí.<br />Když pak večer sedíme u televize, začne mi zvonit mobil.<br />"Anabelo, kde ksakru jsi? Přišla sem si pro věci a oni jsou mokrý v pračce!" vyjede na mě Samantha<br />"Tak si je pověs a přijď si pro ně zítra..já už tam nebydlím, občas tam zajdu ale tím to končí, už jsme s Angelou jinde. Nebudu se o vás starat, nejsem vaše matka, řekni si mámě..čau.." položím to a telefon hodím na stůl<br />"V pohodě?" zeptá se Tom<br />"Jo, v pohodě..neřeším to.." usměju se na něj a dál sledujeme televizi.<br />Na Silvestra kluci trvají na tom, že budou s náma doma. Nakoupíme nějaký rachejtle a šampaňský, Angela si pro sebe vezme i dětský šampáňo a slavíme doma. Skvěle se bavíme a užíváme si to, i když celej večer cucáme jednu lahev šampaňského, akorát Angela nám potom usne, i když celou dobu tvrdila, že to vydrží, ale když ne, máme ji vzbudit na ohňostroj. :D<br />Tak se utišíme a místo rychlých písniček, na které jsme doteď tancovali, tam pustíme něco pomalejšího a ztišíme to.<br />"Smím prosit, krásná slečno?" zeptá se mě se smíchem Bill<br />"Bude mi potěšením urozený pane.." se smíchem se zvednu a jdeme spolu tancovat. U tancování si ale dál povídáme, až do té doby než k nám přijde Tom.<br />"Dovolíte, urozený pane, už k sobě mačkáte krásnou slečnu moc dlouho, teď jsem na řadě já.." se smíchem Billa odstrčí a chytne mě. Všichni tři se tomu smějeme, Bill si jde sednout a dělá jak je strááášně uraženej. :D S Tomem tancujeme v tichosti, ani jednomu se asi nechce mluvit, jen sme opření o sebe pohybujeme se do rytmu.<br />"Mládeži, nechci vám kazit krásnou chvíli, ale za deset minut bude půlnoc.." řekne po nějaké chvíli Bill.<br />"To si teda brácha nemusel, nás takhle rušit.." směje se Tom a pustí mě. Já jdu vzbudit Angelu, aby se trochu probrala, než půjdeme ven. Kluci zatím bouchnou další šáňo a každýmu dají skleničku. S odbíjením půlnoci a zvukem prvních bouchnutých rachejtlí, které jsou slyšet z venku si připijeme na Nový rok. Potom se oblečeme a jdeme ven koukat na ohňostroje. Kluci odpálí naše rachejtle a všichni se společně koukáme na tu krásu.<br />"A co novoroční pusa?" podotkne Tom<br />"Jo ta musí být!" zajásá Angela a vlepí Billovi pusu, protože jí drží v náručí. Všichni se začneme smát. Pak dá pusu i mě a Tomovi. "Tak ještě vy, šup!" povzbuzuje mě a tahá mě k Billovi<br />"No jo prosím tebe.." se smíchem dám Billovi letmou pusu, pak se otočím na Toma<br />"Dneska nedostanu facku?" zeptá se s úsměvem<br />"To si ještě rozmyslím.." usměju se taky a pak mu dám pusu<br />"A ještě vy si dejte.." směje se Angela a ukazuje na kluky<br />"No to ne.." směje se Bill, ale než se vzpamatuje, Tom mu vlepí hubana a všichni se začneme strašně smát.<br />"To nám ten rok hezky začíná.." řeknu mezi smíchem a všichni se mnou jen souhlasí.<br />Když asi po půl hodině bouchání utichne, jdeme zpátky domů. Angelu hned uložím, protože už zase začíná usínat a my si s klukama sedneme k televizi.<br />"Hele kluci..já sem vám hrozně vděčná, že nás tady necháváte..ale kdyby sme vám vadily, tak se nebojte říct.." podívám se na ně a oni se zamračí<br />"Toho se bát nemusíš..jsme rádi že jste tady, navíc kdo by nám tak skvěle vařil?" usmějí se<br />"Jste hodný..díky.." taky se usměju. "No a..už máte něco naplánovanýho na 16. ledna?" zeptám se jakoby mimochodem.<br />"Co se děje 16. ledna?" zeptají se zvědavě<br />"No..já mám maturitní ples..tak bych vás tam chtěla pozvat.."<br />"Tak to moc rádi přijdeme.."<br />Ještě dlouho si povídáme, než se rozhodneme jít taky spát. Tiše si vlezu do postele a během chvíle usnu.<br /><br /><br />By Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-ix http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-ix Schürzenjäger Mon, 11 Apr 2011 09:00:00 +0200 <div>"A co mu řekneš?"<br />"Odjíždím."<br />"Chytrá holka."</div><hr /><div><br /><strong>O 11 měsíců později - polovina listopadu</strong><br /><br />Loňské Vánoce jsme se s Audrym dali dohromady. Opravdu jsem ho milovala a on mi ta slova opakoval každou chvíli. Byl naprosto kouzelný a i když jsem už byla v posledním ročníku a on už pracoval, pořád to byl ten bláznivý a pubertální vztah. Každý den mě dokázal překvapit něčím novým. Jednoho dne přišel, celý zářil a v očích měl takové jiskřičky, jako malé dítě. Ten den to bylo opravdu veliké překvapení.<br /><br />"Zlato, nastěhuj se ke mně."<br />"Cože? Víš, co to obnáší? Hele, já.." Zakroutila jsem hlavou.<br />"Ale lásko.." Usmál se na mě. "Miluju tě a ty mě a to nám stačí, ne?" Pohladil mě po tváři.<br />"Jo, ale.. Já prostě nevím. Neznáme se tak dlouho, abych se už k tobě stěhovala." Pokrčila jsem rameny.<br />"Já ti věřím." Koukl se mi vážně do očí a pak mě dlouze políbil jedním z těch polibků, které jsem tak milovala a naprosto mě odzbrojovaly.<br /><br />---<br />"A co mu řekneš?" Zeptala se mě Lily. Malá Rose jí ležela v náručí a klidně spinkala.<br />"No, jelikož už jsem domácímu dala výpověď a příští měsíc se mám stěhovat, tak asi ano." Usmála jsem se.<br />"Áá, holka, já ti to tak přeju." Pošeptala a jednou rukou mě objala.<br />"Ale na tebe a mimčo se budu chodit dívat pořád. Každý den budu chodit na pokec." Slíbila jsem.<br />"To se uvidíme ještě častěji než normálně." Zasmála se Lily a položila Rose do postýlky. Prcek, dost váží. "Pojď do kuchyně, necháme ji spát." Řekla. Přikývla jsem. Lily měla jeden z těch dvou větších bytů, které tu byli. Druhý měl Tom. Byl to byt pro dvě osoby a malá Rose tu zatím nijak nevadila. Takový byt by se mi taky hodil, ale když se teď stěhuju k Audreymu, tak to nemusím řešit. O byty v téhle čtvrti nějak stoupl zájem a můj už je prý pronajatý.<br /><br />"Jenom přemýšlím, jak to udělám s tím klavírem." Řekla jsem Tomovi. Potkali jsme se ve městě na nákupech.<br />"Já tam místo mám, může být zatím u mě, než se vaši vrátí.." Pokrčil rameny. On jako jediný snad veděl, že moje celá rodina odjela na dva měsíce do Francie. Táta tam dostal práci, máma jela s ním a kluci si užijí delší dovolené.<br />"To bys byl moc hodný. Můžu dneska?" Zeptala jsem se.<br />"Hm. Spíš zítra. Dneska mám návštěvu."<br />"Brácha?" Zeptala jsem se nadějně. Už to bude rok, co vím o jejich hádce. A žádný pokrok.<br />"Myslíš, že bych pro bráchu kupoval šampaňské a jahody v čokoládě?" Zasmál se.<br />"Ty máš holku?" Usmála jsem se. Pořád žil sám, nikdy jsem si nevšimla, že by někoho měl.<br />"Příležitostně. Je to lepší, než vztah. Ale tobě o tom asi vykládat nebudu." Usmál se.<br />"Tome!" Zasmála jsem se a bouchla ho do ramene. "Ty všiváku."<br /><br />Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela, co asi může být s Audrym. Už dva dny se neozval, ve škole jsem ho neviděla a nezvedal mi ani telefony. Neodpovídal na zprávy. Stalo se mu snad něco? Leží v nemocnici, nebo mě jenom nechce vidět? Co o tom mám myslet? Ani mi neřekl, kdy se konečně můžu nastěhovat. A navíc mě z mých myšlenek neustále vyrušuje vrzání Tomovy postele a až moc hlasité vzdechy.<br />"Aaagr!" Zabručela jsem a hlavu si přikryla polštářem. Přitiskla jsem si ho na uši a snažila se nemyslet na to, co se asi děje ve vedlejším bytě. "S takovou neusnu nikdy!" Pomyslela jsem si a v duchu proklínala tu holku, která si nechala roztáhnout nohy. Ne, že bych jí záviděla, bože, to ne. Audry byl v posteli dokonalý, ale určitě jsme nebyli tak hluční. Nikdy.<br /><br />Pátek. Den, kdy nemám školu. A kdy popeláři vyvážejí popelnice. Dneska je musím předběhnout, protože jsem včera nevynesla koš. Vstala jsem už v 7, kupodivu odpočatá na to, jak dlouho Tom řádil se svojí příležitostní přítelkyní. Hned jsem sesypala všechny odpadky do jednoho pytle, oblékla si na župan ještě kabát a v přezůvkách vyšla na chodbu. Sice mi byla zima, ale to vydržím. Spěchala jsem, protože letos přišla zima ještě dřív než loni.<br /><br />Vyhodila jsem sáček do kontejneru. Když jsem se otočila, viděla jsem Audryho, jak přichází k naší bytovce. Zastavil se u hlavního vchodu, když uviděl, že jsem venku.<br />"Zlato, víš, jak dlouho jsem tě sháněla?" Přišla jsem k němu a chtěla mu dát pusu na uvítanou, ale odtáhl se. "Děje se něco?" Zeptala jsem se hned. Už jenom tohle bylo znamení, že není něco v pořádku.<br />"Odjíždím." Řekl. Pouze jedno slovo, to si nezasloužím víc?<br />"Kdy? A kam? Kdy se můžu nastěhovat?"<br />"Lauro." Tvrdě mě oslovil. "Vracím se do Itálie. Už sem nikdy nepřijedu."<br />"Ale.." Pošeptala jsem.<br />"A v mém bytě už bydlí moje bývalá. Před pár dny jsem ji kontaktoval."<br />"A co já? Kde teď asi mám bydlet, co?" Vzkřikla jsem.<br />"To už není můj problém. Měj se." Otočil se na patě.<br />"To jenom tak odejdeš?" Zavolala jsem za ním. Dala jsem mu svůj život. A on se ani neotočí. Zítra mám odevzdat klíče novému obyvateli mého bytu. Naši nejsou doma a já ani nemám klíče od doby, co tam nebydlím. Rozbrečela jsem se. Co mám dělat?<br /><br />"Lauro, co tu děláš?" Uslyšela jsem Tomův zděšený hlas. Seděla jsem na sněhu u stěny domu, brečela, posmrkovala a naprosto rezignovala na život. "Zase ti spadly klíče do kanálu?" Zasmál se. Zvedla jsem k němu pohled. Rozloučil se s blondýnou, která včera tolik hekala a koukl na mě. "Proč plačeš?" Dřepl si ke mně. "Jsi celá zmrzlá. Pojď dovnitř." Pomohl mi na nohy. Znovu jsem potáhla. Mlčel, nic neříkal a nevymáhal po mě odpověď. Jenom mě tiše táhl do svého bytu, protože já jsem měla klíče bůhví kde. Možná v kapsi, možná mi vypadli venku, nebo jsem si je ani nebrala.<br /><br />"Naliju ti něco na zahřátí, jo?" Zeptal se. Jenom jsem přikývla. "Tady máš mikinu, tak se pořádně obleč." Rozkázal. Až teď jsem pocítila chlad. Předtím jsem byla tak otupělá, že mi to bylo jedno. Venku na mě sněžilo, kabát mi promokl a župan taky. Vysvlékla jsem si oba dva a natáhla na sebe tlustou mikinu přes hlavu. Byla mi opravdu veliká, ale zahřívala mě. Tom se vrátil, nesl drink sobě i mě. Asi nějaká whiskey. Už na dálku jsem slyšela, jak o sebe kostky ledu cinkají.<br />"Děkuju." Pošeptala jsem a hned se napila.<br />"Už se ti vaří čaj. Chtěl jsem ti do něj dát rum, ale to bys byla moc opilá." Usmál se.<br />"Dneska se chci opít. A zapomenout."<br />"Kéž by alkohol zabil ty buňky mozku, které si to pamatují, co?" Dal mi jednu ruku kolem ramen a v druhé držel své pití. Jeho tělo tak hřálo..<br />"To bylo v Dva a půl chlapa."<br />"Máš pravdu. Tak nějak to tam bylo." Usmál se. "Chytrá holka."<br />"Moc chytrá teda nejsem, když jsem se nechala tak napálit." Řekla jsem. Abych zahnala příval dalších slz, rychle jsem se napila.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-9-odjizdim http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-9-odjizdim Ten z vedlejšího bytu Sat, 09 Apr 2011 09:20:00 +0200 <div>"Tohle nám teda nedělejte, nebo žádná snídaně nebude.." směju se taky<br />"To né..ale když vám to tak hezky šlo.." smějí se dál<br />"Tak si radši sedněte, přišli jste akorát k jídlu.." dám na stůl hromadu hotových vaflí a všichni se do nich pustíme. Za chvíli tam není ani jedna.</div><hr /><div><br />"Co máte dneska v plánu, pojedete navštívit rodiče?" zeptám se kluků po snídani<br />"Jo, máma nás pozvala na oběd..nechcete jet s Angelou s náma?" zeptá se Bill<br />"Ne, díky..nebudeme vás ještě víc otravovat..navíc jak by jste vysvětlovali, že je s váma vaše kamarádka s dítětem a dokonce s váma i bydlí?" směju se a kluci se začnou smát taky.<br />"No tak dobře..navečer se vrátíme a vy zatím můžete vymyslet, co potom podnikneme.." usměje se Tom na Angelu.<br />"Pudem stavět sněhuláka!" ozve se hned<br />"Tak dobře, a hoooodně velkýho!" souhlasí s ní Tom a na potvrzení si s Ang plácne.<br />"A než se vrátíte, tak si uděláme s Angelou dámskou jízdu..viď?" mrknu na ni<br />"Jo, vykoupeme se, navoníme, namalujeme, tak jak to bylo v televizi?" rozzáří se jí oči<br />"Jestli chceš tak klidně..uděláme z tebe princeznu.." usměju se<br />"Tak jo,ale já nemám žádný šaty.." posmutní<br />"Však my něco vymyslíme, neboj se.."<br />"Tak jo..tak už jeďte, ať se brzo vrátíte.." začne Angela kluky vystrkovat ke dveřím.<br />"My už jedem, jen se musíme jít oblíct.." směje se Bill a jdou s Tomem nahoru do svých pokojů. Když odchází a loučí se s náma, Tom mi strčí do ruky nějaký peníze.<br />"Běžte si koupit ty šaty.."<br />"Ne..Tome takhle to nejde..já si od vás peníze brát nebudu..nebudeme kupovat šaty jen proto aby si mohla jeden den hrát na princeznu..to je plýtvání peněz.." vrátím mu ty peníze zpátky. "My si poradíme, neboj se..i tak bude jako princezna..máte tu nějaký záclony, co už nebudete potřebovat?" pousměju se<br />"Dobře..zkus se podívat na půdu, tam něco určitě bude.." usměje se. Potom se s náma oba rozloučí a odjedou. My s Angelou potom vylezeme na půdu a hledáme tam ty záclony, nakonec se nám podaří najít nějaký starý, ale přitom zachovalý. Hodím je do pračky vyprat, zatímco plánujeme co všechno budeme dneska dělat. Angela nám vymyslí zkrášlovací odpoledne, na oběd si objednáme pizzu, aby sme nemusely nic vařit, potom vezmu svoji skromnou kosmetickou tašku, s kterou si ale nakonec vystačíme na celé odpoledne, protože Angela si pořád vymýšlí, co by ještě chtěla. Potom trvá na tom, že mě taky namaluje, ale nakonec to dopadne tak, že mi jen vybírá co si kam mám dát. :D<br />Když už jsme dostatečně zkrášlený, sedneme si s pizzou k televizi, kde nakonec sedíme až skoro do večera. Když nám uschnou záclony, omotám jednu kolem Angely a druhou kolem sebe, takže je máme jako šaty. :D Potom se ještě navzájem češeme, zkoušíme různý účesy, ale z toho nás vyruší příchod kluků, takže si vlasy jen rozpustíme a jdeme je přivítat.<br />"Konečně jste tady!" vítá se Angela<br />"Teda tobě to sluší!" chválí ji kluci.<br />"A mámě taky! Že sme jako princezny?" usmívá se na ně. Kluci zvednou pohled ke mně a taky se usmějou. Původně sem se chtěla převlíct dřív, než přijedou, ale byli rychlejší.<br />"Oběma vám to moc sluší.." usmívají se kluci. "Tak my budeme teda jako princové?" zeptá se Bill Angely s úsměvem.<br />"Jo! A ty mě vysvobodíš a zabiješ draka!" chytne Angela Billa za ruku a táhne ho k nám do pokoje, já s Tomem se jen smějeme.<br />"Kdyby jí nebyly necelý 4 roky, měla bych strach, ale naštěstí nemusím.."<br />"No snad ne, co já vím, tak Bill není pedofil.." řekne Tom a začneme se smát ještě víc<br />"Tak já se jdi převlíct, jestli chceš tak v obýváku nám zbylo kousek pizzy.." řeknu, když se přestaneme smát<br />"Díky, sem ještě plnej, máma toho uvařila jak pro deset lidí a ještě nám nabalila sebou.." směje se. "Nemusíš se převlíkat, takhle ti to sluší.." usměje se<br />"A ty mě jako taky budeš zachraňovat před drakem?" směju se<br />"Klidně to můžu zkusit.." pousměje se a já se na něj jen nervózně podívám<br />"Radši ne..jdu se převlíct a pak nachystám něco k večeři..nebo sníte to co ste si dovezli? Nemám nic chystat?"<br />"Z toho se najíme všichni.. nic chystat nemusíš.."<br />"Dobře.." kývnu hlavou a radši se vypařím do koupelny a vezmu si normální oblečení. Potom si s Tomem sedneme k televizi, když tam přijdu, je rozvalený na gauči, já se radši rozvalím do křesla.<br />Když si Bill s Angelou dostatečně vyhrají, přijdou za náma dolů s tím že mají hlad. Rozdělím nám všem jídlo, který kluci dovezli. I pro čtyři lidi je toho vážně dost, ale nakonec všechno sníme a když nám trochu slehne, Angela nás vytáhne ven stavět toho sněhuláka, kterýho jí slíbil Tom. Postavíme ho vážně velkýho a domů jdeme pěkně promrzlí.<br /><br />by Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-viii http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-viii Schürzenjäger Sat, 09 Apr 2011 09:00:00 +0200 <div>"To musela být hádka."<br />"Počkáme se před školou?"<br />"Co bys řekla na kino?"</div><hr /><div><br />Už jsme měli po jídle. Seděli jsme u stolu jenom při světle svíček a povídali si. Bylo to takové romantické, ale stejně jsem si nedovedla představit, že bych měla tak hezkého kluka. Jo, Tobias byl hezký, ale taky veliký omyl.<br />"Na co myslíš?" Zeptal se najednou a dolil mi víno do sklenice.<br />"Co mohlo tak moc rozeštvat dva bratry." Podívala jsem se na něj.<br />"Víš, Bill, moje dvojče, je někdy hrozně tvrdohlavý. A teď opravdu extrémně."<br />"Tak mu zavolej. Nebo ho navštiv." Pokrčila jsem rameny. "Nebo jsi taky tak tvrdohlavý?"<br />"Telefony nebere a odstěhoval se, nevím kam. Po mámě jsem mu vzkázal mou nynější adresu. Taky si změnil číslo, víš?"<br />"To musela být hádka." Pošeptala jsem.<br />"Tehdy jsem si myslel, že je jako každá jiná. Hádali jsme se často, ale hned jsme se vždycky usmířili. Ale ten nepomohli ani kluci."<br />"Kluci?"<br />"Z kapely. Díky hádce se rozpadla i kapela. Bráchovi to lezlo moc na mozek, ta popularita."<br />"Jak to, že jsem o vás neslyšela?" Zeptala jsem se. Vzpomínala jsem, jestli jsem snad Toma někdy někde neviděla, ale jeho obličej znám teprve pár týdnů.<br />"Hráli jsme trochu něco jiného, než vážnou hudbu." Zasmál se.<br />"Hele!" Šťouchla jsem do něj. "Nedobírej si mě, jo?" Vyplázla jsem na něj jazyk.<br />"Jak bych jenom mohl?" Zatvářil se nevinně.<br /><br />"Musím jít. Zítra mám brzo školu. Jdu už na sedmou." Vstala jsem. Dneska jsem nebyla tak opilá jako posledně, ale i tak jsem cítila, že víno určitě pít nemůžu.<br />"Lauro, to mi zase utečeš? Nechceš zůstat přes noc?"<br />"Pro tebe ta společná večeře něco znamená?" Zeptala jsem se nejistě.<br />"A co to znamená pro tebe?" Zeptal se.<br />"Jsi kamarád. Mám tě ráda. Věřím ti, i když tě skoro vůbec neznám. To se mi nikdy nestalo, ale víc tu asi není.." Pokrčila jsem rameny.<br />"Díky, že jsi mě upravila můj pohled na věc."<br />"Tome, jsi milý a hezký, ale.."<br />"Chápu, nemusíš to vysvětlovat." Usmál se. "Nemá cenu přemlouvat tě, abys tu zůstala, že?" Zeptal se ještě jednou.<br />"Promiň." Pokrčila jsem rameny.<br /><br />Ten školní stereotyp mě už začínal zabíjet. Ale Audry ho nějak dokázal narušit a vytrhnout mě z něj.<br />"Na kdy to dneska vidíš?" Usmál se na mě.<br />"Hned po škole. Kdy končíš?"<br />" V půl 3."<br />"Já taky. Super. Počkáme se před školou?"<br />"Dobře." Přikývl. Ani nevím, proč jsem si začala připadat jako pořádná mrcha. Včera jsem byla s Tomem a dneska Audry? Ale co, však jdeme jenom na pivo.<br /><br />Počkala jsem pár minut, než Audry přišel.<br />"Kam chceš jít?" Zeptal se.<br />"Ty přece zveš, ne?" Zasmála jsem se.<br />"Moc to tady neznám, teprve jsem se přistěhoval." Omlouval se.<br />"Však já taky vtipkuju. Znám jednu super kavárnu a je blízko." Nasadila jsem si kapuci a vydala se směrem, kterým je kavárna.<br /><br />"Který obor studuješ, Audry?" Zeptala jsem se.<br />"No, mám violoncello. A musím se ještě učit klavír." Pokrčil rameny.<br />"To bych do tebe neřekla." Usmála jsem se.<br />"Jo, to většina lidí."<br />"Ani se nedivím." Řekla jsem upřímně. Nedovedu si ho představit hrát na violoncello. Musí být opravdu dobrý. Co vím, tak je to hodně těžký obor, hlavně na naší škole.. Už jsme byli u kavárny, tak jsem otevřela a vešla. Audry šel hned za mnou. Ach, jak já miluju tu vůni kávy. Moc ráda sem chodím, protože tady to není takové násilné. Je to úžasné.<br /><br />"Můžu se zeptat? Jednu troufalou otázku?" Zeptal se najednou Aundry.<br />"Jo, cokoliv." Pokrčila jsem rameny.<br />"Máš přítele?" Zvedl obočí. Znejistěla jsem. Proč se mě ptá? Mám říct ano, nebo ne? Ale proč bych mu měla lhát?<br />"Nemám."<br />"Takže tě můžu pokoušet a snažit se dostat do tvojí přízně?"<br />"Co prosím?" Nevěřila jsem tomu, co slyším. To je tak otevřený, že to řekne rovnou a tak nahlas? Kdyby to pošeptal, neřekla bych. Ale..<br />"Líbíš se mi. Chtěl bych s tebou chodit. Chceš být taky se mnou?" Usmál se.<br />"Sotva se známe." Pokrčila jsem rameny.<br />"Poznáme se. Už jenom tahle káva je začátek." Opřel se lokty o stůl.<br />"Jo, s tím souhlasím. Ale.."<br />"Co máš dnes večer? Co bys řekla na kino?"<br />"Já.. Dlouho jsem v kině nebyla." Pokrčila jsem rameny a usmála se.<br />"Tak jo. Mám tě vyzvednout?"<br />"Pak ti ukážu, kde bydlím." Přikývla jsem.<br /><br />Nikdy jsem něco takového nedělala. Nikdy jsem nevěřila osobě, aniž bych ji znala déle než jeden den. Ale Audry byl tak jiný. Nikdy jsem takového kluka nepotkala.. Byl úžasný. A kouzelně otevřený. Já být ním, styděla bych se to říct, ale on.. Ani trochu se nezačervenal. A to kino bylo úžasné. On byl úžasný. Doprovodil mě až domů. Měla jsem pocit, že bych ho měla pozvat dál, ale.. Není na to moc brzy? Nakonec jsem ho nepozvala, ale příště musím.<br /><br />Když jsem přišla domů, šťastně jsem se posadila do křesla v obýváku a koukala jenom tak do krbu, kde ani nehořel oheň. Šla jsem si pro zápalky a založila oheň. Aspoň tu nebudu sedět jako blázen. Ale byla jsem tak... povznesená. Audry mi naprosto změnil názor na muže. Díky němu jsem poznala, že nemůžu všechny házet do jednoho pytle. Byla jsem opravdu ŠŤASTNÁ.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-8-pockame-se-pred-skolou http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-8-pockame-se-pred-skolou Ten z vedlejšího bytu Thu, 07 Apr 2011 09:20:00 +0200 <div>Kluci se zastaví na chodbě a koukají na mě. Já z obýváku posbírám tiše všechny dárky, kluci mi s tím pomůžou, protože máma stejně začíná usínat. Potom zavřu dveře a opřu se o zeď.<br />"Annie, proč tu zůstáváte..máte tu akorát peklo.." promluví jako první Tom<br />"Protože nemůžu s Angelou jen tak odejít..dokud nikdo nic neví, tak je klid..platím účty, všechno zařizuju..kdybych odešla, tak to nikdo dělat nebude, mámu zavřou do léčebny a Angelu do děcáku..nikam nemůžu.." sklopím oči k zemi</div><hr /><div><br />"Ale musí to nějak jít..soudy ti Angelu přidělí..když uvidí, jak je na tebe fixovaná, že ti říká mami..mohla bys jí adoptovat.." nenechá se odbýt.<br />"To by ale trvalo dlouho..a jí by mi zatím vzali..to nechci.."<br />"Víš co..zjistíme jak to je..a pak se uvidí, co říkáš? Tady přece nemůžete být.." přidá se k němu i Bill. "A zatím..dojdi pro Angelu..půjdete k nám.."<br />"To ne..to nemůžu.."<br />"Ale můžeš..sem budeš chodit jen platit účty..ale bydlet budete u nás, nikdo nic nepozná..a až budeš mít Angelu ve svým opatrovnictví, už sem nebudeš muset..my ti pomůžeme.. pojď..prosím..nenecháme tě tady.."<br />"Tak..dobře..Angele bude líp když jí máma nebude pořád budit svými opileckými příchody..a já už na to taky nemám nervy..jestli vám to teda nevadí..beru to..za bydlení vám budu platit.."<br />"Ne nevadí..a s penězi si nedělej starosti..nám bude stačit, když nám tam budeš udržovat pořádek a sem tam třeba něco uvaříš..a do práce už nebudeš muset..o peníze se vůbec nemusíš starat.."<br />"To ne..takhle to nejde..nemůžu u vás žít s Angelou za nic.."<br />"Tak víš co? Místo v cukrárně budeš pracovat u nás..něco jako pokojská..ty nám nebudeš platit a my tobě taky ne..a když bude potřeba něco koupit tak na to peníze dostávat budeš..to je fér, ne?" navrhne Bill<br />"Jo..celkem jo..a peníze co mi posílá táta na účty stačit budou..i na nějaký výdaje..tak dobře, beru to.." usměju se. "Tak mi pojďte pomoct sbalit věci.." jdeme všichni na horu, sbalíme mých a Angeliných pár věcí, potom vezmeme spící Angelu, nasedneme do auta a jedeme ke klukům. Tam mi kluci zase pomůžou vybalit věci. S Angelou budeme mít jeden pokoj, postel mám ještě větší než doma, zatím tam budem spát s Angelou obě, než sem dovezeme její postýlku. Když mi kluci ukážou trochu dům, kterej je celkem velkej, jdu si taky lehnout. Je to nezvyk, neležet ve svojí posteli, ale protože jsem vyčerpaná, zalehnu a za chvíli spím.<br />Ráno mě vzbudí Angela.<br />"Mami..mami vstávej..jaktože nejsme doma, kde to jsme?" vystrašeně na mě kouká a mě chvíli trvá, než mi dojde, kde že to vlastně jsme. Usměju se na ni a pohladím ji po tváři.<br />"Nemusíš mít strach..jsme u strejdy Billa a Toma..nelíbilo by se ti, kdyby nás už nikdo neprobouzel rachotem, měly jsme na sebe my dvě víc času a taky kdybychom byly víc času s Billem a Tomem? Máš je přece ráda..viď?"<br />"Jo mám je ráda..je s něma sranda.. to by bylo super kdyby nás nikdo nebudil a my byly víc spolu.." lehne si zpátky vedle mě a já ji obejmu<br />"Tak si představ, že nás už nikdo budit nebude..a budeme spolu i s klukama..tam kde sme bydlely doteď už se nemusíme vrátit, kluci nám dali takovej obrovskej dárek..tenhle pokoj kterej je u nich doma..můžeme tady s něma bydlet, teda jestli chceš.."<br />"Fakt? Tak to je super!" raduje se a potom se zasekne. "Ale co moje hračky co mi donesl ježíšek?"<br />"Neboj..máš tu nový i starý hračky..a jestli ti tu něco chybí tak se to sem doveze..třeba tvoje postýlka..a bude nám fajn..už nemusím chodit do cukrárny, budu tam chodit už jen hodně málo..a ty budeš moct buď se mnou nebo jestli budou mít kluci čas a budou tě chtít, tak budeš moct být s něma.." usměju se<br />"Juchůůůůů!" radostí začne skákat po posteli.<br />"Pšt..já vím, že máš radost, ale ať kluky nevzbudíš, je ještě brzo.." směju se a Angela si sedne na postel a se smíchem si zakryje pusu. "Víš co..tak když už jsme vzhůru, půjdeme udělat něco dobrýho k snídani.." šibalsky na ni mrknu a ona souhlasí, tak se oblíkneme a jdeme do kuchyně. Angela rozhodne, že uděláme vafle, zapneme si k tomu rádio a pustíme se do práce. Dobře se u toho bavíme a když máme chvilku čas, začneme i tancovat. Ani si nevšimneme, že za náma někdo stojí, až když se ten někdo začne smát a my se lekneme. Stojí tam Bill i Tom a oba se smějí.<br /><br />By Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-vii http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-vii Schürzenjäger Thu, 07 Apr 2011 09:00:00 +0200 <div>"Promiň."<br />"To není fér.<br />"Večeře už je na stole."</div><hr /><div><br />První věc, kterou jsem udělala, když jsem přijela domů byla, že jsem si napustila hodně horkou vanu. Venku byl takový nečas, až mě z toho běhal mráz po zádech i tady v teple. Zatopila jsem a vysvlékla se z oblečení. Jenom ve spodním prádle jsem šla do koupelny. Vysvlékla jsem se a ponořila se až po krk. Na vodní hladině plavala spousta pěny. Pohrávala jsem si s ní, čechrala ji a roztírala po vodě. Namydlila jsem se a trochu se opláchla. Místy jsem ještě měla pěnu, ale to mi žíly netrhalo.<br /><br />Navečeřela jsem se, udělala jsem si míchaná vajíčka a pak se natáhla u televize. Zase tam nic nebylo. Když nemám kabelovku s více kanály, jako u nás doma, to se pak nedá na nic dívat. Ani ten hloupý koncert Linkin Park bych tady neviděla. Zívla jsem. Už tu pomalu usínám. Vypnula jsem televizi a zavřela oči. Z vedlejšího bytu se ozývala tlumená hra na kytaru. Při tom se mi usínalo ještě líp.. Měla bych se přestěhovat do postele a nastavit si budík. Přece jenom, zase pondělí, musím vstávat do školy..<br /><br />Ráno se mi tak nechtělo, ale co se dá dělat. Byla jsem pořád unavená, i když jsem vypila šálek kávy. Doufám, že aspoň trochu zapůsobí, až budu ve škole. Nesmím ve škole usnout, jinak bych už měla nějaký postih. Stávalo se mi to docela často a učitelé si mě už pamatují. A jakmile se opřu o lavici, hned se mě ptají, jestli zase náhodou nespím. Jak nefér.<br /><br />"Promiň." Omluvila jsem se, když jsem do někoho vrazila. V tašce jsem hledala klíčky od skříňky a nedívala se na cestu. "Oh, ahoj, Audrey." Usmála jsem se. Zase tento kluk?<br />"Já se omlouvám, měl jsem se dívat na cestu." Roztomile se usmál a sebral si sešit s učebnicí, které mu spadly na zem. "Můžu tě za odměnu pozvat na kafe?" Jenom jsem se usmála.<br />"Možná někdy jindy."<br />"Ale no tak. To mi dáš košem?" Strčil si ruku do kapsy.<br />"Uvidíme." Usmála jsem se a šla na hodinu.<br /><br />Učitelka přišla s opravdu vynikajícím nápadem. Uspořádat divadlo. A hned za týden je konkurz na obsazení rolí.<br />"Bude to ovšem pro vás a starší ročníky. Ale jenom vy budete známkovaní za to, jak daleko se dostanete."<br />"To přece nemůže udělat." Pošeptala jsem svojí sousedce.<br />"Jak vidíš, tak může."<br />"To není fér. Nenávidím divadlo a teď v něm mám ještě hrát?" Hlesla jsem.<br />"Máte nějaký problém, Lauro?" Zeptala se mě učitelka. Přísně se na mě podívala přes obroučky svých brýlí. Té oponovat nehodlám.<br />"Vše je v pořádku." Falešně jsem se na ni usmála a radši se koukla z okna.<br /><br />"Tak v kolik a kde?" Zavolal za mnou Audrey na chodbě.<br />"Audrey, já dneska nemůžu." Řekla jsem. "Musím se naučit do klavíru skladbu od Vivaldiho."<br />"To tě jako fakt dneska neuvidím?"<br />"Promiň." Usmála jsem se na něj. Když jsem viděla ten jeho smutný obličej, musela jsem se nad ním smilovat. "Ale zítra čas mám."<br />"Super. Tak zítra?"<br />"Dobře. Domluvíme se ve škole. Teď spěchám na autobus."<br />"Jasně, nebudu tě zdržovat, ať to stihneš.." Mávl na mě a vydal se do schodů do druhého patra.<br /><br />Přišla jsem na byt a než se mi uvařil čaj, sedla jsem k pianu a trochu se rozehrála. Nějaké ty stupnice, přehrávky a jednoduchá cvičení, které jsem se učila k tomu, abych rozběhla prsty. Ve chvíli ticha jsem slyšela vřít konvici, tak jsem vstala, abych si zalila čaj. Nechala jsem pytlík chvíli vyluhovat a pak jsem si ho osladila kostkou cukru. Chvíli jsem ho postavila ven na okno, aby rychle vychladl. Než jsem si přehrála první etudu, už jsem se ho mohla napít. Už nebyl horký.<br /><br />"Čau!" Zamával na mě Tom, když jsem zavírala okno.<br />"Ahoj." Usmála jsem se na něj.<br />"Jak bylo u rodičů?"<br />"Super, byla jsem na koncertě. A s bratry jsem hrála scrabble. No, nevěřila bych, že se s nimi tak nasměju."<br />"Ty máš bratry?" Podivil se. Jenom jsem přikývla. Už jsem chtěla zavřít okno. "Nechceš se stavit?"<br />"Musím se učit."<br />"Tak až se naučíš. Uvařím večeři, co ty na to?"<br />"Zase ty dobré špagety?" Usmála jsem se.<br />"Třeba. Jestli máš chuť.." Pokrčil rameny a potáhl z cigarety. Proto byl venku na balkoně. Prvně jsem si nevšimla, že od jeho ruky stoupá kouř. Měla jsem oči jenom pro jeho pohlednou tvář a sexy úsměv.<br />"Tak za hodinku. Ne, spíš za dvě. Musím se to opravdu naučit."<br />"Tak jo. Už se těším." Usmál se. Oplatila jsem mu úsměv, zavřela okno a spravila záclonu. Netušila jsem, že je kuřák. Nikdy kouřem nesmrděl..<br /><br />Posadila jsem se k pianu a podívala se na první řádek. Sice tahle sonáta byla ještě pro violonchello, ale bylo upraveno tak, aby se to dalo zahrát jenom na klavír. Ne jako duet. Ale určitě mi pak přiřadí někoho ze strunného, aby hrál se mnou. Tak, jak mi to udělala loni jedna učitelka. Musela jsem zkoušet s jednou holkou, která hrála na klarinet. Ale máma říkala, že to bylo úžasné. Byla to taková bomba, že to bylo i na závěrečném koncertě.<br /><br />Koukla jsem na budík. Už bylo půl 7. A ze školy jsem přišla kolem 4. To jsem tady zkysla tak dlouho? Tom už musí mít navařeno! Rychle jsem vstala a zavřela klavír a noty sbalila do složky. Jenom na sebe natáhla mikinu, obula se a vyšla z bytu. Zamkla jsem a už jsem chtěla klepat na jeho dveře, ale otevřel.<br />"Slyšel jsem, žes přestala hrát." Pokrčil rameny.<br />"Aha." Nejistě jsem se usmála.<br />"Večeře už je na stole." Pozval mě dál. Přezula jsem se do pantoflí a šla do kuchyně. "Ee. Běž do obýváku."<br />"Ta zadní část bytu je úplně jiná, než ta moje." Usmála jsem se.<br />"Jo. Je tady místnost navíc. Pořád čekám, jestli se přistěhuje brácha, nebo ne." Smutně pokrčil rameny.<br />"Tak ty máš taky bráchu?"<br />"Jo. Ale teď se ptám já. Ty máš bratry?" Zdůraznil množné číslo. Posadila jsem se ke stolu v obývacím pokoji a přikývla. Usmála jsem se. Prostřený stůl vypadal opravdu krásně.<br /><br />"Jo. Jeden je o dva roky starší. Jmenuje se Travis a nechává si narůst dlouhé vlasy. Docela mu to sluší, ale i tak někdy vypadá jako holka. I přes ty svaly. Máma říkala, že chodí do posilovny." Pokrčila jsem rameny.<br />"A ti další dva jsou mladší, jo?"<br />"Jo. O pět let. Byli takový dáreček. Dvojčata. Dan a Josh." Namotala jsem malou část špaget na vidličku a pak je vložila do úst. "A co tvůj brácha?" Zeptala jsem se.<br />"Nechci o něm mluvit." Zavrtěl hlavou.<br />"Vy jste pohádaní, nebo co?" Hádala jsem. Jenom přikývl.<br />"Jo. Pohádali. A mělo to katastrofální následky." Řekl a napil se.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-7-to-neni-fer http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-7-to-neni-fer Ten z vedlejšího bytu Tue, 05 Apr 2011 09:20:00 +0200 <div>Vyruší nás ale zvonění domovního zvonku.<br />"Angelo, skočíš tam, já nemůžu.." ona jen přikývne a jde otevřít. Za chvíli se vrátí a vede sebou Billa s Tomem.<br />"Veselé Vánoce!" usmívají se oba od ucha k uchu.<br />"No..i vám..co tady děláte?" koukám na ně překvapeně<br />"Přece vás tady na Vánoce nenecháme samotný.." řekne s úsměvem Bill<br />"My už máme doma po ježíškovi..tak sme přišli za váma.." dodá Tom<br />"To jste hodní..tak si dáte s náma večeři.." usměju se</div><hr /><div><br />"My už ale jestli doma.." řekne Bill<br />"To nevadí, však já vím, že jste bezední.." směju se<br />"No tak dobře, když jinak nedáš.." směje se Tom a nahne se ke mně. "Kde máte stromeček? Něco sme přinesli.."<br />"V obýváku..ale to jste nemuseli.." podívám se na něj<br />"Já vím, ale my sme chtěli.." usměje se Tom. "Nechali jsme to za dveřma, tak honem než to někdo ukradne.." směje se<br />"Dobře..jdi pro to, já ho jdu zatím odemknout.. Bille prosím tě.. pohlídej mi to tu na chvilku..Angelo, hlídej ho.." směju se a s Tomem odejdeme, on ven a já rychle skočím ještě do pokoje, koupila sem klukům taky dárky, tak aspoň budou mít taky něco pod stromečkem. Potom s Tomem odneseme dárky pod stromek, donesli jich vážně hodně.<br />Když se navečeříme, čekáme, až zazvoní ježíšek:D Nenápadně pustím na hi-fi věži koledy, který začínají zvoněním zvonku. Angela hned vystřelí do obýváku, kterej sme už nezamykali. Radostí skáče kolem stromečku, když vidí, kolik je tam dárků.<br />"Tys ale musela být hodná,," usměje se na ni Tom<br />"Tý jo..strejdo..tak nám je rozděl třeba ty.." tahá Billa za ruku<br />"Dobře.." s úsměvem čte na dárcích jména, skoro všechny jsou pro Angelu, ale i kluci mají radost, když tam najdou dárky pro sebe, a je jich tam docela dost i pro mě. Já sama sem si zabalila dva dárky, aby Angele nebylo divný, že sem nic nedostala,ale teď mám před sebou dost velkou hromadu dárků.<br />"Já sem asi taky byla nějak moc hodná..ale vy jste nějak zlobili ne?" směju se, když vidím, že kluci mají každý jen jeden dárek.<br />"My měli hromadu dárků už doma..a tenhle nám tady stačí..my jsme spokojený.." usměje se Bill.<br />"Jé, on ježíšek nechal ještě něco u mě!" vystřelí najednou Angela do svýho pokoje. Když se vrátí, tak nám dá každýmu taky balíček.<br />"Teda..a jaktože u tebe?" usměju se na ni.<br />"My sme to dělali ve školce.." zašeptá mi a já se jen usměju.<br />Potom se všichni radujeme z dárků, a hlavně z toho, že sme tam všichni tak po hromadě. Pustíme si k tomu televizi, Angela si hraje s novýma hračkami tak dlouho, než usne. Odnesu ji do postele a vrátím se za klukama.<br />"Díky kluci..nemuseli ste si dělat takovou škodu.."usměju se na ně<br />"My si žádnou nedělali..naopak nám to udělalo radost.." taky se usmějou<br />"Vážně moc děkuju.." oba je obejmu.<br />"Vždyť není za co.." chvíli jen tak sedíme a koukáme na televizi, když v tom najednou uslyšíme, jak se rozrazí vchodové dveře.<br />"Ne..máma se vrátila.." řeknu a rychle vystřelím z gauče. "Odtáhnu ji do postele.."<br />Kluci se po sobě jen podívají. Já jdu do chodby, kde je máma opřená o zeď, pro změnu zase úplně na mol a v ruce má ještě flašku. Zavřu vchodové dveře a mámu chytnu za paži. "Pojď..odvedu tě do postele.."<br />"Já nikam nejdu..jsou Vánoce.." mluví na mě opileckým hlasem. Navíc je z ní hrozně cítit alkohol.<br />"Jsi úplně opilá..pojď spát.." táhnu jí směrem k jejímu pokoji. Je hubená, ale i tak mám co dělat, abych ji udržela. Ona ale místo toho docela lehce zahne do obýváku. Když uvidí kluky, tak se zasekne.<br />"Co to je za kluky? Anabelo ty si sem taháš kluky!" začne kolem sebe máchat rukama, až skoro spadnu na zem.<br />"Ne..to jsou kamarádi..pojď spát!"<br />"Kolik si myslíš že ti je? Ty padej spát! A oni ať vypadnou!" potácí se ke gauči a kluci se mezi tím zvednou.<br />"My už jdeme..nashledanou.." a jdou do chodby. Máma se mezitím rozvalí na gauč a kouká na televizi jako by nic. Já stojím u dveří a hlavou ve dlaních. Kluci se zastaví na chodbě a koukají na mě. Já z obýváku posbírám tiše všechny dárky, kluci mi s tím pomůžou, protože máma stejně začíná usínat. Potom zavřu dveře a opřu se o zeď.<br /><br />By Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-vi http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-vi Schürzenjäger Tue, 05 Apr 2011 09:19:00 +0200 <div>"Ty máš rovnátka?"<br />"Kdy se necháš ostříhat?"<br />"Kde je táta?"</div><hr /><div><br />Posadila jsem se na svojí posteli. Pohladila jsem fialové povlečení. Bylo moje nejoblíbenější. Když jsem tady jednou za čas spala, vždycky mi ho máma připravila. A když jsem odjela, vyprala ho a pak znovu povlékla postel čistým povlečením. Věděla, že je moje nejoblíbenější. Vzdychla jsem a koukla z okna. Vždycky jsem měla hezký výhled na náš dvůr. Teď tam začaly padat vločky sněhu a celou tu krásu ještě podtrhovaly. Rozhlédla jsem se po svém pokoji. Nic se tu nezměnilo.<br /><br />"Ségra!" Usmál se Josh ve dveřích. Musela jsem uznat že o dost vyrostl.<br />"Joshi!" Vstala jsem a objala ho. "Tak dlouho jsem tě neviděla." Když jsem tady byla posledně, Josh byl na výletě se školou. Stejně tak i Dan - jeho dvojče. Je jim oběma 13 let, ale za půl roku budou mít narozeniny. Jsou mladší o 5 let, ale i tak jsem si s nimi vždycky rozuměla. Když se máma dozvěděla, že je těhotná, bylo to opravdové překvapení. Pořád jsem byla jen já a o 2 roky starší Travis, který teď má natažený sval a krmí se dole v kuchyni. Musela jsem se zasmát.<br /><br />"No, já tebe taky ne, co si myslíš." Usmál se Josh.<br />"Ty máš rovnátka?" Vykulila jsem na něj oči.<br />"No jo. Ale až mi je sundají, budu sexy chlap!"<br />"To nepochybně." Zasmála jsem se jeho grimase. "Fotbal už skončil?"<br />"Jo. V hale se netrénuje tak dobře, jako venku. Ale co se dá dělat.. Nesmíme vyjít z formy." Pokrčil rameny.<br />"Kde je Dan?" Zeptala sem se netrpělivě. Poslední brácha, s kterým jsem se ještě nepřivítala.<br />"Šel se osprchovat. A já jdu hned po něm, tak si nic moc neplánuj." Vyplázl na mě jazyk a odešel.<br /><br />Až jsem se nějak napůl vybalila, sešla jsem dolů do kuchyně. Nějak mě honila mlsná. Travis se díval na televizi, nohy natažené na stole. Když kolem procházela máma, hned ho po nohách plácla. A jakmile zašla za roh, dal si je tam znovu. Usmála jsem se. Nic a nikdo se nezměnilo.<br />Otevřela jsem ledničku a dívala se, co je tady dobrého. Hned jsem dostala chuť na polovinu věcí, které se tu skladovaly. Nakonec jsem si vzala vanilkový jogurt a čokoládovými kuličkami. Posadila jsem se ke stolu a vytáhla časopis, co byl hned nahoře stohu novin a časopisů a začala ním listovat.<br /><br />"Nechceš jít s námi na koncert? Je to nějaký jazz a vstup není moc drahý." Objevil se táta ve dveřích.<br />"Proč ne." Pokrčila jsem rameny. "Aspoň nebudu smrdět doma."<br />"Tak jo, vycházíme o půl 7, tak s tím počítej." Mrkl na mě a odešel zase do pracovny. Máma mi říkala, že poslední dobou tam tráví moc času. Jejich firma nějak začala prosperovat a tak má samé papírování. Nezávidím mu to. Nemohla bych být úřednice. Naprosto by mě to nebavilo. Já mám ideál být učitelkou hudby. Je to romantické, ne?<br /><br />"Mami?" Zaklepala jsem na dveře ložnice. Máma ležela v posteli a četla knížku.<br />"Ano, zlatíčko?" Zaklapla hned knihu a koukla na mě.<br />"Víš, moje kámoška je těhotná a požádala mě, jestli by se s tebou nemohla vidět. A její kluk taky." Pokrčila jsem rameny.<br />"Dokonce i tatínek?"<br />"No, on ji má opravdu rád, ale není si jistý, jestli je připravený na dítě. Tak.. "<br />"Mám ho proklepnout?" Zasmála se.<br />"Ne. Jenom mu říct, že se nemusí tak bát." Zasmála jsem se taky.<br />"Tak jo. Pak mi na ně dáš kontakt, jo?"<br />"Tak jo, díky, mami." Usmála jsem se a zavřela dveře. Nechám ji, ať si čte. Sedla jsem si za Travisem k televizi a taky si natáhla nohy na stůl.<br /><br />Travis přepínal kanály, dokud na jednom nebyl záznam z koncertu Linkin Park. Položil ovladač na sedačku vedle sebe a protáhl se.<br />"To se budeme dívat na tohle?" Zeptala jsem se.<br />"Kdo má ovladač, ten rozhoduje. Sorry, ségra." Pokrčil rameny.<br />"To se ti líbí?" Zeptala jsem se znovu.<br />"Jsou v poho. Lepší, než tvoje vážná hudba." Zasmál se. Vždycky si mě musel dobírat, že jsem šla na konzervatoř. On se učil na kytaru, ale sám. A opravdu skvěle to umí.<br />"Ha ha. A jdeš dneska na ten jazz s našima?"<br />"Neblázni. Zničil bych si reputaci drsňáka." Zasmál se a prohrábl si své dlouhé vlasy.<br />"Kdy se necháš ostříhat?"<br />"Nikdy." Zavrtěl hlavou. Jenom jsem se usmála. Jeho drsná rockerská pověst. No jo.<br /><br />Osprchovala jsem se už v 5, abych pak nezabrala koupelnu mámě. Není nad to, mít koupelnu sama pro sebe, jen co je pravda. Mít svůj klid a všechno. Jsem opravdu ráda, že jsem na bytě. Svou rodinu miluju, bez pochyb, ale tohle handrkování o jednu koupelnu mě vždycky dohánělo k šílenství. A i když mám jenom bratry, i ti dokážou zabrat koupelnu na hodinu, i déle. Nechápu, co by jim tak dlouho mohlo trvat, když si nemusí holit nohy.<br /><br />Měla jsem na sobě černou sukni po kolena a světlý rolák. Nic přijatelnějšího jsem si nenabalila, taky jsem nečekala, že půjdu na koncert. Dlouho jsem s našima nikde nebyla. Kluci moc chodit nechtěli, vždycky jsem to byla já. A teď se historie opakuje.. :)<br />Obula jsem si kozačky a navlékla se do kabátu. Od mámy jsem si půjčila smetanovou šálu, která dokonale ladila k mému roláku.<br />"Sluší ti to." Pochválila mě máma.<br />"Díky. Nic jiného jsem nenašla. Mám tu akorát džíny."<br />"Díky za ženskou prozíravost, co?" Zasmála se. Jenom jsem přikývla.<br />"Kde je táta?"<br />"Obléká se. A pak že ženským všechno trvá." Protočila oči.<br /><br />Koncert byl dokonalý. Jazz není zrovna moje silná stránka, ale tihle chlapíci to opravdu uměla. A mezi všemi hudebníky seděla jediná holka a hrála na veliký saxofon. Poznala jsem v ní spolužačku ze základy. Nikdy bych ale nevěřila, že se bude na něco učit. Ona byla spíš taková módní ikona. A zrovna saxofon? Nejlepší bylo, když hráli melodii Růžového pantera. To se jim opravdu povedlo. Byla jsem tím naprosto nadšená. A dokonce tam měli i klavíristu. To bych pak taky mohla jednou dělat, kdyby mě někdo chtěl..</div><div><br /></div><div>Domů jsme se dostali něco před desátou. Byla jsem tak unavená, ale příjemně, že jsem si musela hned lehnout. Prvně jsem se chtěla dívat na horor, který měli dávat v televizi, jehož název opravdu nevím, ale hned jsem usnula.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-6-kdy-se-nechas-ostrihat http://reality-or-dream.blog.cz/1104/tzvb-6-kdy-se-nechas-ostrihat Ten z vedlejšího bytu Mon, 04 Apr 2011 18:28:41 +0200 <div>Po cestě se strhne koulovaná a všichni se u toho dost nasmějeme, jdeme parkem, kde se můžeme před sněhovými koulemi schovávat za stromy. Smích nás ale přejde, když si něčeho nevšimneme..<br />Angela vběhla na led rybníčku, který je uprostřed parku. Sice mrzne, ale led nestihnul zmrznout natolik, aby ji udržel a Angela se propadne do ledové vody. Hned se jí s Tomem snažíme vytáhnout, ale jde to dost těžko, protože spadla kus od kraje. Nakonec pro ni Tom musí vlézt, hned pak utíkáme k nám domů, zapomenu i na to, že by tam mohla být opilá máma, Angela celou dobu hrozně brečí, hned z ní sundám všechno oblečení a zabalím jí do deky a sednu si s ní k topení. Tomovi dám taky jednu deku, aby si mohl mokrý oblečení sundat. Angela ale vůbec nechce přestat brečet, tisknu ji k sobě a slzy se mi začnou kutálet po tvářích taky.<br />Tom si k nám sedne a položí mi ruku kolem ramen. "No tak..to bude dobrý, uvidíš..možná jen bude mýt rýmu.."</div><hr /><div><br />"Já už to nezvládám, Tome..já už nemůžu.." opřu si o něj hlavu a on mě obejme<br />"No tak..to bude dobrý..nic se nestalo.."<br />"Ty nic nechápeš..celej můj život nestojí za nic..jediný pozitivní na něm je Angela..a teď sem jí mohla ztratit.."<br />"Tak zlý to snad nebude.. no tak..nebreč..Angela brečí protože brečíš ty.."<br />"Každej den to samý..vstanu,odvezu Ang do školky, jdu do školy, vyzvednu Ang, nakoupím, uklidím, jdu do práce, uložím Angelu a další den to samý..pořád dokola.." melu si svou<br /><br />"Ale vždyť..vy máte mámu..ne?" zeptá se Tom opatrně<br />"Mámu? Jo někdo takovej tu myslím bydlí..je to alkoholička..každej den je v hospodě nebo chlastá doma..o Angelu se starám od jejího narození já..moje o rok mladší ségra zas furt lítá po klukách, domů chodí jen občas abych jí vyprala věci.. navíc teď mám maturovat..a ještě k tomu ty blbý Vánoce.." celou dobu mám zabořenej obličej v jeho náruči. On najednou mlčí, asi neví, co má říct, tohle nejspíš nečekal.<br />"To mě moc mrzí..vážně..můžu vám nějak pomoct?" promluví po nějaké chvíli.<br />"Seš hodnej..ale asi ne..zvládaly sme to doteď, tak to zvládneme i dál..Bill už mi taky nabízel pomoc.."<br />Angela už se pomalu začala uklidňovat a pláč se pomalu začíná měnit jen v občasné zavzlyknutí.<br />"Kdybyste něco potřebovaly..stačí říct.." pohladí mě Tom po tváři.<br />"Jo díky.." pokusím se o úsměv<br /><br />"Dneska to bylo super..až na ten konec..měl bych už jít ale domů..ale já vlastně nemám v čem.." zasměje se, musím se taky usmát.<br />"Ajo..pučila bych ti něco..ale moje věci ti asi nebudou.. no..takže jestli chceš, můžeš tady zůstat..ale nevím kam tě uložím..bojím se že se vrátí máma a bude zase vyvádět.."<br />"Já se vyspím klidně na zemi..to je v pohodě.."<br />"To ne.. já mám manželskou postel v pokoji..ale dneska u mě bude určitě spát Angela.."<br />"A nemůžu jít spát k ní do pokoje?"<br />"To můžeš, ale nevim jak se vlezeš do dětské postýlky.." směju se<br />"Aha.." taky se směje. "A co kdybych si teda lehnul za váma, jestli se tam vejdeme.."<br />"Jo..asi vejdeme.."<br />"Nemusíš se bát..budu hodnej.." usměje se<br />"Tak dobře..Ang už usnula tak jí jdu uložit..koupelna víš kde je..a nějaký tričko na spaní ti půjčím.." vezmu Angelu a jdeme ke mně do pokoje, kde ji uložím a Tomovi půjčím moje dlouhý tričko. On pak jde do koupelny a já hned po něm.<br />Ang dáme doprostřed postele a my si každej zalezeme na jednu stranu. Jen se modlím, aby máma zase neřádila, až přijde z hospody..<br />Popřejeme si s Tomem dobrou noc a za chvíli už oba spíme.<br />Ráno nás naštěstí nikdo nebudí, všude je klid. Je ale pondělí, tak nás vzbudí budík. Udělám nám snídani a Tom potom hned odejde domů, my s Angelou se vydáme do školky a já potom do školy.<br />Uteče to rychle a jsou tu Vánoce. Jak jsem předpokládala, jsme doma s Angelou sami. Dopoledne spolu zdobíme stromeček, odpoledne koukáme na pohádky a pak jdeme na chvíli ven. Angelu to ale venku moc dlouho nebaví, nemůže se dočkat ježíška. Když večer přijdeme domů, začíná se stmívat. Koukneme se ještě na jednu pohádku, i když vidím, jak je Angela netrpělivá. Potom jí napustím vanu a posadím ji tam. Ona si hraje s hračkama a já zatím rychle nanosím dárky pod stromeček a zamknu obývák. Potom jí osuším a hezky oblíknu a posadím ji v kuchyni k jejím hračkám, než já se vykoupu, pak spolu prostíráme stůl, zatímco smažím řízky. Vyruší nás ale zvonění domovního zvonku...<br /><br /><br />by Crazy.DE.Bill</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-v http://reality-or-dream.blog.cz/1104/schurzenjager-v Schürzenjäger Sun, 03 Apr 2011 09:04:39 +0200 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbaa"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/HkHJ2-zoSB4/default.jpg" style="width:560px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/HkHJ2-zoSB4","youtubefbaa","560","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Spěchala stále rychleji, chtěla být co nejdál od toho místa kde se to všechno přihodilo. V tom domě ho poprvé spatřila, poprvé ochutnala jeho rty, jeho celého. V tom domě se do něj zamilovala...</em></strong></div><hr /><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Nohy ji nesly neznámo kam a ona cítila jak z ní prchá všechen strach. Co víc by ji Judith mohla udělat?</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Goldie se zastavila na nedaleké louce a rozpažila ruce, hlavu naklonila víc ke zvědavému slunci a zatočila se.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Těžko říci jestli to bylo z radosti nebo neštěstí, cítila takovou chut to udělat. Cítila se tak neuvěřitelně volná...</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Poté ulehla do vysoké trávy a na nic nemyslela. Těžké myšlenky jako by ji samy opouštěli a jí už nic netrápilo.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Goldie?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Náhle se ozval hlas volající její jméno, věděla komu hlas patří a věděla že je někde blízko. Během okamžiku se posadila a hleděla do krajiny. Spatřila ho sedícího před sebou jak v dlaních svíral stéblo trávy, kousek po kousíčku trhal tu nebohou zeleň a zrakem těkal stále po krajině.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Goldie se rychle přehoupla a po čtyřech se pomalu došourala k němu.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Bez jediného slova se usadila vedle něj a cítila na své paži dotek jeho teplé dlaně.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Jak dlouho to víš?" " Pár týdnů."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" To předemnou tajíš týdny takovou užasnou zprávu?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Poprvé na ni pohlédl, v jeho pohledu nedokázala Goldie vyčíst nic. Byli v nich schovány veškeré pocity.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Úžasnou? Tahle zpráva není vůbec úžasná, všechno se tím jenom zhorší, segra mě bude nenávidět, táta mě zabije, všechno je v tahu."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Ne není!"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Smykem si ji přitáhl k sobě a silně objímal, hladil ji jemně po zádech a mezi prsty cítil její kaštanové, jemné vlasy.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Já jsem štastný." Jeho slova, která zašeptal milimetr od jejího ucha, ji příjemně hřáli na srdci.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Opravdu?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Opravdu! Ted mám ten správný důvod být s tebou, nemusím se pracně rozmýšlet a přemlouvat do kterého pokoje vstoupit když stojím na chodbě. Ted budu chodit jen do tvého, s radostí."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Šťastně se od něj odtáhla a bezmyšlenkovitě ho políbila.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Cítila takový neuvěřitelný pocit štěstí, bylo to tak úžasné.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Nepujdeme už? Je tu celkem chladno."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Jo, můžeme."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Tiše přitakala a nechala se od něj zvednout na podrážky svých bot, ruku v ruce šli zpět do města...</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Goldie?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Uslyšela hlas svého otce, jakmile otevřela dveře a oba vstoupili do domu.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Anoo?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>"Je pravda to co jsem slyšel? Ty jsi těhotná?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Ano tati, jsem!"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Goldie čekala nadávky, pohlavky, cokoli. Ale nic nezaznamenávala.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Tiše k otci stočila svůj pohled a nechápavě mu pohlédla do očí.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" A je pravda i to že otcem je Tom?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Ano."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Sklopila pohled k zemi a slyšela jak táta těžce oddechuje, sám nevěděl co říct.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Jdi nahoru a pošli mi sem Toma, potřebuji si s ním promluvit."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Dobře."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Tiše odpověděla a se sklopenou hlavou se odebrala do svého pokoje.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Podle očekávání Tom seděl na jejím gauči a vyhlížel až Goldie příjde za ním.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Tak co?"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Máš jít za ním!"</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>" Fajn."</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Přivětivě se usmál, políbil Goldie lehce na koutek úst a zmizel za dveřmi.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Goldie usedla na gauč a hlavu dala do dlaní.</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>Jak jen tohle to skončí?</em></strong></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><strong><em>MoNiK</em></strong></div> http://reality-or-dream.blog.cz/1103/aspon-na-chvili-bud-jen-moje-27-dil http://reality-or-dream.blog.cz/1103/aspon-na-chvili-bud-jen-moje-27-dil Aspoň na chvíli buď jen moje... Tue, 29 Mar 2011 21:21:22 +0200 <div>"Jsem Audrey, těší mě."</div><div>"No super, ještě onemocním."</div><div>"Budím tě?"<br /></div><hr /><div>Adam chtěl poradit ohledně toho, jak se k Lily chovat. Co jsem mu asi tak měla říct?<br />"No přece tak, jak normálně. Je to pořád ta samá Lily." Pokrčila jsem rameny.<br />"Ale chápeš, já prostě nevím.. " Sklesl.<br />"Jak se to mohlo stát?" Usmála jsem se na něj a zakousla se do housky s pomazánkovým máslem.<br />"Přesně. Jsem prostě z toho zoufalý. Miluju ji, ale.. Nevím, jestli není na dítě moc brzo."<br />"To zvládnete. Máš víc jak půl roku na to, aby ses na to připravil." Uklidnila jsem ho.<br />"Lily mi říkala, že tvoje máma je porodní bába. Mohl bych se s ní vidět?"<br />"Myslím, že to nebude problém. Zítra tam jedu, tak ti to domluvím. Kdy chceš?"<br /><br />Do školy jsem přišla akorát, když byla přestávka. Mě to bylo celkem jedno, počkala bych v šatně, ale když mi to tak hezky vyšlo.. Šla jsem do učebny, kde jsme měli piano. Nechala jsem si tam noty. Otevřela jsem a zarazila se. Někdo tady byl.<br />"Hrozně se omlouvám." Chtěla jsem hned vycouvat, ale kluk se hned zvedl od piana.<br />"To je v pořádku. Jenom jsem si to sem skočil obhlédnout." Usmál se a pokrčil rameny.<br />"Jdu si jenom pro noty, můžeš taky klidně zůstat." Řekla jsem. Přešla jsem místnost a vzala si svoje noty.<br />"Jsem Audrey, těší mě." Napřáhl ke mně ruku.<br />"Audrey? Není to spíš.. dívčí jméno?" Zeptala jsem se.<br />"No, jsem z Itálie." Pokrčil rameny.<br />"Jsem Laura, taky mě těší." Stiskla jsem jeho nabídnutou ruku. "A teď opravdu musím jít, Audrey."<br />"Tak se uvidíme příští týden?" Zeptal se.<br />"No, jestli chodíš sem do školy, tak asi ano." Usmála jsem se a odešla.<br /><br />Než jsem přišla zpátky na byt, musela jsem si zajít do obchodu. A než jsem nakoupila a vyšla ven z budovy, venku začalo tak sněžit, že nebylo vidět ani na krok.<br />"No super, ještě onemocním." Procedila jsem mezi zuby. Kdo tohle mohl čekat? Ani deštník jsem sebou neměla a moje bunda kapuci postrádala. Lepší to být nemohlo. Sice mlj byt nebyl zas tak daleko, ale než jsem přišla, stačila jsem promoknout až na kost. Před domem jsem hledala klíče v tašce. Už jsem je měla v ruce, když mi vyklouzly, cinkly o nějaký kov a pak... Zapadly do kanálu!<br /><br />"To si ze mě děláš prdel!" Dupla jsem. Byla jsem tak naštvaná. To snad není možné! To může potkat jenom mě.. A vchodové dveře jsou v zimě vždycky zamknuté, aby se nám tady neproducírovali bezdomovci. A já jsem teď jeden z nich. Najednou se ale na schodech rozsvítilo světlo. Někdo šel vynášet odpadky, určitě. Vyšel domácí a opravdu zamířil k popelnicím. Jak já jsem mu v duchu děkovala! Rychle jsem vklouzla dovnitř. Ani jsem na nikoho nemusela zvonit. Paráda! A do bytu se dostanu raz dva, klíče jsem si schovala do... Bože, já jsem ten květináč dala na okno! Vždycky býval u dveří. Já jsem ale koza!<br /><br />Zaklepala jsem na Tomovy dveře. Neotvíral. Když jsem se podívala na hodinky, bylo pár minut po poledni. Že by si vyšel někam na jídlo? Znovu jsem zaklepala, už jsem opravdu přemýšlela, že zajdu nahoru k Lily a počkám chvíli tam, když otevřel dveře.<br />"Promiň. Budím tě?"<br />"Trošku. Dospávám večer. Víš, byl jsem ještě venku." Pokrčil rameny. Na tváři měl ještě otlačenou tkaninu polštáře. Byl jenom v teplácích. Mě by to bylo divné, asi bych jenom tak nevyšla. Ale musela jsem uznat, že měl opravdu krásné tělo.<br />"Víš, klíče mi spadly do kanálu a další mám v květináči, který je teď na okně. Mohla bych se pro něj od tebe natáhnout?"<br />"Na okně? V tomhle nečase?" Zeptal se a ustoupil. Vešla jsem dovnitř.<br />"Je to umělé kvítko." Usmála jsem se a šla do kuchyně. Odtud to bude nejlepší.<br /><br />"Hrozně moc díky. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl." Znovu jsem mu poděkovala.<br />"Není zač. Ty bys to udělala taky, ne?" Usmál se.<br />"Ano." Přikývla jsem. "Jo, zapomněla jsem si u tebe mikinu, nemáš ji tu někde?"<br />"Jo, myslím jo. Počkej, pohledám ji." Řekl. Chvíli jsem stála na chodbě, pak se vrátil, ale nic nenesl.<br />"Nemůžeš ji najít?"<br />"No, nevím, jestli jsem ji nedal sem do skříně." Zasmál se a otevřel skříň na bundy a kabáty.<br />"Aha." Usmála jsem se. Bylo mi trapně, jenom tady tak postávat.<br />"A! Mám ji." Řekl a vytáhl ji ze skříně. "Je to ona, ne?"<br />"Jo. Díky moc, je moje oblíbená." Usmála jsem se.<br />"Pro tebe cokoliv." Usmál se a strčil si ruce do kapes tepláků.<br />"Eh.. " Znejistěla jsem. "Už musím jít. Jedu dneska k rodičům." Vysvětlila jsem.<br />"A kdy se vrátíš?"<br />"Asi v neděli. Nechci tam být nějak dlouho." Pokrčila jsem rameny.<br />"Tak to se těším, až se vrátíš." Usmál se. Oplatila jsem mu úsměv a odemkla dveře svého bytu. Áách, konečně doma.<br /><br />Do batohu jsem si sbalila jenom pár věcí, které budu na ten den potřebovat. Doufám, že mě zase máma nebude přemlouvat, abych tam zůstala déle. Vždycky jí říkám, že se musím učit a ona mi vždycky nabízí, abych tam zůstala. Ale už se na ně na všechny těším. Tak dlouho jsem je neviděla. Kdo ví, co budou dělat mezi svátky. Já budu mít prázdniny, tak bych mohla být u nich. Ale netěším se na tu cestu. Sice je to jenom dvě hodiny, ale i tak. Nesnáším cestování. Už se těším, až budu na místě.<br /><br />"Á, zlatíčko. Konečně jsi zase tady." Objala mě máma. "Jak dlouho zůstaneš?"<br />"Mami, musím se učit do školy. Přespím tu jednu noc." Řekla jsem. Přesně tohle jsem čekala. Hned se zatvářila nešťastně. Co se ale dá dělat.<br />"Ségra, ty už jsi tu?" Objal mě brácha.<br />"Díky, opravdu vřelé přivítání." Vyplázla jsem na něj jazyk. "Kde máš zbytek?"<br />"Na fotbale. Já mám natažený sval, tak jsem nešel." Řekl a odkulhal do kuchyně. Musí ho to opravdu bolet. Jednou v tělocviku jsem si natáhla lýtkový sval a myslela jsem, že umřu bolestí.<br />"Zase se jde krmit." Řekla máma vroucně. Vždycky měla takový milý pohled, přátelský a ochotný. "Co chodí do posilovny, tak má vysokou spotřebu. To je hrůza."<br />"On chodí do posilovny?" Zeptala jsem se. Proto mi přišel brácha takový vysoký a mužný.<br />"Jo. A už jakou dobu. Žrouti jedni." Zasmála se máma a vzala mi jednu tašku. "Tvůj pokoj je připraven." Řekla a vydala se do schodů.<br /><br />B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1103/tzvb-5-no-super-jeste-onemocnim http://reality-or-dream.blog.cz/1103/tzvb-5-no-super-jeste-onemocnim Ten z vedlejšího bytu Mon, 28 Mar 2011 18:21:45 +0200 <div>Pllss komentíky :)</div><div><br /></div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbabd"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/pofHaQB4X1Y/default.jpg" style="width:560px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/pofHaQB4X1Y","youtubefbabd","560","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div><strong><em>Goldie se probudila druhý den ráno a pocit, který v ní panoval byl nenahraditelný.</em></strong></div><div><strong><em>Na jednu stranu si vyčítala že mu tak jednoduše podlehla, na druhou si byla vědoma toho, že to bylo to co už dlouho chtěla. Tolik se jí po něm stýzkalo.. Tolik strádala když ho neměla u sebe, byla si stoprocentně jistá že on prostě k jejímu životu patří, milovala ho!</em></strong></div><hr /><div><strong><em>Posadila se na posteli a prohlédla si prázdnou místnost, zdálo se že vše je jiné. Ještě včera se probouzela s pocitem který by nejradši ihned zapomněla, ale dnes se cítila skvěle, uvolněně a nic ji nechybělo...</em></strong></div><div><strong><em>Vstala z postele, navlékla na sebe dlouhý, saténový župan a vydala se na snídani. V kuchyni si nalila šálek teplého čaje a když vytahovala chléb z chlebníku někdo ji cyhtil za pas a ona cítila na svém krku něčí horké rty. Neotáčela se, dobře věděla komu tyhle rtíky patří, napovídal ji i kousek studeného kovu v jeho koutku úst. Cítila jak je stisk na bocích stále silnější a jak ji někdo rychle otočil. Nestačilo ho ani pozdravit, pohlédnout na jeho tvář a ihned ucítila jeho rty na těch svých.</em></strong></div><div><strong><em>Zaražený pohled z její tváře ihned zmizel a ona blaženě přívřela víčka k sobě.</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Tome počkej!"</em></strong></div><div><strong><em>Popadla dech a silně ho od sebe odstrčila.</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Co se stalo lásko?"</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Já nevím, příjde mi to celé trochu zvláštní. Ty za chvíli budeš otcem a pořád si chceš něco zaplést se mnou? Není to trochu postavený na hlavu?"</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>Ironicky se ušklíbla a otočila své tělo zpátky ke dřezu. Věděla že to co právě vypustila z ust on pochopit nemusí, ale nelitovala svých slov. Vedla válku se sebou samotnou a nevěděla co je vlastně v tuto chvíli správné, ale věděla co chce její srdce.</em></strong></div><div><strong><em>Chvíli bylo ticho, ale po chvíli ucítila jeho dlan na svém rameni.</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Rozumím ti, nechceš se o mě s nikým dělit!"</em></strong></div><div><strong><em>" Zdá se, že jsi to pochopil správně."</em></strong></div><div><strong><em>" Kdyby to jen bylo naopak, co bych dal zato kdyby by jsi se mnou byla těhotná ty..."</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>Cítila takovou obrovskou příležitost. Otevírala ústa v užasu a na jazyku se jí tvořila slova která by mu tak moc chtěla říct. Ale usta znovu přivřela, když uslyšela zašramocení zámku ve dveřích.</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Ale já nejsem!"</em></strong></div><div><strong><em>Tvrdě odpověděla a vydala se do svého pokoje.</em></strong></div><div><strong><em>Proč bych se o něj měla pořád dělit? Proč bych ho nemohla políbit kdyby se mi chtělo, pokaždé kdybych dostala chut na jeho sladké rty. Když bude s ní, já nemohu!</em></strong></div><div><strong><em>Položila se na postel a ruce natáhla nad hlavu.</em></strong></div><div><strong><em>" A proč jsem mu lhala?"</em></strong></div><div><strong><em>Skoro žalostně zavzlykala a tvář schovala do dlaní.</em></strong></div><div><strong><em>Tom má právo vědět že bude otcem druhého dítěte, kdyby věděl že je těhotná určitě by byl s ní.</em></strong></div><div><strong><em>Rázně vstala z postele a rychle se vydala z pokoje.</em></strong></div><div><strong><em>Sešla schody a vběhla do kuchyně.</em></strong></div><div><strong><em>" Lhala jsem ti."</em></strong></div><div><strong><em>Zakřičela do místnosti , ale když pohlédla na dvě osoby které se od sebe právě odtrhli a oba zírali na ni, rozbušilo se jí srdce. Cítila v sobě nehoráznou spoustu pocitů.. bolest, strach, zradu, lásku.</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>" Pardon." Pípla skoro neslyšně a utíkala zpět do svého pokoje.</em></strong></div><div><strong><em>" Goldie? Goldie počkej!"</em></strong></div><div><strong><em>Vydal se za ní Tom spryntem a doufal že se zastaví, věděl že mu něco chtěla říct..</em></strong></div><div><strong><em>" Nech mě být!"</em></strong></div><div><strong><em>Zakřičela a silně za sebou zabouchla dveře, ale ani ne 5 vteřin potom se dveře opět otevřeli a dovnitř vběhl Tom.</em></strong></div><div><strong><em>" Co jsi mi chtěla říct?"</em></strong></div><div><strong><em>" Tobě? Ano! Něco jsem ti chtěla říct! Nechápu že jsem se včera nechala tak využít a že jsem byla tak blbá a naivní a myslela jsem si že mi už neublížíš, že mi s tebou nic nebude chybět a že budu štastná! Proč si se mnou pořád tak hraješ?"</em></strong></div><div><strong><em>Křičela na něj a on jen stál a poslouchal každé slovo které vypustila z úst.</em></strong></div><div><strong><em>" Já že si s tebou hraju? No promin! To ty jsi včera využila mě! Tolik ti říkám a snažím se abys byla moje ale když vidím že ty zájem nemáš...přece nebudu sám!"</em></strong></div><div><strong><em>" Ty jsi takovej prevít, lituju chvíle kdy jsem tě poprvé spatřila, kdy jsem se do tebe zamilovala!"</em></strong></div><div><strong><em>" Vy jste spolu spali?"</em></strong></div><div><strong><em>Objevila se v pokoji i třetí osoba a Goldie najednou neměla dalších slov, sklopila pohled do země.</em></strong></div><div><strong><em>" Ano!"</em></strong></div><div><strong><em>Prozradil tvrdě Tom a obě provrtával pohledem.</em></strong></div><div><strong><em>" Já myslela že už to zkončilo, slíbil jsi mi to!"</em></strong></div><div><strong><em>" Nikdy jsem ti nic nesliboval, nemůžu slíbit to, o čem vím že stejně nebudu moct nikdy splnit!"</em></strong></div><div><strong><em>" No dovol! A ty sestřičko. Kdy už si konečně uvědomíš že na něj nemáš právo? Kdy si přiznáš tu realitu že je můj a mého dítěte? Slyšíš to? Dítěte... sakra to bys rozbila naši rodinu?"</em></strong></div><div><strong><em>" Neeeee.."</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>Vyděšeně vykřikla a nedokázala se jí podívat do očí, přesto věděla že pokud dovolí Judith aby si ho přivlastnila a přivázala k jejímu dítěti, co bude s tím jejím? Přece nemůže dovolit aby vyrůstalo bez otce..</em></strong></div><div><strong><em>" Pochopila jsi to? Je můj! Mám na něj větší právo, jsem s ním těhotná!"</em></strong></div><div><strong><em>" Ale já taky! Nemůžeš si ho nárokovat jako nějakou věc kterou koupíš v krámu, je jeho volba s kým ted bude. .... Tohle jsem ti chtěla říct!"</em></strong></div><div><strong><em>S poslední větou se podívala na Toma a rychle spěchala z pokoje, seběhla schody do přízemí a vyběhla ven z domu. Potřebovala čerstvý vzduch...</em></strong></div><div><strong><em><br /></em></strong></div><div><strong><em>Tak??</em></strong></div><div><strong><em>MoNiK</em></strong></div> http://reality-or-dream.blog.cz/1103/aspon-na-chvili-bud-jen-moje-26-dil http://reality-or-dream.blog.cz/1103/aspon-na-chvili-bud-jen-moje-26-dil Aspoň na chvíli buď jen moje... Sun, 06 Mar 2011 21:14:19 +0100 <div>Ahojte zlatíčka..</div><div>Já vím, říkala jsem že už budou další díly povídek, ale to víte byla dlouhá doba a já ty povídky skoro zapomněla.. přečíst poslední díly všech povídek taky trvá chvíli a od vás bych ted jen potřebovala vědět, jakou povídku by jste tu chtěli jako první?</div><div>Opravdu nemám tušení kterou začít, takže prosím do komentářů piště vaše návrhy, stačí jen název povídky, nic víc :)</div><div>Děkuji, vaše MoNiK</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1103/poradi-povidek http://reality-or-dream.blog.cz/1103/poradi-povidek About team Tue, 01 Mar 2011 22:23:04 +0100 <div>Ahojte moje zlatíčka...</div><div>Nevím jestli sem vůbec ještě někdo zavítá a prosím věřte mi že mě to mrzí.</div><div>Neměla jsem v plánu nechat blog a Vás tak strašně dlouho čekat..</div><div>Měla jsem toho hodně, školu, navíc mi spadl Windows takže jsem neměla ani přístup na PC... moc mě to mrzí..</div><div><br /></div><div>Takže zítra začnu s přidáváním článku a novými díly mích povídek..</div><div>Snad se najde ještě pár lidiček kteří si mé povídky rádi přečtou..</div><div>Vaše znovunalezená a zamilovaná MoNiK :) :-*</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1102/opet-po-dlouhe-dobe http://reality-or-dream.blog.cz/1102/opet-po-dlouhe-dobe About team Sun, 27 Feb 2011 21:50:07 +0100 <div>Čaute ľudkovia..:-)</div><div>Tak ako sa máte?.. Ja si momentálne užívam jarné prázdniny..aj keď sa musím učiť na písomky..:-/ sľúbila som že sem budem chodiť častejšie..:-/ viem..ale škola ma úplne brzdí...aj kedď viem že to neni taká úžasná výhovorka.. ale aj tak..:D pšššt...:D</div><div><br /></div><div>Vaša ♥ Christina ♥<br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><div id="youtubefbac"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/2biynVmjot8/default.jpg" style="width:425px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/2biynVmjot8","youtubefbac","425","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div> http://reality-or-dream.blog.cz/1102/ahojte http://reality-or-dream.blog.cz/1102/ahojte About team Tue, 15 Feb 2011 15:00:40 +0100 <ul><li><em>"Jenom?"</em></li><li><em>"Máš zítra školu?"</em></li><li><em>"Nedáš si říct?"</em></li></ul><hr /><div><br /></div><div>"Máš to výborné." Pochválila jsem mu jeho výtvor.</div><div>"A to ještě není všechno." Řekl tajemně.</div><div>"Bude dezert?"</div><div>"Víno, dezert a možná i něco víc." Zvedl obočí. Jenom jsem se zasmála, ale doopravdy jsem znejistěla. Naprosto mi připomněl Tobiase. Taky si vždycky velice myslel, že uvaří jídlo a pak bude <em>'odměna'</em>. A myslím, že právě na tohle Tom narážel.</div><div>"Řekl jsem něco?" Zeptal se hned.</div><div>"Ne. V pohodě." Zavrtěla jsem hlavou.</div><div>"Jenom?"</div><div>"Jenom jsi mi připomněl Tobiase." Pokrčila jsem rameny.</div><div><br /></div><div>Po chvíli ticha si odkašlal a zeptal se: "Tobias?"</div><div>"Ten, od koho jsi mě zachránil." Řekla jsem ironicky.</div><div>"Bývalý?"</div><div>"Aspoň půl roku se neozval a teď velice zazvoní u dveří a myslí si, že se kvůli němu přetrhnu."</div><div>"Pořiď si kukátko."</div><div>"Tobě se to řekne."</div><div>"Ale no tak.." Usmál se. "Já ti ho koupím."</div><div>"Neblbni." Zasmála jsem se. Že on mě vždycky dokáže rozesmát.</div><div>"Já a blbnout? Ale drahá kolegyně.." Zavtipkoval. Jenom jsem zavrtěšla hlavou a do pusy si vložila poslední sousto.</div><div><br /></div><div>"Nechceš ještě skleničku?" Nabídl mi.</div><div>"Ještě jednu bych zvládla." Usmála jsem se.</div><div>"A víc než jednu?"</div><div>"To už nevím." Pokrčila jsem rameny a napila se.</div><div>"Máš zítra školu?" Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.</div><div>"V pátek nemám nikdy."</div><div>"Tak to nebude vadit, když se náš soukromý večírek protáhne až do rána." Navrhl.</div><div>"Noo." Protáhla jsem. "Fakt se to nehodí."</div><div>"Že se neznáme? Tak se poznáme." Usmál se. Jenom jsem se uculila.</div><div>"Promiň, ale snad jindy." Dopila jsem své víno a vstala. Asi jsem toho vypila víc, než jsem zvyklá, protože se mi trochu zamotala hlava.</div><div><br /></div><div>"Ty ožralo jedna." Zasmál se. Hned ale vstal a podepřel mě kolem pasu.</div><div>"Jenom se mi zamotala hlava." Vyplázla jsem na něj jazyk. Opřela jsem se o futro. Cítila jsem, jak se Tomovo tělo natisklo na mé. Byla jsem jako v sendviči.</div><div>"Hlava?" Pošeptal.</div><div>"Tome.." Vzdychla jsem. "Nejsem zrovna střízlivá."</div><div>"A to něčemu vadí?" Zeptal se a políbil mě na ušní lalůček. Začal mi skousávat a sát jemnou kůži na krku, líbal ji, až jsem se z toho dostávala do transu.</div><div>"Přestaň." Požádala jsem ho. Jakoby ale neposlouchal a dál se věnoval mému tělu. "Ne." Odstrčila jsem ho od sebe.</div><div>"Nedáš si říct?" Zeptal se tiše. "Tak to tě budu muset doprovodit do tvé postele." Řekl.</div><div><br /></div><div>Na chodbě svítilo slabé světlo. V tom šeru měl Tom ještě tmavší oči, jeho rty vypadaly ještě smyslněji. Stála jsem na prahu svého bytu, Tom na chodbě.</div><div>"Nemám čekat pozvání?" Zeptal se.</div><div>"Někdy příště."</div><div>"Díky za skvělý večer, má drahá sousedko."</div><div>"Já taky. Dobrou, Tome." Natáhla jsem se na špičky a políbila ho na čelo. Trochu sklonil hlavu, přece jenom je to dlouhán. Jeho přenádherná vůně mě obklopila ze všech stran. Zhluboka jsem se nadechla.</div><div>"Tobě taky." Usmál se. Dal mi pusu na líčko a pak zmizel ve dveřích svého bytu.</div><div><br /></div><div>Musela jsem si vynadat. Nikdy jsem se nechovala tak koketně jako tenhle večer. Co to do mě vjelo? Měla bych se za sebe stydět. Dokonce jsem si u něj zapomněla svou oblíbenou mikinu! Ale nevadí, zítra se pro ni stavím. A až vstanu, musím taky zajít do školy. Když jsem tam nebyla včera, neměla jsem kdy si vzít noty na skladbu, kterou se musím naučit. A o víkendu můžu cvičit. Jestli teda nepojedu k rodičům..</div><div><br /></div><div>Ranní vstávání bylo horší, než jsem čekala. Bolela mě hlava z přemíry vína. Když jsem ale zase vzpomínala, jak jsem si večer užila, byla jsem Tomovi vděčná.. Dlouho jsem se tak nebavila. Už</div><div>jsem si připadala jako zapšklá stará ženská. A ejhle - vysvoboditel. Musím uznat, je to komediant. Jak mi prvně přišel až moc otrlý, teď bych dokonce řekla, že je to kamarád. Sice o něm nic nevím, jenom jeho jméno, ale ... snad časem. Přijde mi, že má nějaké velké tajemství. A jestli je na to sám, tíha toho bývá ještě větší.</div><div><br /></div><div>Než jsem vstala, osprchovala se a nasnídala, uběhla hodina a půl. Už bylo na čase, abych vyšla. Odpoledne jsem chtěla jet domů, za rodinou. Přespím tam a o víkendu se vrátím zpátky. Doufám, že si užiju super den. Po dlouhé době se vidět s mámou a bratry. Celkem dlouho jsem tam nebyla.. A když se blíží Vánoce, měla bych se tam stavit, zeptat se, co by si přáli. A taky ponakupovat, jak se budu vracet. Už jsem měla pár plánů, pro mamku jsem vždycky vybírala v knihkupectví. Ale s bratry a tátou jsem vždycky měla problém. Většina by řekla, že když je znám od malička, je to jednoduché, ale.. Vždycky jsem byla zoufalá.</div><div><br /></div><div>Posadila jsem se v kuchyni. Než jsem se ale zakousla do jídla, klepání na dveře mě vyrušilo.</div><div>"Adame?" Znejistěla jsem, když jsem mu otevřela dveře.</div><div>"Ahoj. Můžeme si promluvit? Vím, že jsi nejlepší kámoška Lil a tak.." Pokrčil rameny. Automaticky jsem si založila ruce na prsou a pozvala ho dál. Šel do kuchyně. "Já tě ruším u snídaně? Promiň.." Posadil se.</div><div>"Určitě jde kvůli tomu těhotenství, že?" Zeptala jsem se.</div><div>"Jo, pravda." Přikývl a podíval se na mě s nejistotou v očích.</div><div><br /></div><div>B.</div> http://reality-or-dream.blog.cz/1101/tzvb-4-mas-zitra-skolu http://reality-or-dream.blog.cz/1101/tzvb-4-mas-zitra-skolu Ten z vedlejšího bytu Sun, 23 Jan 2011 16:04:09 +0100