na Blog.cz

"A co mu řekneš?"
"Odjíždím."
"Chytrá holka."

O 11 měsíců později - polovina listopadu

Loňské Vánoce jsme se s Audrym dali dohromady. Opravdu jsem ho milovala a on mi ta slova opakoval každou chvíli. Byl naprosto kouzelný a i když jsem už byla v posledním ročníku a on už pracoval, pořád to byl ten bláznivý a pubertální vztah. Každý den mě dokázal překvapit něčím novým. Jednoho dne přišel, celý zářil a v očích měl takové jiskřičky, jako malé dítě. Ten den to bylo opravdu veliké překvapení.

"Zlato, nastěhuj se ke mně."
"Cože? Víš, co to obnáší? Hele, já.." Zakroutila jsem hlavou.
"Ale lásko.." Usmál se na mě. "Miluju tě a ty mě a to nám stačí, ne?" Pohladil mě po tváři.
"Jo, ale.. Já prostě nevím. Neznáme se tak dlouho, abych se už k tobě stěhovala." Pokrčila jsem rameny.
"Já ti věřím." Koukl se mi vážně do očí a pak mě dlouze políbil jedním z těch polibků, které jsem tak milovala a naprosto mě odzbrojovaly.

---
"A co mu řekneš?" Zeptala se mě Lily. Malá Rose jí ležela v náručí a klidně spinkala.
"No, jelikož už jsem domácímu dala výpověď a příští měsíc se mám stěhovat, tak asi ano." Usmála jsem se.
"Áá, holka, já ti to tak přeju." Pošeptala a jednou rukou mě objala.
"Ale na tebe a mimčo se budu chodit dívat pořád. Každý den budu chodit na pokec." Slíbila jsem.
"To se uvidíme ještě častěji než normálně." Zasmála se Lily a položila Rose do postýlky. Prcek, dost váží. "Pojď do kuchyně, necháme ji spát." Řekla. Přikývla jsem. Lily měla jeden z těch dvou větších bytů, které tu byli. Druhý měl Tom. Byl to byt pro dvě osoby a malá Rose tu zatím nijak nevadila. Takový byt by se mi taky hodil, ale když se teď stěhuju k Audreymu, tak to nemusím řešit. O byty v téhle čtvrti nějak stoupl zájem a můj už je prý pronajatý.

"Jenom přemýšlím, jak to udělám s tím klavírem." Řekla jsem Tomovi. Potkali jsme se ve městě na nákupech.
"Já tam místo mám, může být zatím u mě, než se vaši vrátí.." Pokrčil rameny. On jako jediný snad veděl, že moje celá rodina odjela na dva měsíce do Francie. Táta tam dostal práci, máma jela s ním a kluci si užijí delší dovolené.
"To bys byl moc hodný. Můžu dneska?" Zeptala jsem se.
"Hm. Spíš zítra. Dneska mám návštěvu."
"Brácha?" Zeptala jsem se nadějně. Už to bude rok, co vím o jejich hádce. A žádný pokrok.
"Myslíš, že bych pro bráchu kupoval šampaňské a jahody v čokoládě?" Zasmál se.
"Ty máš holku?" Usmála jsem se. Pořád žil sám, nikdy jsem si nevšimla, že by někoho měl.
"Příležitostně. Je to lepší, než vztah. Ale tobě o tom asi vykládat nebudu." Usmál se.
"Tome!" Zasmála jsem se a bouchla ho do ramene. "Ty všiváku."

Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela, co asi může být s Audrym. Už dva dny se neozval, ve škole jsem ho neviděla a nezvedal mi ani telefony. Neodpovídal na zprávy. Stalo se mu snad něco? Leží v nemocnici, nebo mě jenom nechce vidět? Co o tom mám myslet? Ani mi neřekl, kdy se konečně můžu nastěhovat. A navíc mě z mých myšlenek neustále vyrušuje vrzání Tomovy postele a až moc hlasité vzdechy.
"Aaagr!" Zabručela jsem a hlavu si přikryla polštářem. Přitiskla jsem si ho na uši a snažila se nemyslet na to, co se asi děje ve vedlejším bytě. "S takovou neusnu nikdy!" Pomyslela jsem si a v duchu proklínala tu holku, která si nechala roztáhnout nohy. Ne, že bych jí záviděla, bože, to ne. Audry byl v posteli dokonalý, ale určitě jsme nebyli tak hluční. Nikdy.

Pátek. Den, kdy nemám školu. A kdy popeláři vyvážejí popelnice. Dneska je musím předběhnout, protože jsem včera nevynesla koš. Vstala jsem už v 7, kupodivu odpočatá na to, jak dlouho Tom řádil se svojí příležitostní přítelkyní. Hned jsem sesypala všechny odpadky do jednoho pytle, oblékla si na župan ještě kabát a v přezůvkách vyšla na chodbu. Sice mi byla zima, ale to vydržím. Spěchala jsem, protože letos přišla zima ještě dřív než loni.

Vyhodila jsem sáček do kontejneru. Když jsem se otočila, viděla jsem Audryho, jak přichází k naší bytovce. Zastavil se u hlavního vchodu, když uviděl, že jsem venku.
"Zlato, víš, jak dlouho jsem tě sháněla?" Přišla jsem k němu a chtěla mu dát pusu na uvítanou, ale odtáhl se. "Děje se něco?" Zeptala jsem se hned. Už jenom tohle bylo znamení, že není něco v pořádku.
"Odjíždím." Řekl. Pouze jedno slovo, to si nezasloužím víc?
"Kdy? A kam? Kdy se můžu nastěhovat?"
"Lauro." Tvrdě mě oslovil. "Vracím se do Itálie. Už sem nikdy nepřijedu."
"Ale.." Pošeptala jsem.
"A v mém bytě už bydlí moje bývalá. Před pár dny jsem ji kontaktoval."
"A co já? Kde teď asi mám bydlet, co?" Vzkřikla jsem.
"To už není můj problém. Měj se." Otočil se na patě.
"To jenom tak odejdeš?" Zavolala jsem za ním. Dala jsem mu svůj život. A on se ani neotočí. Zítra mám odevzdat klíče novému obyvateli mého bytu. Naši nejsou doma a já ani nemám klíče od doby, co tam nebydlím. Rozbrečela jsem se. Co mám dělat?

"Lauro, co tu děláš?" Uslyšela jsem Tomův zděšený hlas. Seděla jsem na sněhu u stěny domu, brečela, posmrkovala a naprosto rezignovala na život. "Zase ti spadly klíče do kanálu?" Zasmál se. Zvedla jsem k němu pohled. Rozloučil se s blondýnou, která včera tolik hekala a koukl na mě. "Proč plačeš?" Dřepl si ke mně. "Jsi celá zmrzlá. Pojď dovnitř." Pomohl mi na nohy. Znovu jsem potáhla. Mlčel, nic neříkal a nevymáhal po mě odpověď. Jenom mě tiše táhl do svého bytu, protože já jsem měla klíče bůhví kde. Možná v kapsi, možná mi vypadli venku, nebo jsem si je ani nebrala.

"Naliju ti něco na zahřátí, jo?" Zeptal se. Jenom jsem přikývla. "Tady máš mikinu, tak se pořádně obleč." Rozkázal. Až teď jsem pocítila chlad. Předtím jsem byla tak otupělá, že mi to bylo jedno. Venku na mě sněžilo, kabát mi promokl a župan taky. Vysvlékla jsem si oba dva a natáhla na sebe tlustou mikinu přes hlavu. Byla mi opravdu veliká, ale zahřívala mě. Tom se vrátil, nesl drink sobě i mě. Asi nějaká whiskey. Už na dálku jsem slyšela, jak o sebe kostky ledu cinkají.
"Děkuju." Pošeptala jsem a hned se napila.
"Už se ti vaří čaj. Chtěl jsem ti do něj dát rum, ale to bys byla moc opilá." Usmál se.
"Dneska se chci opít. A zapomenout."
"Kéž by alkohol zabil ty buňky mozku, které si to pamatují, co?" Dal mi jednu ruku kolem ramen a v druhé držel své pití. Jeho tělo tak hřálo..
"To bylo v Dva a půl chlapa."
"Máš pravdu. Tak nějak to tam bylo." Usmál se. "Chytrá holka."
"Moc chytrá teda nejsem, když jsem se nechala tak napálit." Řekla jsem. Abych zahnala příval dalších slz, rychle jsem se napila.

B.