na Blog.cz

"Promiň."
"To není fér.
"Večeře už je na stole."

První věc, kterou jsem udělala, když jsem přijela domů byla, že jsem si napustila hodně horkou vanu. Venku byl takový nečas, až mě z toho běhal mráz po zádech i tady v teple. Zatopila jsem a vysvlékla se z oblečení. Jenom ve spodním prádle jsem šla do koupelny. Vysvlékla jsem se a ponořila se až po krk. Na vodní hladině plavala spousta pěny. Pohrávala jsem si s ní, čechrala ji a roztírala po vodě. Namydlila jsem se a trochu se opláchla. Místy jsem ještě měla pěnu, ale to mi žíly netrhalo.

Navečeřela jsem se, udělala jsem si míchaná vajíčka a pak se natáhla u televize. Zase tam nic nebylo. Když nemám kabelovku s více kanály, jako u nás doma, to se pak nedá na nic dívat. Ani ten hloupý koncert Linkin Park bych tady neviděla. Zívla jsem. Už tu pomalu usínám. Vypnula jsem televizi a zavřela oči. Z vedlejšího bytu se ozývala tlumená hra na kytaru. Při tom se mi usínalo ještě líp.. Měla bych se přestěhovat do postele a nastavit si budík. Přece jenom, zase pondělí, musím vstávat do školy..

Ráno se mi tak nechtělo, ale co se dá dělat. Byla jsem pořád unavená, i když jsem vypila šálek kávy. Doufám, že aspoň trochu zapůsobí, až budu ve škole. Nesmím ve škole usnout, jinak bych už měla nějaký postih. Stávalo se mi to docela často a učitelé si mě už pamatují. A jakmile se opřu o lavici, hned se mě ptají, jestli zase náhodou nespím. Jak nefér.

"Promiň." Omluvila jsem se, když jsem do někoho vrazila. V tašce jsem hledala klíčky od skříňky a nedívala se na cestu. "Oh, ahoj, Audrey." Usmála jsem se. Zase tento kluk?
"Já se omlouvám, měl jsem se dívat na cestu." Roztomile se usmál a sebral si sešit s učebnicí, které mu spadly na zem. "Můžu tě za odměnu pozvat na kafe?" Jenom jsem se usmála.
"Možná někdy jindy."
"Ale no tak. To mi dáš košem?" Strčil si ruku do kapsy.
"Uvidíme." Usmála jsem se a šla na hodinu.

Učitelka přišla s opravdu vynikajícím nápadem. Uspořádat divadlo. A hned za týden je konkurz na obsazení rolí.
"Bude to ovšem pro vás a starší ročníky. Ale jenom vy budete známkovaní za to, jak daleko se dostanete."
"To přece nemůže udělat." Pošeptala jsem svojí sousedce.
"Jak vidíš, tak může."
"To není fér. Nenávidím divadlo a teď v něm mám ještě hrát?" Hlesla jsem.
"Máte nějaký problém, Lauro?" Zeptala se mě učitelka. Přísně se na mě podívala přes obroučky svých brýlí. Té oponovat nehodlám.
"Vše je v pořádku." Falešně jsem se na ni usmála a radši se koukla z okna.

"Tak v kolik a kde?" Zavolal za mnou Audrey na chodbě.
"Audrey, já dneska nemůžu." Řekla jsem. "Musím se naučit do klavíru skladbu od Vivaldiho."
"To tě jako fakt dneska neuvidím?"
"Promiň." Usmála jsem se na něj. Když jsem viděla ten jeho smutný obličej, musela jsem se nad ním smilovat. "Ale zítra čas mám."
"Super. Tak zítra?"
"Dobře. Domluvíme se ve škole. Teď spěchám na autobus."
"Jasně, nebudu tě zdržovat, ať to stihneš.." Mávl na mě a vydal se do schodů do druhého patra.

Přišla jsem na byt a než se mi uvařil čaj, sedla jsem k pianu a trochu se rozehrála. Nějaké ty stupnice, přehrávky a jednoduchá cvičení, které jsem se učila k tomu, abych rozběhla prsty. Ve chvíli ticha jsem slyšela vřít konvici, tak jsem vstala, abych si zalila čaj. Nechala jsem pytlík chvíli vyluhovat a pak jsem si ho osladila kostkou cukru. Chvíli jsem ho postavila ven na okno, aby rychle vychladl. Než jsem si přehrála první etudu, už jsem se ho mohla napít. Už nebyl horký.

"Čau!" Zamával na mě Tom, když jsem zavírala okno.
"Ahoj." Usmála jsem se na něj.
"Jak bylo u rodičů?"
"Super, byla jsem na koncertě. A s bratry jsem hrála scrabble. No, nevěřila bych, že se s nimi tak nasměju."
"Ty máš bratry?" Podivil se. Jenom jsem přikývla. Už jsem chtěla zavřít okno. "Nechceš se stavit?"
"Musím se učit."
"Tak až se naučíš. Uvařím večeři, co ty na to?"
"Zase ty dobré špagety?" Usmála jsem se.
"Třeba. Jestli máš chuť.." Pokrčil rameny a potáhl z cigarety. Proto byl venku na balkoně. Prvně jsem si nevšimla, že od jeho ruky stoupá kouř. Měla jsem oči jenom pro jeho pohlednou tvář a sexy úsměv.
"Tak za hodinku. Ne, spíš za dvě. Musím se to opravdu naučit."
"Tak jo. Už se těším." Usmál se. Oplatila jsem mu úsměv, zavřela okno a spravila záclonu. Netušila jsem, že je kuřák. Nikdy kouřem nesmrděl..

Posadila jsem se k pianu a podívala se na první řádek. Sice tahle sonáta byla ještě pro violonchello, ale bylo upraveno tak, aby se to dalo zahrát jenom na klavír. Ne jako duet. Ale určitě mi pak přiřadí někoho ze strunného, aby hrál se mnou. Tak, jak mi to udělala loni jedna učitelka. Musela jsem zkoušet s jednou holkou, která hrála na klarinet. Ale máma říkala, že to bylo úžasné. Byla to taková bomba, že to bylo i na závěrečném koncertě.

Koukla jsem na budík. Už bylo půl 7. A ze školy jsem přišla kolem 4. To jsem tady zkysla tak dlouho? Tom už musí mít navařeno! Rychle jsem vstala a zavřela klavír a noty sbalila do složky. Jenom na sebe natáhla mikinu, obula se a vyšla z bytu. Zamkla jsem a už jsem chtěla klepat na jeho dveře, ale otevřel.
"Slyšel jsem, žes přestala hrát." Pokrčil rameny.
"Aha." Nejistě jsem se usmála.
"Večeře už je na stole." Pozval mě dál. Přezula jsem se do pantoflí a šla do kuchyně. "Ee. Běž do obýváku."
"Ta zadní část bytu je úplně jiná, než ta moje." Usmála jsem se.
"Jo. Je tady místnost navíc. Pořád čekám, jestli se přistěhuje brácha, nebo ne." Smutně pokrčil rameny.
"Tak ty máš taky bráchu?"
"Jo. Ale teď se ptám já. Ty máš bratry?" Zdůraznil množné číslo. Posadila jsem se ke stolu v obývacím pokoji a přikývla. Usmála jsem se. Prostřený stůl vypadal opravdu krásně.

"Jo. Jeden je o dva roky starší. Jmenuje se Travis a nechává si narůst dlouhé vlasy. Docela mu to sluší, ale i tak někdy vypadá jako holka. I přes ty svaly. Máma říkala, že chodí do posilovny." Pokrčila jsem rameny.
"A ti další dva jsou mladší, jo?"
"Jo. O pět let. Byli takový dáreček. Dvojčata. Dan a Josh." Namotala jsem malou část špaget na vidličku a pak je vložila do úst. "A co tvůj brácha?" Zeptala jsem se.
"Nechci o něm mluvit." Zavrtěl hlavou.
"Vy jste pohádaní, nebo co?" Hádala jsem. Jenom přikývl.
"Jo. Pohádali. A mělo to katastrofální následky." Řekl a napil se.

B.