na Blog.cz

"Děkuju."
"Tygře?"
"Ty mrško jedna."

Ani nevím, kolik bylo hodin. Budík jsem měla ještě v krabici. Přetočila jsem se na druhou stranu. Tenhle pokoj měl zatím jenom záclony, ale závěsy tu nebyly. Tak mě hned probralo sluneční světlo. To už muselo být i po poledni! Rychle jsem vstala, ale stejně rychle jsem si znovu lehla. Zamotala se mi hlava a z toho kořeněného pití mě akorát pekelně bolela. Jenom jsem zakňučela a rozhlédla se po pokoji. Nebyl ani velký, ani malý. Jedna postel uprostřed velikosti letiště. Naproti dveře, po levé ruce okno na ulici, po pravé stolík a dvě veliké skříně. A vedle dveří, blíž k oknu stál psací stůl. Kdybych za ním seděla, viděla bych, kdo zrovna vchází. I když tu byl jenom koberec a záclona, vypadalo to tu docela dobře. A až si to vyšperkuju podle svého, bude to ještě lepší.

Po chvíli, kdy jsem usoudila, že už budu schopná vstát, jsem se posadila. Zaposlouchala jsem se, ale neslyšela jsem nic. Žádný pohyb, bouchání nádobí, chrápání, ani televizi. Otevřela jsem dveře a strnula úžasem. Všechny krabice z mého bytu byly nastěhované v obýváku. Na té nejbližší jsem zahlédla na půlky přeložený papír. Na něm bylo úhledným a zaobleným písmem napsáno moje jméno. Rozložila jsem ho a přečetla vzkaz od Toma.

"Ráno tě hledal pan domácí, tak jsem mu řekl, že spíš. Dal jsem mu za tebe klíče. Máš se za ním stavit, potřebuje podepsat pár papírů. Pomohl mi přetáhnout krabice a až si je sklidíš, přestěhujeme piano. Říkal, že nám rád pomůže, je to milý chlap.. Já jsem ve městě, potřebuju si vyřídit pár věcí. Taky ti nechám udělat kopii klíče. Jestli tě bolí hlava, v koupelně ve skříňce by měly být nějaké aspiriny. A snídaně je na stole. Dobrou chuť. T."

Oh, on je tak pozorný. Prodrala jsem se haldou krabic a šla do kuchyně. Na stole ležely opečené toasty a marmeláda. Taky tam stála minerálka. Spíš jsem měla chuť na kakao, ale kdo ví, jestli něco takového tady má. A nechci mu tady hrabat, stejně se za chvíli přestěhuju. Snědla jsem dva toasty a pak se pustila do vybalování krabic. Ani jsem netušila, že jich mám tolik. Pravda, že byly hodně vycpané starými novinami. Ale většina z toho byla oblečení. A ty dvě veliké skříně se zaplnily akorát. Na postel jsem si dala svůj přehoz - deku sešitou z velikých čtverců různých barev. Jednou jsem ji dostala na Vánoce od mámy a milovala jsem ji. Na stolík jsem si dala knížku, kterou právě čtu a zbytek svých oblíbených knih jsem dala na psací stůl. Musím si pořídit nějakou poličku.

Pověsila jsem si svoje závěsy. Dala si svůj kobereček k posteli a upravila polštáře. Na nočním stolku jsem měla rodinnou fotku v rámečku, ještě když mi bylo 10 let. Byla to moje oblíbená - všichni se tam usmíváme, byla to nejlepší dovolená mého života. Posadila jsem se na posteli a vzdychla. Hned za tím jsem měla fotku mě a Audryho. Byla taky moje oblíbená, protože na ní měl tu olivovou šálu, kterou jsem mu koupila k narozeninám.

"Vypadá to tu hezky." Pošeptal Tom. Ani jsem neslyšela, že přišel. Cukla jsem sebou a fotka mi vypadla z ruky na kobereček. "pěkně sis to zařídila. A teď můžeme přenést .. Co se děje?" Zeptal se, když si všiml, že si utírám slzy.
"Nic." Zavrtěla jsem hlavou. Tom se posadil vedle mě a zvedl fotku ze země.
"Ale no tak, Lauro." Dal mi ruku kolem ramen. Položil fotku vedle sebe a objal mě i druhou. Začala jsem naplno brečet. Hladil mě po zádech a nechal průchod mým slzám.
"Promiň. Opravdu se omlouvám." Vymanila jsem se z jeho objetí a vstala. Začala jsem přecházet po pokoji. "Podívej na mě, vypadám hrozně." Vysmrkala jsem se, ale znovu se rozbrečela.
"Dívám se. A jsi krásná." Vstal. "A Audry je pěkný blbeček. A není poslední zástupce mužského plemena na světě." Usmál se. Musela jsem se začít smát, i přes ty slzy. Byla jsem mu tak vděčná.
"Děkuju." Objala jsem ho. Cítila jsem, jak je nejistý, ale nakonec mé objetí opětoval.
"Chtěl jsem si večer vyjít, ale jestli chceš, budu tady s tebou."
"Ne. Bože, kvůli mě si nekaz večer. Kouknu na telku, půjdu brzo spát.." Pokrčila jsem rameny.
"Opravdu?"
"Naprosto." Přikývla jsem.
"Dobře. A taky máš klíč. Kvůli tomu jsem ti sem vpadl." Usmál se.
"Měla jsem otevřeno.." Usmála jsem se. "Jaké vpadnutí?"
"Lekla ses." Vyplázl na mě jazyk. Odešel, zavřel za sebou dveře a nechal mě tu samotnou, jak jsem chtěla.

Ptal se mě, jestli s ním chci jít na oběd, ale řekla jsem, že ne. Šel do nějaké restaurace, název zněl honosně a nejsem zvědavá, abych utratila své poslední úspory. Vystačím si s čínskou kuchyní v krabičkách. Zašla jsem si na roh do bistra, aby mi jídlo zabalili. Nudle s kuřecím masem a zeleninou. Hm.. Hned jsem si vzala i na další den a dala si to do ledničky. Tom se vrátil nevím kdy. Už jsem spala. Ale když jsem se po půlnoci vzbudila, byl už zpátky. Jen tak jsem ležela v posteli, protože jsem nemohla usnout. Přemýšlela jsem, který chlap je horší. Audry nebo Tobias, který vám dělá veliké naděje nebo věčný proutník Tom, který hledá uspokojení v příležitostném sexu?

Vstala jsem a šla do kuchyně. Měla jsem žízeň a dostala jsem hroznou chuť na ty nudle, které jsem si koupila. Nalila jsem si do sklenice vodu a vypila ji do dna. Vytáhla jsem si nudle a vidličku. Posadila jsem se na kuchyňskou linku vedle ledničky a otevřela si první krabičku.
"Nemůžeš spát?" Zeptal se Tom.
"Ne." Zavrtěla jsem hlavou. Přešel místnost a posadil se vedle mě. I když jsem ho už viděla jenom v trenýrkách, tehdy, když mi tak otevřel, teď jsem byla v rozpacích. Ale proč?
"Můžu?" Zeptal se. Nabídla jsem mu. Mezi prsty si vzal pár nudlí, zaklonil hlavu a zvedl ruku nad hlavu, aby si mohl konce nudlí strčit do pusy a postupně si je naskládal do pusy. "Hmmm, dobré." Zamumlal s plnou pusou.
"A já se snažila jíst to vidličkou." Zasmála jsem se. Tom se na mě podíval a uculil se. Pak zavrtěl hlavou. Když spolkl sousto, napil se piva z ledničky.
"Chceš taky?" Nabídl mi.
"Tak pozdě večer?" Zakroutila jsem hlavou.
"Nedělej..." Zasmál se. Tak jsem si od něj vzala láhev a odlila si trochu do sklenice. Napila jsem se. Ta hořká chuť mi poslední dobou začínala chutnat.

"Už tam nic není." Koukla jsem do krabičky. "Jenom zmrzlé knedlíky."
"Jo, ty mám nejradši." Zasmál se. Vzal si jeden a hodil ho do koše, který byl na druhé straně v koutě.
"Výborně, tygře, dva body." Řekla jsem automaticky.
"Tygře?" Koukl na mě Tom.
"Na základce jsem byla nejmladší roztleskávačka. A když jsem pak šla na konzervatoř, nechala jsem toho."
"Něco mi ukaž."
"Blázníš?" Zavrtěla jsem hlavou. "Už si nic nepamatuju." Začala jsem se vymlouvat.
"Tak já hodím pět knedlíků za sebou, levou rukou a pak můžeš skandovat, ok?" Navrhl. Přikývla jsem. A doufám, že se netrefí.

První dva hodil hned za sebou. Třetí taky a čtvrtý mu vyšel tak tak.
"Ten pátý nedáš." Řekla jsem.
"Dám."
"Smiluj se nade mnou." Zakňučela jsem. Jenom se zasmál, ale než stihl hodil knedlíkem, trochu jsem do něj šťouchla loktem. Knedlík dopadl pár centimetrů vedle, dokonce jsem zaslechla zašustění sáčku.
"To není fér, to by byl čistý koš!" Vstal, sebral knedlík ze země a hodil ho do koše.
"Sorry, poslední nespadl. Nemůžu skandovat." Pokrčila jsem rameny.
"Ty mrško jedna." Zakroutil hlavou.
"Neřekl jsi, jaká jsou pravidla a okolnosti." Vyplázla jsem na něj jazyk. Ve mžiku byl u kuchyňské linky a už se pokoušel mě lechtat.
"Ani to nezkoušej!" Vypískla jsem a seskočila na zem. Utíkala jsem do obýváku, ale Tom mě svalil na zem. Sedl si na mě a lechtal mě, bez milosti.
"Chovej se.. dospěle!" Vykřikla jsem mezi záchvaty smíchu.
"To říká ta pravá!" Odpověděl hned. Nějakým způsobem jsem se na chvíli uvolnila a mohla se otočit na záda. Aspoň jsem se teď mohla trochu bránit. Škrábala jsem ho, mrskala jsem sebou, jenom aby přestal.

"Tome?"
Oba dva jsme se podívali na tu dívku, která vyšla z jeho pokoj, zamotaná do přikrývky, s rozcuchanými vlasy.
"Oh. Děláme hluk, že?" Uchechtl se Tom.

B.