Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







TZVB - 5 - "No super, ještě onemocním."

28. března 2011 v 18:21 | MoNiK |  Ten z vedlejšího bytu
"Jsem Audrey, těší mě."
"No super, ještě onemocním."
"Budím tě?"

Adam chtěl poradit ohledně toho, jak se k Lily chovat. Co jsem mu asi tak měla říct?
"No přece tak, jak normálně. Je to pořád ta samá Lily." Pokrčila jsem rameny.
"Ale chápeš, já prostě nevím.. " Sklesl.
"Jak se to mohlo stát?" Usmála jsem se na něj a zakousla se do housky s pomazánkovým máslem.
"Přesně. Jsem prostě z toho zoufalý. Miluju ji, ale.. Nevím, jestli není na dítě moc brzo."
"To zvládnete. Máš víc jak půl roku na to, aby ses na to připravil." Uklidnila jsem ho.
"Lily mi říkala, že tvoje máma je porodní bába. Mohl bych se s ní vidět?"
"Myslím, že to nebude problém. Zítra tam jedu, tak ti to domluvím. Kdy chceš?"

Do školy jsem přišla akorát, když byla přestávka. Mě to bylo celkem jedno, počkala bych v šatně, ale když mi to tak hezky vyšlo.. Šla jsem do učebny, kde jsme měli piano. Nechala jsem si tam noty. Otevřela jsem a zarazila se. Někdo tady byl.
"Hrozně se omlouvám." Chtěla jsem hned vycouvat, ale kluk se hned zvedl od piana.
"To je v pořádku. Jenom jsem si to sem skočil obhlédnout." Usmál se a pokrčil rameny.
"Jdu si jenom pro noty, můžeš taky klidně zůstat." Řekla jsem. Přešla jsem místnost a vzala si svoje noty.
"Jsem Audrey, těší mě." Napřáhl ke mně ruku.
"Audrey? Není to spíš.. dívčí jméno?" Zeptala jsem se.
"No, jsem z Itálie." Pokrčil rameny.
"Jsem Laura, taky mě těší." Stiskla jsem jeho nabídnutou ruku. "A teď opravdu musím jít, Audrey."
"Tak se uvidíme příští týden?" Zeptal se.
"No, jestli chodíš sem do školy, tak asi ano." Usmála jsem se a odešla.

Než jsem přišla zpátky na byt, musela jsem si zajít do obchodu. A než jsem nakoupila a vyšla ven z budovy, venku začalo tak sněžit, že nebylo vidět ani na krok.
"No super, ještě onemocním." Procedila jsem mezi zuby. Kdo tohle mohl čekat? Ani deštník jsem sebou neměla a moje bunda kapuci postrádala. Lepší to být nemohlo. Sice mlj byt nebyl zas tak daleko, ale než jsem přišla, stačila jsem promoknout až na kost. Před domem jsem hledala klíče v tašce. Už jsem je měla v ruce, když mi vyklouzly, cinkly o nějaký kov a pak... Zapadly do kanálu!

"To si ze mě děláš prdel!" Dupla jsem. Byla jsem tak naštvaná. To snad není možné! To může potkat jenom mě.. A vchodové dveře jsou v zimě vždycky zamknuté, aby se nám tady neproducírovali bezdomovci. A já jsem teď jeden z nich. Najednou se ale na schodech rozsvítilo světlo. Někdo šel vynášet odpadky, určitě. Vyšel domácí a opravdu zamířil k popelnicím. Jak já jsem mu v duchu děkovala! Rychle jsem vklouzla dovnitř. Ani jsem na nikoho nemusela zvonit. Paráda! A do bytu se dostanu raz dva, klíče jsem si schovala do... Bože, já jsem ten květináč dala na okno! Vždycky býval u dveří. Já jsem ale koza!

Zaklepala jsem na Tomovy dveře. Neotvíral. Když jsem se podívala na hodinky, bylo pár minut po poledni. Že by si vyšel někam na jídlo? Znovu jsem zaklepala, už jsem opravdu přemýšlela, že zajdu nahoru k Lily a počkám chvíli tam, když otevřel dveře.
"Promiň. Budím tě?"
"Trošku. Dospávám večer. Víš, byl jsem ještě venku." Pokrčil rameny. Na tváři měl ještě otlačenou tkaninu polštáře. Byl jenom v teplácích. Mě by to bylo divné, asi bych jenom tak nevyšla. Ale musela jsem uznat, že měl opravdu krásné tělo.
"Víš, klíče mi spadly do kanálu a další mám v květináči, který je teď na okně. Mohla bych se pro něj od tebe natáhnout?"
"Na okně? V tomhle nečase?" Zeptal se a ustoupil. Vešla jsem dovnitř.
"Je to umělé kvítko." Usmála jsem se a šla do kuchyně. Odtud to bude nejlepší.

"Hrozně moc díky. Ani nevíš, jak jsi mi pomohl." Znovu jsem mu poděkovala.
"Není zač. Ty bys to udělala taky, ne?" Usmál se.
"Ano." Přikývla jsem. "Jo, zapomněla jsem si u tebe mikinu, nemáš ji tu někde?"
"Jo, myslím jo. Počkej, pohledám ji." Řekl. Chvíli jsem stála na chodbě, pak se vrátil, ale nic nenesl.
"Nemůžeš ji najít?"
"No, nevím, jestli jsem ji nedal sem do skříně." Zasmál se a otevřel skříň na bundy a kabáty.
"Aha." Usmála jsem se. Bylo mi trapně, jenom tady tak postávat.
"A! Mám ji." Řekl a vytáhl ji ze skříně. "Je to ona, ne?"
"Jo. Díky moc, je moje oblíbená." Usmála jsem se.
"Pro tebe cokoliv." Usmál se a strčil si ruce do kapes tepláků.
"Eh.. " Znejistěla jsem. "Už musím jít. Jedu dneska k rodičům." Vysvětlila jsem.
"A kdy se vrátíš?"
"Asi v neděli. Nechci tam být nějak dlouho." Pokrčila jsem rameny.
"Tak to se těším, až se vrátíš." Usmál se. Oplatila jsem mu úsměv a odemkla dveře svého bytu. Áách, konečně doma.

Do batohu jsem si sbalila jenom pár věcí, které budu na ten den potřebovat. Doufám, že mě zase máma nebude přemlouvat, abych tam zůstala déle. Vždycky jí říkám, že se musím učit a ona mi vždycky nabízí, abych tam zůstala. Ale už se na ně na všechny těším. Tak dlouho jsem je neviděla. Kdo ví, co budou dělat mezi svátky. Já budu mít prázdniny, tak bych mohla být u nich. Ale netěším se na tu cestu. Sice je to jenom dvě hodiny, ale i tak. Nesnáším cestování. Už se těším, až budu na místě.

"Á, zlatíčko. Konečně jsi zase tady." Objala mě máma. "Jak dlouho zůstaneš?"
"Mami, musím se učit do školy. Přespím tu jednu noc." Řekla jsem. Přesně tohle jsem čekala. Hned se zatvářila nešťastně. Co se ale dá dělat.
"Ségra, ty už jsi tu?" Objal mě brácha.
"Díky, opravdu vřelé přivítání." Vyplázla jsem na něj jazyk. "Kde máš zbytek?"
"Na fotbale. Já mám natažený sval, tak jsem nešel." Řekl a odkulhal do kuchyně. Musí ho to opravdu bolet. Jednou v tělocviku jsem si natáhla lýtkový sval a myslela jsem, že umřu bolestí.
"Zase se jde krmit." Řekla máma vroucně. Vždycky měla takový milý pohled, přátelský a ochotný. "Co chodí do posilovny, tak má vysokou spotřebu. To je hrůza."
"On chodí do posilovny?" Zeptala jsem se. Proto mi přišel brácha takový vysoký a mužný.
"Jo. A už jakou dobu. Žrouti jedni." Zasmála se máma a vzala mi jednu tašku. "Tvůj pokoj je připraven." Řekla a vydala se do schodů.

B.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff Ten v vedlejšího bytu?

Klik :)

Komentáře

1 Daniela | 28. března 2011 v 18:47 | Reagovat

supééér

2 petra | 30. března 2011 v 11:37 | Reagovat

krásný, honem dál :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama