Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







TZVB - 4 - "Máš zítra školu?"

23. ledna 2011 v 16:04 | MoNiK |  Ten z vedlejšího bytu
  • "Jenom?"
  • "Máš zítra školu?"
  • "Nedáš si říct?"


"Máš to výborné." Pochválila jsem mu jeho výtvor.
"A to ještě není všechno." Řekl tajemně.
"Bude dezert?"
"Víno, dezert a možná i něco víc." Zvedl obočí. Jenom jsem se zasmála, ale doopravdy jsem znejistěla. Naprosto mi připomněl Tobiase. Taky si vždycky velice myslel, že uvaří jídlo a pak bude 'odměna'. A myslím, že právě na tohle Tom narážel.
"Řekl jsem něco?" Zeptal se hned.
"Ne. V pohodě." Zavrtěla jsem hlavou.
"Jenom?"
"Jenom jsi mi připomněl Tobiase." Pokrčila jsem rameny.

Po chvíli ticha si odkašlal a zeptal se: "Tobias?"
"Ten, od koho jsi mě zachránil." Řekla jsem ironicky.
"Bývalý?"
"Aspoň půl roku se neozval a teď velice zazvoní u dveří a myslí si, že se kvůli němu přetrhnu."
"Pořiď si kukátko."
"Tobě se to řekne."
"Ale no tak.." Usmál se. "Já ti ho koupím."
"Neblbni." Zasmála jsem se. Že on mě vždycky dokáže rozesmát.
"Já a blbnout? Ale drahá kolegyně.." Zavtipkoval. Jenom jsem zavrtěšla hlavou a do pusy si vložila poslední sousto.

"Nechceš ještě skleničku?" Nabídl mi.
"Ještě jednu bych zvládla." Usmála jsem se.
"A víc než jednu?"
"To už nevím." Pokrčila jsem rameny a napila se.
"Máš zítra školu?" Zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.
"V pátek nemám nikdy."
"Tak to nebude vadit, když se náš soukromý večírek protáhne až do rána." Navrhl.
"Noo." Protáhla jsem. "Fakt se to nehodí."
"Že se neznáme? Tak se poznáme." Usmál se. Jenom jsem se uculila.
"Promiň, ale snad jindy." Dopila jsem své víno a vstala. Asi jsem toho vypila víc, než jsem zvyklá, protože se mi trochu zamotala hlava.

"Ty ožralo jedna." Zasmál se. Hned ale vstal a podepřel mě kolem pasu.
"Jenom se mi zamotala hlava." Vyplázla jsem na něj jazyk. Opřela jsem se o futro. Cítila jsem, jak se Tomovo tělo natisklo na mé. Byla jsem jako v sendviči.
"Hlava?" Pošeptal.
"Tome.." Vzdychla jsem. "Nejsem zrovna střízlivá."
"A to něčemu vadí?" Zeptal se a políbil mě na ušní lalůček. Začal mi skousávat a sát jemnou kůži na krku, líbal ji, až jsem se z toho dostávala do transu.
"Přestaň." Požádala jsem ho. Jakoby ale neposlouchal a dál se věnoval mému tělu. "Ne." Odstrčila jsem ho od sebe.
"Nedáš si říct?" Zeptal se tiše. "Tak to tě budu muset doprovodit do tvé postele." Řekl.

Na chodbě svítilo slabé světlo. V tom šeru měl Tom ještě tmavší oči, jeho rty vypadaly ještě smyslněji. Stála jsem na prahu svého bytu, Tom na chodbě.
"Nemám čekat pozvání?" Zeptal se.
"Někdy příště."
"Díky za skvělý večer, má drahá sousedko."
"Já taky. Dobrou, Tome." Natáhla jsem se na špičky a políbila ho na čelo. Trochu sklonil hlavu, přece jenom je to dlouhán. Jeho přenádherná vůně mě obklopila ze všech stran. Zhluboka jsem se nadechla.
"Tobě taky." Usmál se. Dal mi pusu na líčko a pak zmizel ve dveřích svého bytu.

Musela jsem si vynadat. Nikdy jsem se nechovala tak koketně jako tenhle večer. Co to do mě vjelo? Měla bych se za sebe stydět. Dokonce jsem si u něj zapomněla svou oblíbenou mikinu! Ale nevadí, zítra se pro ni stavím. A až vstanu, musím taky zajít do školy. Když jsem tam nebyla včera, neměla jsem kdy si vzít noty na skladbu, kterou se musím naučit. A o víkendu můžu cvičit. Jestli teda nepojedu k rodičům..

Ranní vstávání bylo horší, než jsem čekala. Bolela mě hlava z přemíry vína. Když jsem ale zase vzpomínala, jak jsem si večer užila, byla jsem Tomovi vděčná.. Dlouho jsem se tak nebavila. Už
jsem si připadala jako zapšklá stará ženská. A ejhle - vysvoboditel. Musím uznat, je to komediant. Jak mi prvně přišel až moc otrlý, teď bych dokonce řekla, že je to kamarád. Sice o něm nic nevím, jenom jeho jméno, ale ... snad časem. Přijde mi, že má nějaké velké tajemství. A jestli je na to sám, tíha toho bývá ještě větší.

Než jsem vstala, osprchovala se a nasnídala, uběhla hodina a půl. Už bylo na čase, abych vyšla. Odpoledne jsem chtěla jet domů, za rodinou. Přespím tam a o víkendu se vrátím zpátky. Doufám, že si užiju super den. Po dlouhé době se vidět s mámou a bratry. Celkem dlouho jsem tam nebyla.. A když se blíží Vánoce, měla bych se tam stavit, zeptat se, co by si přáli. A taky ponakupovat, jak se budu vracet. Už jsem měla pár plánů, pro mamku jsem vždycky vybírala v knihkupectví. Ale s bratry a tátou jsem vždycky měla problém. Většina by řekla, že když je znám od malička, je to jednoduché, ale.. Vždycky jsem byla zoufalá.

Posadila jsem se v kuchyni. Než jsem se ale zakousla do jídla, klepání na dveře mě vyrušilo.
"Adame?" Znejistěla jsem, když jsem mu otevřela dveře.
"Ahoj. Můžeme si promluvit? Vím, že jsi nejlepší kámoška Lil a tak.." Pokrčil rameny. Automaticky jsem si založila ruce na prsou a pozvala ho dál. Šel do kuchyně. "Já tě ruším u snídaně? Promiň.." Posadil se.
"Určitě jde kvůli tomu těhotenství, že?" Zeptala jsem se.
"Jo, pravda." Přikývl a podíval se na mě s nejistotou v očích.

B.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff Ten v vedlejšího bytu?

Klik :)

Komentáře

1 Daniela | 24. ledna 2011 v 14:50 | Reagovat

super

2 Crazy.DE.Bill | Web | 12. února 2011 v 10:59 | Reagovat

Ahojky, pošli mi kdyžtak další díly tvých povídek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama