Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







TZVB - 1 - "Víš, já jsem těhotná."

3. ledna 2011 v 19:54 | MoNiK |  Ten z vedlejšího bytu
Autor:
Báři
Blog:
 http://designed-to-kill.blog.cz/
Povídka:
Ten z vedlejšího bytu

Pár slov adminky blogu: Jen chci říct že moc děkuji autorce povídky (Báři) že mi dovolila zveřejnit zde svou povídku, tento příběh mne zaujal hned 1. dílem a já si myslím že je škoda neukázat ji i zde, čtenářkám tohoto blogu. :)
Hlavní postavou je Tom a už proto se zapsala do žebříku oblíbenosti někam hoodně nahoru. :)
Konec mích keců, pustím vás číst :)

Zpět k povídce:
  • "Ahoj, Ro."
  • "Víš, já jsem těhotná."
  • "Jsem Tom."


Zavřela jsem dveře svého bytu a sešla schody dolů. Rychle jsem si zapnula kabát až ke krku, ale studený vítr i tak profoukl až na mou kůži. Jak já nesnášela zimu. Studený vítr, který se dostane všude a chladí tělo až do morku kostí. Otřepala jsem se.

Před domem stál stěhovací vůz. Asi nový soused. Tahle bytovka je tak osamělá, že mě překvapuje, že si ji vůbec někdo vybral. Co vím, bylo tu pouze pár bytů, které někdo obýval. V jednom jsem bydlela já, v patře nade mnou moje kamarádka Lily se svým přítelem. Známe se od doby, co jsem se sem přistěhovala. A kromě pana domácího tu už nikdo nebyl. A nás klid teď měl být narušen novým sousedem.

Spěchala jsem do pekárny, abych si koupila snídani. Dnes jsem zase zaspala. Doufám, že stihnu dojít včas. Byla jsem na bytě, protože byl blíž než náš dům. Jinak bych žila s rodiči a třemi bratry. Ale cesta by trvala skoro dvě hodiny.

Na konzervatoř jsem chtěla chodit od malička. Zpěv a klavír byly můj život. A kvůli tomu jsem byla schopná obětovat svůj čas i takovým předmětům, jako je historie hudby. Ten předmět byl můj boj. A zrovna na tenhle předmět jsem teď spěchala.

V šatně jsem si přehodila přezůvky a sundala kabát. Svou plátěnou tašku jsem hodila přes rameno a utíkala chodbou do přednáškového sálu. Doběhla jsem akorát včas, zazvonil, když jsem se posadila na poslední volné místo, které bylo samozřejmě hned vepředu před katedrou. Bohužel jsme ve třídě neměli šprty, kteří by tohle místo zasedli.

Po škole jsem se měla sejít s Lily. Její kluk Adam tam být neměl. Pamatuju si, jak jsem je dávala dohromady. Adam je u nás na konzervatoři, ale o ročník starší. Ani nevím, kde ho Lily viděla, ale doslova po něm prahla. A už jenom z popisu jsem poznala, že jde o něj. A už během pár týdnů jsem ho potkala u nás na bytovce. Potom se dokonce přestěhoval s výmluvou, že je to blíž. Bylo mi to naprosto jasné. :)

Já jsem kluka neměla pár měsíců. Ten poslední mě tak naštval, že už jsem žádného nechtěla. S Tobiasem jsem byla skoro rok. Opravdu jsem ho milovala a byla schopná pro něj obětovat cokoliv, ale on mi jednoho dne řekl, že s ním jeho kámoška čeká dítě. To pro mě bylo moc. Rozešla jsem se s ním, ať si jde za tou kámoškou. Od té doby jsem ho neviděla, ani o něm neslyšela.

Vešla jsem do kavárny, která byla hned vedle našeho činžáku. Už od dveří jsem zahlédla, kde sedí Lily. Objednala jsem si horkou čokoládu se skořicí a pak přisedla za ní.
"Ahoj, Ro." Pozdravila mě zkratkou mého jména, kterou používala jenom ona.
"Ahoj." Usmála jsem se.
"Jak bylo ve škole?" Zeptala se. Věděla jsem, že tohle není ten hlavní důvod, proč mě chtěla vidět.
"Dobře, dneska jsem kupodivu přežila. Ale skladba, kterou se mám učit na klavír, je děsná." Postěžovala jsem si.
"Takže zase bude slyšet tvoje cvičení?" Zasmála se.
"No jo, co se dá dělat." Pokrčila jsem rameny. Jak já byla šťastná, že mi táta zařídil klavír do bytu.

Přinesli mi čokoládu. Poděkovala jsem a chtěla se do toho pustit, ale zastavila jsem se v půli pohybu, když se Lily odtáhla. Vždyť ona čokoládu vždcyky milovala!
"Víš, teď mi ta vůně dělá trochu blbě."
"Fakt? Jak to?" Podivila jsem se a přitáhla si pohár blíž.
"No, proto jsem tě chtěla vidět. Víš, já jsem těhotná."

Prvně jsem nevěděla, jak zareagovat. S Adamem? Ví o tom on? Po chvíli ticha, trapného ticha, jsem se usmála.
"To gratuluju!" Sevřela jsem jí ruku, kterou měla položenou na stole. "Super novinka. Jestli máš strach, zavolám mámě a můžeš se s ní poradit." Nabídla jsem jí. Máma byla totiž porodní bába.
"To by bylo super, ale prvně mi můžeš poradit, jak to sdělit Adamovi."
"Ještě to neví, jo?" Zeptala jsem se. Toho jsem se obávala.
"Zjistila jsem to před týdnem. Pak jsem šla hned ke své doktorce, která mi to potvrdila. Nevím, jestli bude rád. Přece jenom, jsme spolu něco přes rok." Pokrčila rameny.
"Za chvíli bude na škole končit. Myslím, že to bude v pohodě, ne?" Snažila jsem se ji uklidnit.
"Já nevím." Vzdychla. Napila jsem se čokolády. Já Adama moc neznám, tak nevím, jak by mohl reagovat.

Přišla jsem na byt. Klíče jsem hodila do košíku v předsíni a šla do obýváku. Přes tenké stěny bytu jsem slyšela od vedle hudbu. Takže já mám nového souseda? Posadila jsem se ke krbu, ohřívala si zkřehlé tělo a přemýšlela, co budu dělat. Mohla bych se konečně naučit životopis Mozarta, který mám umět. Ale vůbec se mi do toho nechce.

Byla jsem ponořená do učiva, když se tichým bytem ozvalo zaklepání. Neměla jsem tušení, kdo by to mohl být. Adam s Lily byli na večeři, rodiče sem nechodí a bratři už vůbec ne. Navíc, je středa večer.
Vstala jsem a z obýváku jsem přešla do síně. Kukátko jsem neměla, ale můj byt chránil řetěz a zámek. Odemkla jsem a podívala se, kdo se dožaduje mé maličkosti.

Hned jsem si všimla krásných hnědých očí. Dlouhé řasy, které lemovaly tu čokoládovou smršť, byly černé jako uhel. Můj pohled sjel k bělostnému úsměvu, kterým mě obdařil. Že by to byl ten nový soused? To bych se nebránila, protože je děsně sexy.
"Ahoj. Jsem Tom. Chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi půjčila cukr do kafe. Já ještě nemám vybavenou kuchyń."
"Jo, jasně. Počkej." Zavřela jsem dveře. Pak jsem si uvědomila, že je to nevhodné. Měla jsem ho pozvat dál, ale kdoví, co je zač. Přinesla jsem krystalový cukr, odemkla řetěz a otevřela dveře naplno. Z chodby vnikla do mého bytu zima.
"Tady ho máš." Podala jsem mu kilové balení a hned založila ruce na hrudi, abych se bránila chladu.
"Díky. Hned zítra ti koupím nový." Slíbil.
"To je jedno." Mávla jsem rukou a už chtěla zavřít dveře, ale Tom pokračoval.
"Můžu tě zítra někam pozvat, má krásná sousedko?" Zvedl obočí. Vypadalo to, že má hodně vysoké sebevědomí. Dokonce bych šla, ale večer jsem měla školu.
"Nebudu tu. Promiň."
"Tak někdy jindy." Navrhl. Pokrčila jsem rameny.
"Třeba."
"Tak se měj. Jsem rád, že mám tak hezkou sousedku." Uculil se.
"Jo, díky. Čau." Rozloučila jsem se a hned zavřela. Opravdu jsem se musela učit, neměla jsem čas na vykecávání.

Báři
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff Ten v vedlejšího bytu?

Klik :)

Komentáře

1 báři | Web | 4. ledna 2011 v 12:32 | Reagovat

ó, vřelé díky. teď se úplně červenám :D.. O druhé řadě jsem přemýšlela jenom trochu, ale nějak jsem nevěděla, o čem bych mohla psát. Protože ono to vlastně celé bylo o tom, že se sbližují.. Tak nevím, o čem by druhá řada byla.. Ale možná mě jednou klepne a bude i druhá řada :D

2 Daniela | 4. ledna 2011 v 14:42 | Reagovat

začíná to dobře, tak pokračuj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama