Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 24.díl

28. prosince 2010 v 23:12 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...
www.reality-or-dream.blog.cz

Goldie šla pomalu po chodníku, slunce ji svými paprsky hřálo na ramenou ale ona se i přesto třásla zimou.
Možná to bylo tím šokem který ji právě potkal!
Přivřela víčka a hlavu zaklonila dozadu, nechala si sluncem vysušil slzy na tvářích a cítila tak zvláštní pocit.
Stále si dokola přehrávala v duchu rozhovor který vedla s doktorem když jí řekl že je těhotná.
Že čeká Tomovo dítě, ano!
Na jednu stranu byla opravdu ráda a věděla že za normálních okolností by se štěstím vznášela, radostí by skočila do jeho horkého náručí a nechala by se líbat, oba by si užívali tento okamžik naprostého štěstí a blaha.

Ale nemohla být šťastná za podmínek že její dítě bude vlastně už druhé, které bude mít něco společného s Tomem.
Jen při pomyšlení že ho dnes znovu uvidí se rozplakala.

S úlevným pocitem že doma nikdo není vešla do domu, vyzula se, odnesla těhotenský test s těhotenskou kartou do svého pokoje, pečlivě to schovala do nočního stolku a sešla zpátky dolů. Z mrazáku vytáhla polárkový dort, ukrojila kousek a ten vložila do misky.

Vyšla schody do patra a misku položila na stolek, převlékla se do pohodlnějších tepláků a delšího trička. Pustila na počítači oblíbený film a i s miskou ulehla do pohodlného gauče.
Strčila do úst první sousto a zarazila se nad tím, jak je zmrzlina ledová, jak neobytně bolestí škube s jejími zuby. Nesouhlasně zakroutila hlavou a misku odložila na stolek kousek od sebe…..

Byl skoro večer, Goldie otevřela oči a rozespale zamžourala do prostoru pokoje.
Televize byla dávno vyplá a rozpuštěná kaše vanilkové zmrzliny stála na velkém, psacím stole.
Zmateně se posadila, ale jakmile zaslechla zvláštní zvuk z balkonu ihned přišla na to, co ji vzbudilo. Strachy deku přiložila ještě více na sebe, deku kterou na sobě neměla když usínala.
Tiše seděla na tom samém místě a sledovala rýsující se postavu za záclonou.
Když spatřila známou osobu zaklonila úlevně hlavu dozadu, ale zároveň se nadechovala aby získala potřebnou sílu se mu zase postavit.
Ale cítila že dnes je slabší, to objevení že je matkou ji dělalo slabší než kdy dřív a navíc když se musí postavit proti své jediné lásce, náhle mezi nimi cítila jaké si neporušitelné pouto, nemohla se na něj zlobit.
Nemohla nic udělat, její tělo které vstalo z gauče se zase svezlo na měkké matrace a ona schovala obličej do dlaní a opět se rozplakala.
Připadala si jako malé dítě které brečí kvůli každé kravině, ale nemohla to zastavit.
Připadala si jako v začarovaném kruhu z kterého nevěděla cestu ven a přitom po východu tak šíleně toužila.
Jako by v prázdnu hledala nějaké východisko, hystericky kolem sebe mávala pažemi a stejně by nikdy nic nenašla.
Ale v reálu přece jen něco nahmatala, někdo ji chytl za konečky prstů a přivinul k sobě, klidným, tichým hlasem ji šeptal do ucha slovíčka útěchy a Goldie cítila jak z ní vyprchává všechen ten škaredý pocit, cítila jak do jejího těla proniká přes jeho prsty pocit uvolnění. Tiskla se na jeho tělo stále silněji a vdechovala jeho omamnou vůni, bylo ji tak neskutečně dobře..

" Miláčku! Copak se stalo?"
Tichým hlasem ji položil otázku a ona myslela že se pod jeho oslovením rozpustí, to jakým tonem řekl to krásné slovíčko ji naprosto přesvědčilo že ji musí milovat.
" Tome!"
Tiše vzlykla jeho jméno a natiskla se ještě víc na jeho tělo, nechápala z jakého důvodu se v ní zmítá ten hysterický záchvat paniky.
" Já nechci abys mě opouštěl! Proč bych se tě měla tak jednoduše vzdát? Zůstaň se mnou aspon na chvíli, prosím.."
" Oh Goldie, kolikrát jsem za tebou přišel a ty jsi mě od sebe odehnala, víš kolikrát jsem čekal na takovéhle přivítání, já tě miluju lásko a nechci být s Judith, chci být s tebou…"
" Ani nevíš jak moc se mi stýskalo."
Tom najednou nebyl schopný dalšího slova, jen se po dlouhé době upřímně pousmál a vyhledal její rty. Vpíjel se do jejích rtů tak jako nikdy předtím a věděl že tentokrát vyhrál on, Goldie už prostě neměla sílu mu déle odporovat….

MoNiK
Tak co si o tom myslíte?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Komentáře

1 báři | Web | 29. prosince 2010 v 9:10 | Reagovat

No, víš, do té ankety jsem Toma schválně nedávala, protože by to jednoznačně vyhrál.. :D

2 Daniela | 29. prosince 2010 v 18:35 | Reagovat

super Moni, jen tak dál :)

3 Daniela | 29. prosince 2010 v 18:36 | Reagovat

jo jinak pěkný vzhled... modrá je dobrá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama