Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Amanda 2.řada 39.díl - Konec

13. prosince 2010 v 21:40 | MoNiK |  A-m-a-n-d-a 2.řada
www.reality-or-dream.blog.cz

Byl večer toho samého dne a já ležela v posteli v naší ložnici.
Dalo by se říct že jsem Tomovi už dávno odpustila, vlastně jsem ani neměla co odpouštět, to spíš on by mi mohl vyčítat že jsem mu nevěřila.
Pravda byla že se mi celý den ani neozval, možná se bál toho, že jsem na něj pořád naštvaná, nebo byl naštvaný on!
Nechtěla jsem si připouštět tu druhou možnost, bylo přece jasné že to nevezmu jen tak, on by na mém místě reagoval dosti podobně si myslím.

" Am!"
Najednou vtrhl do pokoje celý udýchaný a uřícený, sedl za mnou na postel a mé dlaně chytl do svých.
" Chci ti dokázat že jsi pro mě ta jediná, pojď se mnou!"

Než jsem stihla nějak zareagovat na jeho rychle vyslovenou větu už mě táhl po schodech dolů.
" Ale já ti věřím, Tome počkej!"
Snažila jsem se ho nějak zpomalit, ale na nic nereagoval.
Před domem mě nacpal do svého auta, vlezl na místo řidiče a vyjel do centra.

" Zbláznil ses? Kam mě to vezeš?"
" Tak dlouho jsem se přemlouval k tomu ti to ukázat, pořád jsem se bál že mě odmítneš když máš Adama, přijde mi, že ted je ta správná doba!"
" Aha."
Nevěděla jsem co jiného mu na to odpovědět, byla jsem zvědavá co mi Tom chce ukázat.
Po asi půl hodince cesty zastavil u velkého, známého domu.

" Co to má znamenat?"
Vyslovila jsem první otázku hned po tom, co mi otevřel dveře abych vystoupila.
" To je náš dům, miláčku."
" Náš? Nevěřila bych že ještě někdy nazveš tento dům našim domem!"
" Snad sis nemyslela že v něm chci Miriam."
" Popravdě? Myslela!"
" Hlupáčku!"

Tom se mírně pousmál a otevřel dveře, naskytl se mi pohled na úžasný vnitřek domu.
Zdálo se mi, jako bych tu byla poprvé, bylo tu vše tak jiné, dům nezdobily jen holé zdi. Byl tu i nábytek, moderní a vždy se do místnosti skvěle hodil.
Na všechny místnosti jsem jen užasle koukala, nebyla jsem schopna jediného slova.

" Tome."
Tiše jsem užasle zašeptala jakmile jsem spatřila ložnici, přejela jsem prsty po krepovém povlečení fialového zbarvení a pohlédla na dvě postýlky u okna.
" Už mi věříš?"
Zašeptal mi tiše do ucha a své rty přiložil na můj krk, posypával ho jemnými polibky a jeho stisk na bocích sílil, cítila jsem to.
" Věřím."
Pomalu jsem se otočila k němu a nechala se hladově políbit.
" Já tě miluju Am, nechci žádnou jinou, chci jen tebe. Přestěhuj se se mnou sem, vezmeme sebou děti a budeme zase šťastní , tak jako dřív."

Stále zasypával mé rty polibky a v malinkých mezírkách mi říkal ty nejkrásnější slova jaké kdy mé uši zaslechly.

" Ráda bych s tebou byla, přesto nevím jestli se Miriam tak jednoduše vzdá!"
" Poslouchej mě!"
Najednou opustil mé rty, silně mě chytl do svého náručí a upřeně se mi díval do očí.
" Miriam už nedovolím aby se mezi nás pletla! Musíme si věřit. Já mám tebe, ty máš mě a to nám stačí."
" Máš pravdu, promiň."
Hanebně jsem sklopila hlavu k zemi, vymanila se z jeho sevření a přistoupila l velkému oknu.
Byl tu tak úžasný výhled na okolní krajinu, bylo to tu nádherné.

Jen chvíli jsem stála u okna, dokud jsem na svých ramenou nezaznamenala něčí teplou dlaň, otočila jsem se k Tomovi čelem.

" Už dlouho se chci zeptat…vezmeš si mě Am?"
Nevěřícně jsem pohlédla do jeho očí, sledoval mě s takovým neodolatelným pohledem, ten jsem na něm ještě neviděla.
Nevěděla jsem co odpovědět, přesto jsem si byla jistá že to chci. Chci žít zbytek svého života po boku Toma, chci mít ten pocit že jsem jen jeho a on jen můj!

" Ano."
Šťastně jsem vyřkla a pohlédla mu do očí, jeho pohled se rázem změnil a on se jen krásně usmál.
" Miluju tě."
Slyšela jsem jeho poslední slůvka než jsem se vžila do jeho horoucích polibků…

KONEC

MoNiK
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff A-m-a-n-d-a?

Klik :)

Komentáře

1 Jituska | 13. prosince 2010 v 21:44 | Reagovat

nadherny =) :-D

2 Daniela | 13. prosince 2010 v 22:36 | Reagovat

krásný... :)

3 MoNiK | Web | 13. prosince 2010 v 22:42 | Reagovat

[1]: Děkuji..Jituš ty jsi okomentovala poslední díl? No čemu za to vděčím? :D

[2]: Děkuji moc beru....jsem ráda že se povídka líbila, aspon doufám :D

4 JayV | 14. prosince 2010 v 19:22 | Reagovat

páni nemám slov :-) moc hezký

5 MoNiK | Web | 14. prosince 2010 v 20:05 | Reagovat

[4]: Díky.... :) :-*

6 Daniela | 14. prosince 2010 v 20:36 | Reagovat

[3]:jak doufám? :)

7 MoNiK | Web | 14. prosince 2010 v 21:22 | Reagovat

[6]: No prostě doufám..... nemusí se to někomu líbit, ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama