Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







I see you 1.díl – Hra smyslů

17. listopadu 2010 v 23:02 | MoNiK |  I see you
Mojí milý, sami víte jaká je pro mě droga tato povídka, proto tu už máte 1. díl 2. řady...
Jestli nebudete něčemu rozumnět neděste se..tak to má být! :) :D
www.reality-or-dream.blog.cz

" Přece to nemůže být její dítě!"
" Alex!"
" Nemusíš chápat všechno Dany!"


Chlapec seděl na velkém balvanu v písku u pláže a sledoval bouřící se moře.
No, chlapec to vlastně tak úplně nebyl, vždyť byl na tomto světě necelých 25 let. A nikdy se jako dítě nezachoval, od jisté doby se skoro neusmíval, mluvil s někým jen když musel a svou tvář schovával pod velkou, černou kapucí. Život mu nepřinášel žádnou radost, už ne!

Ztrápeně strčil prsty dovnitř kapuce a přejel svou dlaní po tváři.
Pořád cítil na temeni hlavy bolest když přes něj přejel svými prsty, ale sám věděl, že bolesti kterou cítí v duši, uvnitř sebe se žádná jiná nevyrovná!
Neuměl se z ničeho radovat, ani z maličkostí nevyčetl nic dobrého, nebo už to neuměl?
Vnímal zvuky moře a sledoval jeho mohutné vlny.
I když měl zrak neustále zabraný slzami sluch mu sloužil velice dobře.

Po zvuku dívčího smíchu natočil hlavu doleva a spatřil dívku co před sebou sledovala malé, tmavovlasé dítě.
Ze začátku jí vůbec nevěnoval pozornost, ale když přišli blíže a chlapec vlezl po kotníčky do vody zaměřil se pečlivě na její tvář.
V sobě měl strašný zmatek, sám nevěděl jestli si s ním jen nepohrávají smysli, jestli ho opět nebalamutí jeho zamilované já.

Ať se snažil jak chtěl svým zrakem se od její tváře odtrhnout nedokázal, až příliš toužil zahlédnout tuto tvář, vidět po dlouhé době její tmavé oči a smět políbit její rty.
Přitom se strašně bál že když otočí tvář jinak a podívá se náhodou nazpět, ona už tam nebude!
Se smíchem zvedla mokrého kloučka z teplé vody a sama namočila konce své dlouhé sukně v té slané tekutině.
Zvedla jej ke svému hrudníku na který jej přitiskla a vtiskla mu malinký polibek na čelíčko.
Dobře sledoval s jakou jemností zacházela s tím malým drobečkem v jejím náručí, s jakou láskou jej opatrovala.
Nesouhlasně nad svými myšlenkami zakroutil hlavou a ironicky se pousmál.
" Přece to nemůže být její dítě!"

Cítil jak mu slunce prohřívá kosti, není divu v takovém horku.
Ale on jen dál seděl na tom samém místě, nehodlal ze sebe sundat černou mikinu, která k němu navíc slunce přímo volala.

Se zaujetím pozoroval jak se k němu ta nádherná bytost přibližuje a svými prsty dráždí to malé klubíčko svíjející se v jejím náručí.

Opět mohl pohlédnout na její dokonalou tvář, vždy mu připadala dokonalá, miloval její tvář, její tělo..miloval ji!

Se zatajeným dechem sledoval její úsměv a i když si to sám pořádně neuvědomoval začal se mírně usmívat.
Ve tvářích se mu tak tvořili malé dolíčky, které tam tak strašně dlouho nebyli, nebylo divu že jeho tvář nenabyla za ty roky žádné vrásky, ale ani ta její.
Dobře si všímal detailů na její tváři.
Se zatajeným dechem čekal až přejde kolem něho a pak si jen ztěžka povzdechl.

" Alex!" Vyslovil to! Po dlouhé době zase vyslovil to jméno, jméno jeho velké lásky, milovali se.
Bolestně si povzdechl a přivřel víčka.

" Matte? Matte, máme tam práci, tak kde zase lítáš?"
Jen protočil panenkami a vydal se přes písčitou pláž zpátky do domu.
Tohle místo si našel před několika měsíci, ale ji tu ještě nikdy nespatřil přitom věděl že jeho šéf je její muž.
Tak moc toužil potom aby mu Alex opět patřila, nemohl však nic udělat…

Přišel do dílny a krátce se rozhlédl.
" No kde jsi? Není ti v té mikině teplo?" Se zájmem se ho tázal jeho spolupracovník.
" Přímo vedro!"
Pouhými dvěma slovy mu odpověděl a kapuci sejmul z hlavy, prsty se přitom dotýkal černých copánků napletených na jeho hlavě, mikinu sundal z těla a odhodil na ponk za ním.
Kapičky potu se linuli po jeho vypracovaných pažích a on si jen rukou otřel zpocené čelo.
" Nechápu proč chodíš v takovém vedru venku v mikině a kapuci, to fakt nechápu!"
" Nemusíš chápat všechno Dany!"
Zpražil ho jedinou větou a zalezl pod auto které měl ještě dnes opravit, avšak myšlenky na ni mu hýřili v hlavě tak neodbytně, že se na nic jiného nemohl zkrátka soustředit. Jen nesouhlasně zakroutil hlavou, do ruky popadl náčiní a pustil se do práce, doufal že se tím rozptýlí, aspoň částečně….

Tak to je 1. díl I see you, jak se vám to líbí?
MoNiK
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff I see you?

Klik :)

Komentáře

1 JayV | 18. listopadu 2010 v 7:03 | Reagovat

ahoj konec toho posledního dílu se mi fakt líbí,vlastně ne jenom konec celá ta kapitola byla úžasná :-D a doufám že se v té nové řadě brzo potkají :-)
A promiň že jsem tady teď dlouho nebyla

2 Daniela | 19. listopadu 2010 v 1:18 | Reagovat

no máš pravdu, moc tomu nerozumím... ale tak doufám že to všechno brzo vyjasníš a doufám že budou spolu... nehodláš je dát dohromady až v posledním díle, že ne? Vím sice předbíhám, ale jsem strááášně zvědavá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama