Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Don’t touch me! 55.díl - Konec

16. listopadu 2010 v 20:47 | MoNiK |  Don't touch me!
Tak jen pár slov než začnete číst, jsem moc ráda že se vám povídka líbila a četli jste ji až do samého konce, moc mi k tomu pomáhali vaše komentáře, jste úžasní a já doufám že vás tímto dílem příliš nezklamu. Poprosím vás o komentáře...i ty co povídku jen četli a nekomentovali...děkuji  a ještě jednou se zeptám..chcete 2. řadu?
Vaše MoNiK
http://reality-or-dream.blog.cz/

O pár hodin později se dveře opět otevřeli a dovnitř někdo vešel, nezajímalo mě kdo.
Věděla jsem že nás odloučí, že už se ho nebudu moci dotýkat, líbat je ho rty a proto jsme se ho stále držela jako klíště.

" Říkal jsem vám že je nemáte nechávat spolu!"
Max k nám pomalu přistoupil, zvedl mou tvář tak aby na ni viděl a měl ve tváři zvláštní výraz. Bála jsem se ho!


" Prý jsi těhotná kočičko!"

" Ano."
Tiše jsem šeptla a pohlédla na jeho tvář.
Začal zuřit, viděla jsem jak na druhé ruce zatíná ruku v pěst, stále sledoval mou tvář tak zvláštním pohledem.

" Takže je to pravda…ty jsi ji zbouchnul!"
Najednou se otočil k Tomovi a silně do něj kopl, nejdříve do břicha.
Tom se mě okamžitě pustil aby se mohl bránit, toho využili a odtáhli ho stranou.
Kopali ho, mlátili a já mohla jen ležet opodál a plakat!
" Neeee, nechte ho…prosíím!"
Můj hlas se ozýval sklepními prostory, ale jen splýval s Tomovými nářky.
Bylo mi ho tak příšerně líto.

Z posledním sil jsem se vyškrábala na čtyři a vydala se k nim.
Snažila jsem se je od něj odtrhnout ale byla jsem příliš slabá.
Každý mě jen odkopl a já pak vysílená padla na zem.
Po tvářích mi tekly velké, křišťálové slzy.

" Prosíím, už dost!"
Zašeptala jsem do prostoru a oni náhle přestali. Pohlédla jsem na Toma, ležel na zemi celý od krve, kryl se před dalšími ránami které nepřicházeli a třásl se.

" Co jsi řekla?"
" Nechte ho už být, už ne, prosím!"
S námahou jsem se posadila a hleděla na všechny tváře těch tyranů, snažila jsem si je všechny zapamatovat, ale i tak mi zrak nejvíce padal na zakrvácené, vystrašené klubíčko uprostřed nich.

" Máš pravdu…je čas s tím skoncovat!"
Max se ze široka usmál a vydal se ke mně, jeho výraz se mi vůbec nezamlouval, tak šibalský!

Vytáhli Toma nahoru a opřeli o stěnu, nemohl stát na vlastních nohou, pořád se mu podlamovala kolena.
Já na to jen tiše koukala a plakala.
Všichni odstoupili dál, ale Tom sjel podél stěny zpátky k zemi, byl na pokraji svých sil.
Přistoupili k němu dva a opět ho zvedli, drželi ho každý za jedno rameno tak aby nespadl.

" Zastřelit!"
Ozval se místností Maxův burácný hlas a já jen zalapala po dechu, nechápala jsem kde se v nich bere taková zloba, jak mu to mohli udělat?
Přece mi ho nemůžou zastřelit, to nejde!

Jako by mě nikdy nic nebolelo, zvedla jsem své těžké tělo ze země a utíkala k němu.
Silně jsem Toma objala a neměla v plánu se ho pustit, pokud má jeden z nás zemřít, ať radši zemřeme oba!
Byla jsem přesvědčená že se ho nesmím pustit a i když jsem viděla jeho pohled nemohla jsem se ho pustit.

" Alex!"
Z posledních sil na mne promluvil a jeho oči mne sledovali.
" Nepustím tě! Pokud nás chtějí zabít tak prosím…ale já tu sama bez tebe nezůstanu! Nemůžu být bez tebe, nepřežila bych to!"
Stále jsem koukala na jeho zakrvácenou tvář a jeho oči které na mne upírali zoufalý pohled jsem se snažila ignorovat, přece po mě nemůže chtít abych se ho vzdala, to nedokážu!
Oči mě pálili od slz, rty se mi třepali strachem a já byla připravená na bolest kterou jsem chtěla cítit. Byla jsem pevně rozhodnutá že jeho zemřít nenechám.
" Polib mě…prosím!"
Šeptl a svými rty se otřel o mou tvář, v tu chvíli se i na mé tváři objevila červeň.
Nerozmýšlela jsem se ani minutu a přiložila své rty na ty jeho.
Cítila jsem v jeho ústech strašně moc krve a to mě ještě víc rozplakalo.
Cítila jsem že je konec, oni nás odloučí.
Náhle jsem ucítila něčí ruce na svých bocích a síla která se mě snažila vyrvat z náručí mé jediné lásky byla tak veliká že jsem jen chvíli statečně vzdorovala.
Po chvíli jsem musela svůj stisk povolit, má paže vyletěla do vzduchu a i když jsem se snažila znovu se ho chytit nahmatala jsem vždy jen prázdnotu!

Křičela jsem, kopala, plakala ale nebylo mi to nic platné.
Zavřeli mě za dveře a já mohla jen bušit na dveře a křičet.
Bylo mi jedno že mám dlaně celé krvavé od železných dveří, bylo mi jedno že na zemi klečím se zakrvenými a podřenými koleny už od včerejška.
Necítila jsem žádnou fyzickou bolest, nevnímala jsem že mě pálí slzy na zakrveném obličeji. Mé srdce krvácelo a tak bolelo mnohem víc.
Strach o velmi blízkého člověka byl silnější než všechna bolest.
Najednou jsem na sobě cítila něčí paže.
Odhodila jsem je a dál s křikem mlátila do dveří.
" Prosííím! Neeeeeeeee!"

Po chvíli jsem se jen s velkým vzlykem opřela o dveře a dala se do usilovného pláče.
Ihned mne někdo opět objal a já poznala, že je to Jess.
Nemohla jsem přestat plakat!
To co jsem před chvílí slyšela byl VÝSTŘEL!

Konec
MoNiK

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chceš 2. řadu Don´t touch me?

ANO!
NE!

Komentáře

1 Daniela | 17. listopadu 2010 v 0:25 | Reagovat

2. řadu jo, ale jen jestli Tom žije... jinak to ani psát nemusíš... Opovaž se ho nechat umřít... to bychom nebyli kamarádky :D Nějak mě napadlo, že ten co střilel to otočil proti Maxovi...to by bylo super... Nechceš to tak napsat? :D

2 Eillienessis | Web | 17. listopadu 2010 v 10:31 | Reagovat

proboha.
myslím,že něco takto drastického jsem už delší dobe nečetla:D.
myslím,že o druhé řadě nemůže být snad ani pochyb,protože takhle otevřeně to přece snad ani skončit nemůže:D:)
přesto,úžasné<3:)

3 Fífa | Web | 26. června 2011 v 21:08 | Reagovat

Já jsem bulela už od 47 dílu!!Ale u toho mě tekly slzy jak sviňa!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama