Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Don’t touch me! 53.díl

10. listopadu 2010 v 19:19 | MoNiK |  Don't touch me!
http://reality-or-dream.blog.cz/


" Nemáte právo ho tu takhle mučit."

" Mýlíš se…máme!"
S těmito slovy vešel za námi do místnosti další muž, měl delší světlé vlasy a uhrančivý, nepříjemný pohled.


" Andreasi?"
Tiše, neuvěřitelně jsem na něj promluvila, nebyla jsem schopná slova.
Věděla jsem že ted už je Andreas zkažený, ale že by byl až takové zvíře to jsem nečekala.
Přišel až těsně ke mně a díval se mi do očí.

" Proč?"
Tiše jsem pípla jeho směrem a pozorovala jak se jen škodolibě usmál.
Pohladil mě po tváři a za pas si mě přitáhl k sobě. Než jsem stačila nějak zareagovat cítila jsem jeho polibky. Ač jsem chtěla nebo ne musela jsem s ním spolupracovat.
Bála jsem se o Toma a kvůli němu bych byla schopná všeho!
Slyšela jsem jen jeho těžký povzdech.

" Věděl jsem že budeš rozumná!" Vítězně se na mě usmál a pomalu přešel k Tomovi.
Klekl k jeho zakrvácenému, slabému tělu a chytil ho za bradu.

" Nebude ti vadit když si s ní užiji, že ne?"
Upřeně si hleděli do očí. Tom dlouho neodpovídal, v této chvíli jsem se modlila aby řekl ne. Jednou to přeci přežiji, jen aby byl on v pořádku.

" Ani na to nemysli!"
Nenávistně mu vmetl do tváře a já jen prudce přivřela víčka.
Za svůj odpor si Tom vysloužil další ránu do jeho už tak zuboženého obličeje.
Jeho tělo sebou trhlo a on dopadl zpátky na tvrdou podlahu.

" Tome!"
Vykřikla jsem jeho jméno, měla jsem šílený strach.
" Neboj, já tě nedám!"
Tiše promluvil a pohlédl mím směrem, přísahala bych že kdyby mě nedržel Andreas u sebe už dávno bych byla u něj.

" Opravdu? Jak to hodláš udělat? Ty jsi tady, na těžkých řetězech a já si s ní užiji nahoře! Nemáš šanci se odsud dostat!"

Radostně mu vmetl do obličeje, bylo na něm vidět jak je rád že Tom trpí, že oba trpíme!

" Já to podstoupím, nevadí mi to!"
Tvrdě a rozhodně pronesu do prostoru a sleduji jejich nechápavé pohledy.
Pohled obou bych nejradši hned vymazala ze své mysli, zatím co Andreas
se šťastně usmíval a jeho oči prozrazovali výhru Tom byl nedaleko od zhroucení.
Bylo mi ho šíleně líto, ale pro jeho záchranu jsem musela něco podniknout, nemůžu ho tu nechat zemřít a vím že oni by toho byli schopní!
Ano! Byli by toho schopní a to já nemohu a ani nechci riskovat.
I když jsem se snažila aby má tvář vypadala klidně a vyrovnaně zas tak klidná jsem nebyla.
Chtělo se mi křičet, nejradši bych je tu všechny postřílela za to co mu tu dělají.
Jak ráda bych k němu poklekla a objala ho, políbila bych ho na jeho zakrvácené rty…utěšovala ho..cokoli jen abych na jeho tváři spatřila zase ten mírný, krásný úsměv, po kterém se mi ted neuvěřitelně stýskalo.
Jeho tvář zdobil zaschlý potůček jeho krve a jeho rty se třásly.
Těžko říci jestli to bylo bolestí nebo strachem.
Věděla jsem proč se po jeho tvářích linou velké slzy, to díky mému rozhodnutí.
Ale já neměla v plánu Andreasovi tak lehce podlehnout, byla jsem schopna pro Tomovu záchranu všeho a on to dobře věděl, využíval toho. Ale stále se nenaučil že já neskáču podle něčích rozkazů, nikdy jsem taková nebyla.
I když jsem navenek působila klidně a vyrovnaně v duchu jsem věděla že jemu už nikdy víc nepodlehnu….ve svém mozečku jsem střádala plán….

Ještě jednou jsem pohlédla na Toma než mě odvedli pryč, všichni jsme opustili prostor ve kterém se on nachází. Poslední za sebou zhasl velkou lampičku která stála blízko jeho těla..takže se opět ocitl v husté tmě.

MoNiK
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff Don‘t touch me?

Klik :)

Komentáře

1 Martí ♥ | Web | 10. listopadu 2010 v 19:26 | Reagovat

:D Pěkný

2 Kačátko :o) | E-mail | Web | 10. listopadu 2010 v 19:29 | Reagovat

Ahojky. Posoupila jsem do druhé kola SONC. Budu ráda, když pro mě hlásneš tady: http://lenkax7.blog.cz/1011/sonc-2-kolo

Ráda oplatím. Jo a super blog :o)

3 *Emmgirl* | Web | 10. listopadu 2010 v 19:53 | Reagovat

Ahoj, jistě, že si tvůj blog velmi dobře pamatuju. :-) Takhle povídka je naprosto povedená, takže se zítra hned vrhnu na 52. a 53. díl, který jsem ještě nečetla. :-)) Konečně jsme se dočkali... Jinak žádné problémy, musí být spolu. :D Šťastní a bez obtíží těch hajzlů... :D:D

Jinak ráda spřátelím, ale ozvu se zítra, dneska to nějak nestíhám. ;-)

4 Daniela | 10. listopadu 2010 v 21:04 | Reagovat

chudák Tom... nenecháš ho takhle trpět dlouho že ne? :)

5 MoNiK | Web | 10. listopadu 2010 v 22:31 | Reagovat

To ještě nevím, ale konec už mám promyšlenej, už se blíží :D

6 Eillienessis | Web | 14. listopadu 2010 v 11:02 | Reagovat

tak jsem právě přečetla ty svoje tři resty a nestačím se divit.Moni,ty tyrane jeden!:D takhle ty holubičky trápit:(
jak už jsem myslím jednou psala,v šťastný konec příliš už ani nedoufám,nicméně,doufám,že druhá řada bude a v té to,snad,dopadne vše happyendem;)
jo,a ještě k Andreasovi-prasák je to!:/:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama