Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 17.díl

14. listopadu 2010 v 21:30 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...
www.reality-or-dream.blog.cz

Byl večer toho samého dne a Goldie pomalu kráčela po chodníku k jednomu z domů které viděla před sebou.

Nebyla si jistá jestli to co dělá je správné, sama sebe napomínala že by se měla otočit a prostě jít domů.
Ale nedokázala to, nedokázala se vzdát jeho teplé náruče…stačilo jen aby na něj pomyslela a zrychlila krok.


Zazvonila na zvonek u velkého, moderního domu , ale nikdo ji nepřišel otevřít.
Ještě pár minut stála před dveřmi než se rozhodla vzít za kliku..dveře mírně zavrzali a otevřeli se.
Pohled ji hned padl na rudou růži kousek od dveří.
Rozešla se a uchopila rostlinku do dlaně, zabouchla dveře a když pohlédla ke schodům zvláštně ji zahřálo u srdce.
Vedla k nim cestička z těchto nádherných, voňavých poupat květiny, kterou měla nejradši.
Poslušně šla určeným směrem a sbírala růže ze země, podivila se když spatřila zelený stonek květiny i na schodech…cestička ji dovedla do obýváku.
Tom stál u okna a mlčky ji sledoval, její úsměv mu napovídal že tohle překvapení se jí líbilo.
Tiše se rozešel k ní, v rukou svíral velkou, křišťálovou vázu s vodou.
Postavil ji na stůl nedaleko od nich a čekal až do ní Goldie vloží náruč růží kterou stihla za tu dobu nasbírat.
Ještě chvíli si jich užívala….tváře otírala o jejich okvětní lístky a stále čichala tu nádhernou vůni která se z nich linula.
Po delší době se na Toma pousmála a všechny růže nastrkala do vázy.

" Děkuji..takové uvítání jsem nečekala."
" Všechny jsou tvé, bál jsem se že nepřijdeš!"

Mluvili tiše a upřeně si hleděli do očí.

" No částečně…"
Nenechal ji ani dopovědět větu a dychtivě ji políbil, pronikal svým jazykem do jejích úst a nechápal co to s ním Goldie dělá..po žádné dívce nikdy takto nebláznil.

" Promiň, co jsi říkala?"
Usmíval se jako sluníčko a upíral na ni svá kukadla.

" Že jsem o tom vážně uvažovala, ale nedokázala jsem to..už ten pocit že bych se tě nemohla dotýkat byl děsivý."
" Já vím, ani já z toho nemám radost.už tak dlouho plánuji že se s Judith rozejdu ale nikdy mi to nevyjde, bojím se že bych ji zklamal."
" Asi se budeš muset rozhodnout, protože já už tohle nechci."
" Goldie, myslíš že kdyby to bylo tak lehké ještě ted bych s ní byl? Já vím že chci tebe, vím že pokud nebudu s tebou můžeš si najít někoho jiného a já o tebe přijdu, mohl bych přijít i o tohle chvilkové štěstí které s tebou zažívám ale i přesto.."
" Nevíš jestli ji miluješ víc než mě? Toho se bojíš? Že jestli budeme spolu a ty zjistíš že si ji miloval víc než mě ona by tě k sobě už po druhé nepustila?"

" Ne!
Miluju tebe a vím to, ale….nevím jak to vysvětlit, prosím věř mi, věř že tě miluju."
" Věřím ti!"
Tiše šeptla a on cítil její dech na své tváři..byla tak neuvěřitelně blízko, za tvář si ji přitáhl k sobě a políbil ji.

Slova která ještě před chvíli vypustila ze svých úst ted zapomněla a mohla vnímat pouze jeho….jeho horké paže které cítila na svém těle když ji nesl do svého pokoje, kde ji položil na postel.

Věděla co přijde a poprvé si byla jistá že je na to připravená…stačilo aby ji Tom řekl že ji miluje a ona byla přesvědčená o tom že je připravena odevzdat se jen jemu, chtěla mu patřit.
Při jeho polibcích přivírala mírně a víčka a jakmile sjel svými polibky na její krk a dekolt neubránila se mírnému vzdechu.

Tom byl tak jemný a něžný, pomalu ji zbavoval kousíčků prádla a laskal její jemnou pokožku.

Věděl že ted patří jen jemu, nyní zaměstnává její myšlenky jen on…žádný Boris ani Judith…byla jeho!
www.reality-or-dream.blog.cz


Oba si tento okamžik naplno užívali, pokojem se ozývali jejich nezadržitelné vzdechy a oni mysleli jen na tuto chvíli.
Jako by neměli žádné starost, všechny odváli někam daleko a na celém světě zůstali jen oni dva…sami.

Snad této chvíle nebudou litovat…..

MoNiK
Tak? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Komentáře

1 Daniela | 15. listopadu 2010 v 11:52 | Reagovat

super... ;-)

2 Daniela | 15. listopadu 2010 v 12:09 | Reagovat

a jen tak mimochodem... nechceš sem během dne dát ještě jeden díl? Že bych si ho přečetla až bych  přijela večer z práce

3 Eillienessis | Web | 17. listopadu 2010 v 10:35 | Reagovat

ty růže by neuvěřitelně romantické ♥:)
poslední věta se mi z celého dílu ale líbila stejně nejvíc;):7

4 anickapikartova | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

moc se mito líbí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama