Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Amanda 2.řada 36.díl

20. listopadu 2010 v 22:23 | MoNiK |  A-m-a-n-d-a 2.řada

O pár dní později jsme se s Yvon klidně procházeli po městě.
Každá jsme před sebou táhli jeden kočárek a povídali si.

" Am, jak to ted vlastně mezi váma s Tomem je?"
" A víš že ani nevím? Na jednu stranu je opravdu milý a můžu s jistotou říct že mě miluje, chová se tak. Pomáhá mi s dětmi, je tak pozorný, nosí mi snídani do postele když u něj spím, ale i tak to není ono. Někdo je tam prostě navíc!"

" Miriam?"
Uhádla hned koho jsem myslela.
" Jo."
Stručně jsem odpověděla a smutně sklopila pohled na Patrika spinkajícího v kočárku, který jsem táhla před sebou.
Jemně jsem ho pohladila po tvářičce a smutně se na něj usmála.
" Tak proč ji Tom jednoduše nepošle do háje a není s tebou?"
" To fakt netuším Yv, asi s ní chce být. A já mu vždycky jen blbě podlehnu když za mnou přijde. Vím že je to špatně ale prostě si nemůžu pomoct, neumím si to odepřít!"

" Am…ty jsi do něj blázen!"
Usmála se, já jen smutně přikývla.
" Zdá se mi že čím dál větší. Mám s ním 2 děti, koupil nám dům, ale když je i s ní mám pocit že mi prostě vůbec nepatří!"
" Nikdy jsem to nezažila ale rozumím ti, musí to být těžký!"
" Každou chvíli čekám kdy mě opustí se slovy že už se rozhodl jen pro ni!"
" Ty si myslíš že se jen nemůže rozhodnout mezi vámi dvěma?"
" Možný to je ne? Nebo je se mnou jen kvůli dětem."

Nasucho jsem polkla a vylezla na staré hradby za městem, sedla jsem si a nohy svěsila dolů. Kočáry jsem měla na dohledu a smutně se rozhlédla po krajině.
Zadívala jsem se na slunce a koukala na červeň která se vedle něj vyskytovala.
Bylo to tak nádherné!

*****************************
Přišli jsme domů, kočárky uklidili do garáže a spící zlatíčka opatrně odnesli nahoru.
" Ahoj."
Pozdravila jsem kluky kteří se dívali na televizi a uložila má malá zlatíčka do postýlek.

" Ahoj."
Leknutím jsem se otočila, tenhle hlas jsem ještě neznala, vždy když mluvila, mluvila jen k Tomovi a my ji ignorovali. Ale že přišla za mnou, to mě udivilo.

" Miriam?"
Nevěřícně jsem na ni pohlédla.
" Tak ty znáš taky mé jméno?"
" Ovšem, kdo by ho neznal!"
" Amando! Ty jsi spala s Tomem vid?"
" Proč se ptáš? I kdyby jo nemám v plánu se zpovídat zrovna tobě!"
" Takže ano. Víš? Ty jsi chudák a on jen nadržený prase. Věděla jsem že to nevydrží!"
Dívala se mi do očí a zvláštně se usmívala.

" Nechápu co myslíš!"
Snažila jsem se ji nevěřit, ale i přesto ve mne něco dloubalo..byla to zvědavost, zvědavost co mi Tom vlastně provedl. I když můj mozek to začínal chápat srdce si to přiznat nechtělo.
Než jsem se stihla zeptat, sama mi dala odpověď na mou nevyslovenou otázku.

" Radši si rychle přiznej že jsi byla pouze náhradnicí, Tom po mě chce sex skoro každý den a když nechci tak jde za tebou. Jednoduché ne?"

" Lžeš!"
Vykřikla jsem tak silně a pohotově až mě to samotnou udivilo, ale ona se jen pousmála a dál se na mne dívala.
" Věř mi, chci jen aby ses netrápila ještě víc. Popravdě jsem nikdy nepochopila co na tobě viděl!"
Vítězně mi pohlédla do očí, otočila se a práskla za sebou dveřmi.

Nevěděla jsem jestli ji věřit ale něco uvnitř mi říkalo že je to možné, dokonce pravděpodobné!
Svezla jsem se ze stoje na kolena a rozplakala se, bolest kterou jsem cítila byla nepopsatelná, už zase!

" Miláčku?"
Najednou vtrhl někdo do pokoje, nemusela jsem ani zvedat hlavu abych věděla kdo to je.

" Co mi chceš?"
" Lásko, ty pláčeš?"
" Ne asi, vidíš ten šťastný výraz na mé tváři? Nikdy mi nebylo líp!"
Ironicky jsem pronesla a pohlédla na něj.
" Byla tu že? Co ti napovídala? Nesmíš ji nic věřit Am!"
" Ale to zní velice věrohodně! Měl jsi mě někdy vůbec rád nebo jsem ti byla opravdu dobrá jen na to jedno?"
" Jak se můžeš ptát, ovšem že tě mám rád. Miluju tě!"
" Ale já ti nevěřím, běž pryč!"
" Am prosím řekni mi co ti řekla."
" Mělo by ti to dojít samo, ted jdi pryč!"
Zvýšila jsem hlas když se neměl k odchodu.
" Am…vyslechni mě, jak se mám bránit když nevím co jsem udělal špatně?"
" Se zeptej tvé lásky! Jsi fakt jen nadržené prase Tome, budeš mi ubližovat hodně dlouho? Baví tě to?"
" Ale Am!"
" Vypadniiii!"
Můj křik byl tak hlasitý až já sama jsem se lekla, cítila jsem bolest, smutek a zklamání.
Kolikrát se mi bude ještě omlouvat a udobřovat si mě?
Pak už naštěstí nic neříkal, naposledy pohlédl na mou uplakanou tvář a odešel.
Lehla jsem si na zem a ještě víc se rozplakala.
Proč já?

MoNiK


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff A-m-a-n-d-a?

Klik :)

Komentáře

1 Daniela | 20. listopadu 2010 v 22:39 | Reagovat

jůů, po dlouhé době pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama