Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







I já umím milovat! 3.díl

1. října 2010 v 9:00 | MoNiK |  I já umím milovat!


Šárka procházela rušným, nočním městem a vyčkávala, stále doufala že se někde objeví její kamarádka.
I když věděla že to není možné, věděla že ji rodiče nepustí, přece neopustí návštěvu proto aby mohla jít ven.
Smutně sklopila víčka a pohlédla na Zem, přešla na chodník na druhé straně silnice a zašla do úské, postranní temné uličky.


Neměla se čeho bát, toto město znala navzpamět!
A nikdy nedokázala pochopit proč se o ní Mon tak bojí, stále to nepochopila!
Zastavila se až před nejznámějším klubem a vešla dovnitř.
Pohledem těkala po přítomných a vyhledávala osobu kterou by jen malinko znala, mohl by se tu najít někdo kdo ji pozve na něco k pití ne?
Ona měla kapsy prázdné!

I když v sobě neměla ani kapku alkoholu přešla na taneční parket a rozvlnila své boky podle rytmu rychlé písničky.
Snažila se bavit jako by tu byla její kamarádka, jako kdyby tančila s ní na parketě, užasně se doplnovali.
Obě byli nezkrotně živé, někdo by řekl až hyperaktivní!
Dokázali si užívat života naplno, ovšem každá musela uznat že jakmile byli sami cítili se velice osamněle!

Zrovna v té chvíli kdy se začala cítit v dobré společnosti do ní někdo nešikovně narazil.
Zvedla svůj pohled na to nemehlo a chtěla ho tak i nazvat, spolu s hodně nadávkami které se ji vybavily v hlavě.
Avšak po prostudování tváře která stála nad ní jen nasucho polkla a nebyla schopna dalšího slova. Blondák se na ni jen omluvně pousmál a pomáhal ji na nohy.
" Promin, nestalo se ti nic?"
Jeho ton hlasu ji uklidnoval, i když si plánovala jak na něj začne ječet nezmohla se na to, nezmohla se ani na jediné slovíčko které by mu chtěla říci.
" Ne děkuji, to nic není!"
Na poslední chvíli ze sebe dostala smysluplnou větu a pečlivě zkoumala jeho tvář.
Nechtěla přijít o pocit který měla v jeho blízkosti, potili se jí dlaně nervozitou, zdálo se, že se i mírně červenala. Přesto se nedokázala odtrhnout od jeho tváře.
Svým zrakem vnímala každý záhyb na jeho tváři, sledovala jak mu blonďatá ofina leze stále do očí a on ji jen prsty odhazuje.
Připadal ji neskutečně roztomilý, krásný!

" Nechceš třeba na něco zajít? Je opravdu hloupé se omlouvat alkoholem, ale nic jiného mne nenapadlo!"
Mile se usmál a natáhl k ní svou paži.

Bez řeči se ji chytla a také se mírně pousmála.
Jen když přejela svými prsty po jeho dlani ucítila zvláštní pocit, každý její prst kterým se dotkla jeho pokožky jako by v sobě ukrýval elektrické náboje.
V prstech ji příjemně mravenčilo a nevnímala ani cestu před sebou, jak stále sledovala jeho tvář.
U baru stáli jen chvíli, toho chlapce který držel její dlaň ve své tu znal každý.

" Zdar vole, kde ty se tu bereš?"
Navázal s ním barman ihned konverzaci do které se on nechtěl zapojovat.
Přejel pohledem zpátky na tu křehkou dívku postávající vedle něj.

" Tak..co piješ?"
" Mě je to vcelku jedno."
Zářivě se na něj usmála.
" Tak zelenou?"
" Třeba."
Usmála se a za chvíli už ji do dlaně přistála sklenice se zvláštní, zelenou tekutinou.
Nechtěla nijak sledovat její barvu, stačilo ji to od Mon která kdysi v podnapilém stavu zkoumala barvu tohoto alkoholického nápoje, nechtěla si dnes kazit chuť, protože výrazi které její kamarádka vymyslela ji dvakrát příjemné nebyly!

" Jak se vlastně jmenuješ?"
Načal konverzaci a pohlédl ji do očí.
" Jsem Šárka!"
Tiše, skoro neslyšně pípla své jméno.
" Lukáš, těší mně!"
Stiskl ji silně ruku kterou mu podala a přitáhl ji k sobě, jemně ji políbil na tvář a ze široka se usmál.
I když to byl pouhý polibek na tvář cítila pocit štěstí který proudil jejím tělem.
Mírně se začervenala a pohlédla mu do očí.

" Hej Luky, kde jsi? Všude tě hledám!"
Nájednou se k němu přihnala dívka s tmavými vlasy a políbila jej.
V tu chvíli Šárka sklopila pohled a své hnědo-zelené duhovky zabodla do Země.
Ten pohled by ji zraňoval a ona ho vidět nechtěla!
Pocit, který cítila ještě před malou chvílí se všechen vytratil a zůstalo jen prázdno.

Rychle položila prázdnou skleničku na bar a utíkala k východu.
Před klubem usedla na nedalekou lavičku a rozplakala se.
Sama sebe nechápala, viděla toho chlapce dvakrát a pokaždé ji okouzlil, líbil se jí jeho hlas, jeho tvář i jeho pomněnkové oči.
" Bože!"
Nahlas si povzdechla a hlavu schovala do dlaní mězi kolena...

monisk@
komentík?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff I já umím milovat?

Klik :) 100% (10)

Komentáře

1 tyda | 1. října 2010 v 18:00 | Reagovat

ahoj, bude tahle ff společná s Th nebo ne? jinak je super, tak pokračuj

2 MoNik | Web | 1. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Ne, nebude!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama