Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







I já umím milovat! 1.díl

26. září 2010 v 14:22 | MoNiK |  I já umím milovat!
Tuto povídku věnuji mé kamarádce Sharushce...mám tě moc ráda prcku :)


Bylo teplé jarní odpoledne, dívka seděla sama na lavičce před školou a zrakem těkala po prázdném okolí. V tuto chvíli byl každý ve škole, každý se snažil do své hlavičky dostat co nejvíce informací, pochytit novou látku a zvládnout všechny testy na výbornou.
Vspomněla si na svoji kamarádku která si také včera stěžovala na látku, z které budou psát v brzké době velký test. Mírně se pousmála a se skloněnou hlavou hleděla na své černě nalakované nehty.
Vyčkávala až konečně zazvoní na konec poslední hodiny a až bude moci zase obejmout svoji kamarádku, bude se ji moci zeptat jak se měla celý den, jak napsala písemnou práci z Biologie, které se tak obávala a pujdou si spolu někam sednout, at už na lavičku k zastávce, nebo do nějaké menší, liduprázdné kavárničky, bylo ji jedno kam složí hlavu před sluncem, hlavně aby byla s ní!

Někomu mohlo přijít dívné, proč sedí taková mladá dívka před školní budovou, neměla by náhodou sedět ve školní lavici? Ne! Tak ráda by se usadila do školního prostředí, do přeplněné třídy a schovala se tak před mrazy v zimních měsících.
Neměla na školné, neměla ani na bydlení. Žila sama, spala na opuštěné lavičce v nedalekém parku a neměla kam jít. Jediné utočiště ji přinášela právě její 19 letá kamarádka. Věděla, že ona ji určitě pochopí. Na druhou sranu si byla jistá, že jejím rodičům se ani maličko nelíbí s kým se jejích dcera stýká, nepřáli si to, k jejich smůle byla jejich dcera tak ohleduplná a milá, že svou kamarádku nemohla nechat bez pomoci, za kým by šla? Kdo by ji vyslechl?
Zamilovala si ji, byla pro ni jako malé, usměvavé sluníčko co se dokázalo na svět tvářit příjemně, i potom co si vytrpěla za celý svůj krátký život, bylo jí necelých 17.

Když najednou zaslechla zadrnčení školního zvonku ze široka se usmála a vyhlížela vyšší, štíhlou postavu mezi davy vycházejících ze školy.
Každý se hnal domů, někdo plánoval vekou párty na večer, druzí si chtěli jed zaplavat k nedaleké řece a jiní se mínili povalovat jen tak doma u televize.
Byl pátek a to znamenalo jediné, nastal víkend, volno pro každého z těchto líných žáčků. Ač by si to sama uvědomovala zrakem se zastavila na chlapci, co právě vystoupil ze dveří té velké, hranaté budovi.
Ze začátku ho jen přejela pohldem, když ale příšel blíže se zaujetím si ho prohlížela.
Při prostudování jeho chůze se musela mírně uchechtnout, měl opravdu zvláštní chůzi. Plandavé tričko s delším rukávem mu sahalo mírně po pas a tak zahalovalo pásek volnějších, tmavých třičtrtáků.

Vesele se vybavoval se svými spolužáky a hlasitě se u toho smál, neunikl ji jediný jeho pohyb, sledovala pečlivě jeho tvář a v duchu si říkala jak někdo může být tak krásný? Byl to na pohled obyčejný kluk, ale ona v něm viděla něco dočista jiného, ji magicky přitahoval, i kdyby chtěla pohledem skoumat jiné prostředí, prohlédnout si jiné žáky místní školy nedokázala se od něj vzdálit pohledem, až tak moc ji zaujmul.

" Ahoj Šáry, vnímáš mě?"
Tak moc se zahleděla do neznámého mladíka, že si ani neuvědomila že její kamarádka přišla k ní. S úsměvem ji pozorovala, odhodila batoh na lavičku a sama se svezla na dřevěnou lavici.
" Ahoj Moni."
Ještě v transu ji tiše odpověděla a pořád se mírně usmívala.
" Copak se stalo? Kam ses tak zakoukala?"
Její přítelkyně byla až příliš zvědavá, aby mohla její počínání nechat bez povšimnutí, vždy na ní poznala jak se zrovna cítí, věděla kdy je štastná, kdy má radost a když ted poznala že ji někdo zaujmul chtěla vědět, kdo si získal Šárčinu pozornost.
" Znáš ho?"
Polohlasně pípla ke své kamarádce a hlavou ukázala k chlapci postávajícímu na trávníčku před školou. " Ten co si právě zapaluje!"
Dodala pro lepší orientaci a sama sklopila hlavu na svá kolena.
" Lukáš? Tobě se líbí Lukáš?"
Monika se rozesmála a objala ji kolem ramen.
" Jo! Jaký je? Ty ho znáš?"
" Je to můj spolužák, je v pohodě, žádný nafoukaný blbec! Ale ted musíme pomalu jít, nechci před školou skejsnout do zítra! Dáme si v cukrárně zmrzku?"
" Když mi ji zaplatíš?"
Jedním očkem na ni mrkla a zatvářila se jako největší andílek.
" To víš že jo, zvu tě!"
" Víš že tě mám ráda?"
Se smíchem k ní Šárka promluvila a radostí ji objala.
" To vím!"
S úsměvem se obě postavili, starší dívka objala Šárku jemně kolem ramen a spolu vyrazili do rušného města......

1. díl je vždy o ničem
komentík?
MoNiK
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff I já umím milovat?

Klik :) 100% (10)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama