Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 7.díl

24. září 2010 v 21:03 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...

Když se dostatečně natrápila s učivem a když zjistila že i po dvou hodinách učení nic neumí vzala ze skříně plavky a v koupelně našla čistou osušku.
Bezmyšlenkovitě scházela schody do přízemí a vyšla na zahradu.
Byl celkem teplý večer a krytý, vyhřívaný bazén byl dávno připravený k jeho používání. Dosud se nikdo neodvážil smočit ve vodě jen palec, Goldie byla rozhodnuta vlézt tam celá.


Osušku položila na křeslo stojící opodál a jen v plavkách přešla k okraji bazénu, aniž by se rozhlédla kolem nebo pohlédla kde jsou schůdky skočila do vody šipku a hned se vynořila.

Blbla ve vodě jako malé dítě a bylo vidět že sílu kterou ztratila sáhodlouhým učením ted nabírala zpět. Cákala kolem sebe mraky vody a užívala si ten pocit volnosti.
Byla to místnost dosti velká, na stěnách svítili mírné bodovky a kolem okrajů bazénu postávali křesílka na sednoutí.
Goldie se tu cítila opravdu příjemně, potápěla se, plavala, otáčela se dokola a smála se.

Když za sebou zaslechla ještě něčí smích polekaně se otočila a pohlédla na osobu stojící na kraji bazénu, stál kousek od křesílka na kterém měla položené věci a ze široka se usmíval.

" Nevíš že je krajně neslušné někoho špehovat?"
" Promiň, chtěl jsem se ti ozvat, ale nechtěl jsem přijít o tak perfektní podívanou."
Stále se smál a propaloval Goldie svým pohledem.
" I já mám právo se trochu pobavit."

Nezlobila se na něj, pomalými tempy doplavala ke schůdkům a vylezla z bazénu. Nemohlo ji uniknout, jakým pohledem sledoval její postavu.
" Každý má právo se pobavit, každý si k tomu zve co nejvíc lidí, ty si vystačíš sama a ještě pobavíš i kolemjdoucí!"
Stále se usmívající k ní přistoupil s její osuškou a jemně ji do ní zabalil.
" Děkuji."
Tiše pípla a pohlédla do krásných, hnědých očí.
Sama v duchu obdivovala tohoto člověka, říkala si jak je krásný a jaké štěstí její sestru potkalo že ho má!
A nedokázala pochopit proč ho podvádí, měla takové nutkání to Tomovi prozradit, on si to přece nezaslouží.

Když už se nadechovala že mu to poví uvědomila si, že to nesmí udělat, slíbila že mu to neřekne!
Zase k sobě rty těsně semkla a na sucho polkla.

" Děje se něco Goldie?"
Jemně ji chytil za paži a donutil ji aby se mu dívala do očí.
" Ne! Všechno v pohodě."
Pod náporem jeho duhovek se ji opravdu špatně lhalo, musela to ale vydržet, musela v sobě skrýt to tajemství které ji tak užírá, musí se ho naučit skrývat!

" Proč ti to nevěřím?"
" To já nevím, všechno je v pohodě, co by se mělo dít?"
" Na to se tě právě ptám, chováš se divně."
" Tak jako vždycky!"
" Když myslíš!"

Vzdal přemlouvání Tom, ale i přes to se mu na ní něco nezdálo.
Aniž by chtěl pohled mu sjel na její nohy, měla nádherné tělo.
Mokré, tmavé vlasy se jí lepily na krk a ona vypadala opravdu úžasně, připadala Tomovi ohromně roztomilá.
Jak se snažila utahovat na své tělo osušku, která ji stále sklouzávala z těla.
Měl hříšné myšlenky a nejradši by si za ně nafackoval, ale v této chvíli je prostě nemohl potlačovat, byla nádherná a on si to uvědomil až ted.
Bez rozmýšlení k ní pomalu přistoupil a přitáhl si ji k sobě, nemyslel na to, že by ho někdo mohl zahlédnout, že by sem mohla klidně přijít Judith, chtěl to udělat.
Políbil ji, jen se jemně otřel svými rty o ty její a čekal na její reakci.
Nebránila se, přesto mu nedovolila tak moc jak on chtěl, ochutnával jemně její rty a nemohl uvěřit jak dokonalé jsou, jak
jemné má rty.
Jeho horké prsty klouzali po její mokré pokožce stále níž a ona cítila jak si ji majetnicky přidržuje, stále silněji.

" Ne!"
Náhle vykřikla a prudce se od Toma odtáhla.
" Co to na mě zkoušíš? Chodíš s mojí sestrou!"
" Hlavně si od toho něco neslibuj, měl jsem prostě chut!"
Frajersky se pousmál a pozoroval změnu výrazu v její tváři.
" Tak vidím že Judith nemusím nic vyčítat, ty jsi ještě horší!"
Zakřičela na něj a rychlým, klouzavým krokem utekla.
Při východu za sebou ještě slyšela jeho hlas, nereagovala na něj!

" Blbec!"
Nahlas si ulevila a padla na měkkou sedačku.

" Ptal jsem se proč bys Judith něco vyčítala?!"
Vtrhl do jejího pokoje a zastavil se v jednom pohybu, když uviděl její tělo které už neodepínala osuška jen na sucho polkl a těkal pohledem po místnosti.
" Do toho ti nic není, tohle je můj pokoj a při další mé návštěvě by jsi mohl zaklepat předtím než vtrhneš dovnitř!"
Rychle vstala a dostrkala Toma až na chodbu.

" Blbec!"
Ulevila si ještě jednou a vlezla do koupelny, musí ze sebe smýt ten chlór.

monisk@

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama