Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 5.díl

24. září 2010 v 20:49 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...
" Tome? Kde vlastně pracuješ?"
Neudržela jsem svou zvědavost a musela vyslovit to, co mě celý den zajímalo!
" Proč se ptáš?"
Zasmál se mé otázce a jen na krátký okamžik na mne pohlédl.
" Táta mi řekl že máš skoro pořád volno ale přitom máš takové královské auto."
Nechápavě jsem na něj pohlédla a čekala na vysvětlení!

" Jsem DJ!"
" DJ? A to taky střídáš kluby nebo máš jeden stálý?"
" Střídám, podle nabídek."
Mile jsem se usmála a pohlédla na Toma, na jeho profil byl opravdu příjemný pohled. Nemohla jsem uvěřit že jsem v něm poznala člověka, který je takový blázen do hudby jako já.
" Co se tak křeníš?"
Mírně se pousmál a krátce na mne pohlédl.

" Miluju hudbu, v České republice jsme měli s kámoškami takovou taneční skupinu, začínali jsme mít více nabídek a byli jsme slavnější.
Ale potom…."
Smutně jsem semkla víčka a pohlédla na svá kolena.
Nedokázala jsem vyslovit konec věty, ale Tom pochopil co jsem nedokončenou větou myslela a jemně mi přejel prsty po stehně.
Nebrala jsem to jako nějaké nabalovací gesto, spíš mne to uklidňovalo.

" Omlouvám se, asi jsem moc zvědavý ale proč vlastně zemřela?..Jestli nechceš odpovídat nemusíš!"
Rychle dodal a pohlédl na mne.
" Měla rakovinu a nám to řekla týden před tím než zemřela!"
Už jsem neudržela slzy pod víčky a hystericky se rozplakala, Tom ihned zajel k okraji silnice a šlápl na brzdy.
Přitáhl si mne k sobě a snažil se mě uklidnit.
" Promiň Goldie, to jsem vážně nechtěl."
Silně jsem ho objala a schovala tvář do jeho velké mikiny, vnímala jsem jeho vůni a jeho objetí mne uklidňovalo. S nikým jsem se necítila tak dobře jako s Tomem, s ním jsem nemyslela na maminku, s ním byli mé myšlenky tak volné a klidné. S ním jsem myslela pouze na něj.

" Děkuji."
Tiše jsem pípla a odtáhla se od něj.
Jedním pohybem chytl do své dlaně mou tvář a přinutil mne se mu podívat do očí. Mírně se pousmál a políbil mě jemně na čelo.
" Nemáš vůbec zač Goldie, já tě rozplakal musel jsem tě i uklidnit!"
Jeho úsměv mi přinášel zvláštní pocit, pocit který jsem nedokázala tak úplně určit. Věděla jsem, že je mi Tom víc než sympatický, byl krásný, hodný, pozorný, ale co přesně k němu cítím mi bylo zatím neznámé a já své city nechtěla rozluštit, bála jsem se toho zjištění, bála jsem se svých citů!

" Víš co nechápu? Od prvního okamžiku kdy jsem tě spatřil, od té doby co jsi mi tak lehce stiskla dlaň mám v hlavě zafixováno že tě prostě musím chránit, nevím proč!"

Nechápavě se usmál a podíval se mi do očí.
Tolik jsem se přemáhala abych se k němu nenatáhla a nevtiskla mu polibek, nakonec jsem boj stejně prohrála a já se opravdu přitiskla svými rty na ty jeho.
Jen jsem se o ně lehce otřela a pomalu se od něj odtáhla.
Jeho nechápavý a zaskočený pohled mne nutil se pousmát.
" Nemiluji tě, jen ti děkuju že mi tak pomáháš!"

Snažila jsem se do mé výmluvy dát tolik ironie a smíchu kolik bylo potřeba, zdálo se že to zabralo, protože se s úlevným úsměvem vrátil na své sedadlo.
Já jen zklamaně sjela pohledem na palubovku a zadívala se na silnici, už jsme se vzdalovali velkému městu kde byla má škola, už jsme se blížili k místu kde na tohle nádherné stvoření čeká jeho přítelkyně, moje sestra!

monisk@
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama