Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 3.díl

24. září 2010 v 20:41 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...

Rozhlédla jsem se po pokoji a padla vysíleně na velkou postel.
No potěš, jsem tu první den a hned se mi zalíbí kluk mé sestry, nakopejte mě!
Pomyslela jsem si v duchu a přivřela víčka.....

Chvíli jsem mlčky ležela na posteli a vychutnávala si ten pocit klidu, myslím že jsem se nijak špatně nepředvedla, doufám v to!
Prsty jsem rozepla mikinu co obepínala mou štíhlou postavu a nahlas si oddychla. Měla jsem z toho setkání tak zbytečně velký strach a proběhlo to v takovém klidu, všichni tu byli přátelští a milý, sestra vypadá sympaticky a její kluk vypadá vážně skvěle, v životě jsem nikoho krásnějšího nepotkala!
Ou…to ne!


Zakroutím nad svým uvažováním nesouhlasně hlavou a natáhnu se do kapsy tmavých třičtvrťáků pro vyzvánějící telefon.

" Halo babi?"
Nevěřícně hlesnu do telefonu, nevěřím že by mi babička sama od sebe zavolala, i ten kousek co jsme měli od sebe mne vždy jen prozvonila a já ji musela zavolat zpátky, ale nyní telefon zvonil dost dlouho, určitě mi volá!
" Ahoj Goldie? Tak jak se ti tam líbí? Už jsi zabydlená?"
" Ano, je to tu moc krásný babi, ted jsem přijela."
" Takže ještě nemáš vybaleno?"
" Ne, pustím se do toho hned jak budu mít chut!"
Zasmála jsem se do telefonu a vstala z postele na které jsem do ted seděla.
Přešla jsem pomalým krokem k velkému oknu a otevřela jej.
Byla tu krásná krajina, kousek od našeho domu byl malý parčík s velkou fontánou uprostřed.
" Ty lenochu jeden!"
Se smíchem mne babička pokárala.
" A co táta? A sestra? Jsou tam ta tebe hodní?"
" No víš, je jich tu trochu víc, táta se po druhé oženil, mají spolu malou Zoe, bude ji za chvíli 5 let, sestra tu má přítele. Ale všichni byli moc milý!"
" To je dobře, mohla bych mluvit s tatínkem?"
" Určitě, já ti ho najdu, počkej momentík."

Zrychleně jsem se vydala ke schodům které rychle seběhla, proběhla jsem obývákem kde na mne pohlédly tři páry očí a zaběhla do kuchyně.
Jak jsem správně vycítila otec byl tam!
" Ehm, chce s tebou mluvit babi!"
" Dobře, ukaž!"
Podala jsem mu svůj telefon a pomalým krokem se loudala zpátky do pokoje.

Ve svém království jsem se konečně rozhlédla kolem sebe.
Pokoj byl krásný, přesně podle mích představ. Byl zvláštně vymalovaný, jedna jeho půlka byla tmavě červená, ta druhá nesla černou barvu.
Na Zemi tmavě červený koberec, tmavý dřevěný nábytek a uprostřed velké letiště potažené černým přehozem. Zvědavostí jsem přešla k posteli a nadzvedla přehoz, jaké překvapení mne čekalo když jsem spatřila světle modré peřiny.

Wow! Tak tohle jsem opravdu nečekala, jak mohli tušit že chci zrovna takto zařízený pokoj? Ještě jednou jsem se ohlédla po svém pokoji a přešla k tmavému gauči v rohu místnosti. Vedle něj byl počítačový stůl i s tou veškerou mechanikou která k němu patřila.
" Super, mám vlastní počítač!" Pomyslila jsem si a zkoumala co dál mi tyhle tmavé zdi ukrývají.

Na druhé straně vedle okna stál velký, psací stůl. On jediný byl světlé barvy.

Otevřela jsem jednu skříň a pohlédla na prázdné poličky. Ihned jsem hmátla po mém kufru a začala do ní skládat komínky oblečení.

Stále jsem nemohla pochopit kdo navrhoval tento pokoj, kolikrát jsem si mamince stěžovala jaký chci pokoj, že se mi ten můj nelíbí!
Byl moc světlý, prostorný! Ale i když byl tento dvakrát větší nepřišel mi tak prázdný, byla v něm velká postel, pohovka, dva stoly, u postele tmavý noční stolek…byl to ráj, můj ráj!
Konečně jsem měla postel ve které jsem se mohla rozvalovat podle svých potřeb, postel stála sice u zdi ale to mi v žádném případě nevadilo, nedokázala bych si představit, že bych měla postel uprostřed místnosti, jak to měla má kamarádka v České Republice.

" Líbí se ti pokoj?"
Úlekem jsem se otočila o 180° a pohlédla na člověka který mne tak vylekal.
" Ano je skvostný,ale jak jste věděli jaký chci pokoj?"
Nedokázala jsem udržet svoji zvědavost!
Beze slov mi podat mobil a usedl na postel.
" To tvá matka, ona mi volala že to s ní nevypadá dobře a ptala se mě, jestli bych si tě sem vzal, kdyby se jí náhodou něco stalo!"
Zaraženě jsem si sedla vedle něj a pohlédla mu do očí.
" Takže jsi to věděl dřív než my? Tohle vám nemohlo trvat měsíc!"
" Ano! Říkala že vám to ještě nepoví že vás nechce zbytečně plašit, měla jsi těžké období ve škole a babička na tom taky není zdravotně nejlíp."
" Aha."
Smutně jsem sklopila pohled na svá kolena a neudržela své slzy pod víčky, všechna radost z mého nového pokoje se vypařila jakmile jsem slyšela o mamince.
" Chtěla mi splnit přání, denně jsem ji vykládala jaký chci pokoj!"
" Musím uznat že když jsem slyšel její požadavky nevěřil jsem tomu, přišlo mi to totálně ulítlé ale konec je úžasný. Je dobře že jsi šla na designérskou školu!"
" Baví mě to, často předělávám jiné plakáty, znám všechny takové programy!"
" To je dobře, máš velký talent!"
" Děkuji!"
" Nemáš vůbec zač, musím říct že ten pokoj se nejvíc líbí Tomovi, určitě sis ho tím získala!"
Zasmál se a objal mne jemně kolem ramen, přitáhl k sobě a políbil na čelo.
" To jsem ráda."
" Je sympatický vid?"
" Ano, není špatný!"
Popravdě jsem otci odpověděla.
" Abych nezapomněl, v šufleti máš nějaké prázdné sešity a koupil jsem ti nový ruksak!"
Natáhl se k šufleti a vytáhl z něj poskládanou černou placku.
Když jsem ji rozložila příjemně mně překvapila černá kabela přes rameno, na jednom boku měla modrý pruh a byla hodně prostorná.

" Děkuji, je krásná!"
Slušně jsem poděkovala a položila brašnu na svá kolena, muž si mne přitáhl opět k sobě.
" Nemusíš děkovat, mrzí mne že jsem pro tebe neudělal to co jsem měl, to co si zasloužíš! Ted ti to vynahradím!"
Mírně jsem se usmála a omotala své paže kolem jeho pasu.
" Snad ti přinese štěstí ve škole!"
" Doufám….!"

No…tak nějak bych si představovala vlastní pokoj! :D
monisk@
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama