Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 2.díl

24. září 2010 v 20:38 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...

_ Goldie _

Vylekaně jsem vystoupila z vlaku a s opatrností procházela kolem stojících osob, jazyk kterým se tu mluvilo jsem poznávala, máma mě odmalička nutila se učit německy, ted toho aspoň využiji!
Po dlouhé, nekonečné cestě jsem byla celá polámaná a ospalá, ač jsem myslela na svůj domov sebevíc, přeci jen mne ta dlouhá cesta uspala!

Byla jsem na vlakovém nádraží v Berlíně a netušila kam se vydat, jakým směrem!
Bez rozmýšlení jsem dál procházela kolem silných, kulatých sloupů co podepíraly celou budovu a doufala že mne vlastní smysl vede správným směrem.


"Goldie? Goldie!"
Jakmile jsem zaslechla své jméno zvedla pohled před sebe a spatřila osobu kterou jsem viděla po druhé v životě.
"Holčičko dej mi tu tašku, určitě jsi z cesty unavená!"
Přátelsky se ke mne přihnal muž ve středním věku a už mi bral tašku z rukou.
Jen jsem oněměle stála na jednom místě a nechápala jeho počínání.
" Ahoj."
Vydala jsem ze sebe jediné slovíčko a měla pocit že jsem proto udělala maximum.

"Tak jsme se tu na tebe všichni těšili, pojd, auto mám kousek odtud!"
Tiše jsem za ním vyšlapovala a musela tak urychlit ten pomalý krůček kterým jsem se plahočila předtím, mezi davy procházejících seniorů, postarších pánů i bandám studentů!

" Posaď se!"
U modrého opla mi nakázal abych uložila své pozadí do měkké, přední sedačky. Zatím co on se přemístil ke kufru a vložil do jeho nitra mé zavazadla.
Moc jsem toho z domova neměla, jen pár mích oblíbených věcí, triček a rodinných pokladů. Jeden takový se válel na hromádce triček uvnitř mého malého kufříku.
Ano! Malá zmuchlaná fotografie byla jediná památka na mou maminku, až na mé vzpomínky a stříbrný řetízek s malým kamínkem co se mi houpal na krku, mi po ní nic nezůstalo!

" Určitě se ti tu bude líbit, doufám v to! Přihlásil jsem tě do jedné střední školy, je odtud vzdálená asi 30 kilometrů, nic jiného nikde poblíž není. Tedy aspoň nic podobného tvému oboru!"

Mírně se pousmál a pohlédl na mne, pod nátlakem jeho mírného úsměvu jsem musela též zkroutit své rty a vykouzlit tak na své tváři mírný úsměv.

" Tak, jsme tu!"
Zastavil asi po půl hodince cesty před velkým, krásným domem, měl dvě garáže a před jedněmi z tmavých vrat stálo velké, černé auto. Užasle jsem vystoupila z vozidla a zahleděla se na budovu před sebou, o takovém domečku se mi vždy jen zdávalo. Nemohla jsem s ním srovnávat náš malý baráček na náměstí v mém rodném městě, tento byl až příliš veliký!

" Páni!"
Opřela jsem se lokty o auto a stále sledovala tu budovu připomínající hrad.
" Tak už pojd!"
Rychle jsem zavřela dveře od auta a vydala se po schodech nahoru ke dveřím domu.

" Haloo rodino, jsme doma!"
Ihned po jeho slovech se z horního patra ozval velký rámus a někdo rychle sbíhal schody dolů .

" Goldie? Tak moc jsme se tu na tebe těšili a táta už v noci nemohl ani spát."

Usmála se na mě vyšší, hubená žena, v obličeji byla krásná, její modrozelené duhovky mne stále pozorovaly. Když viděla že nic neříkám a jen si prohlížím stěnu za ní nervozně zastrčila pramen svých blondatých vlasů za ucho a do náručí vzala dítě, co mi před chvíli přeběhlo kolem nohou.

" Dobrý den!"
Po delší době jsem tiše pípla na pozdrav a cítila se nejistě, v domě bylo utulné prostředí, ale i tak jsem věděla, že tohle není můj domov, tady jsem nevyrůstala.
" Goldie? Tohle je tvá nevlastní sestra Zoe, bude jí za měsíc 5 let."
Muž ukázal pohledem na malé dítě v náručí blondýnky a mírně se na to malé pousmál.
Při pohledu na to malé klubíčko v náručí její maminky jsem se i já musela mírně pousmát.

" Ahoj Goldie!"
Při zaregistrování dalšího, neznámého hlasu jsem se polekaně otočila jeho směrem a spatřila dvojici držící se za ruce. Dívka o něco vyšší než já si mne beze slova prohlédla, to stejné udělal i chlapec po její pravici.
Když jsem na sobě zaregistrovala jejich zkomavé pohledy cítila jsem nepříjemný pocit.

" Ahoj."
Pípla jsem dívce na zpátek a pohlédla jí do tváře. Měla hnědé oči a kratší blondaté vlasy. Má sestra! Tak moc jsem si přála sestru, ale ted když ji vidím před sebou nejsem vůbec nadšená.
Mladík zřejmě vycítíil napjatou atmosféru v místnosti a tak promluvil.
" Ahoj, já jsem Tom."
Otočím pohled jeho směrem a pohlédnu mu do tváře.
Babička mi vždy říkala, že lidé co si nechávají vlasy plést do různých dredů, copánků jsou něco jako vagabundi, ale já tyhle účesy vždy chtěla, proto jsem byla mile překvapená když jsem na jeho hlavě spatřila černé rasta copánky.
V koutku úst piercing a v uchu černou naušnici.
Mírně jsem se usmála a natáhla k němu svou paži.
" Goldie!"
Jemně mi stiskl prsty ve své dlani.

" Goldie, Tom je kluk tvé sestry!"
" Ano, to jsem pochopila!"
" Tak pojd za mnou, ukážu ti tvůj pokoj!"

Rychle jsem ze země posbírala své tašky a vydala se za starší ženou nahoru po schodech.

" Všechno tu najdeš, myslím že tě nemusím provázet ne?"
Jen jsem zakroutila nesouhlasně hlavou a ona s mírným usměvem odešla.
Rozhlédla jsem se po pokoji a padla vysíleně na velkou postel.

No potěš, jsem tu první den a hned se mi zalíbí kluk mé sesty, nakopejte mě!
Pomyslela jsem si v duchu a přivřela víčka.....


Tento díl je opravdu divný, mě se taky nelíbí :D
MoNiK

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama