Nastavený nový lay...líbí se vám? :)

WE & SITE  /////  STORIES  /////  AFFILATES







Aspoň na chvíli buď jen moje... 1.díl

24. září 2010 v 20:34 | MoNiK |  Aspoň na chvíli buď jen moje...

" Goldie? Goldie!"

Budila jednoho ráda babička svou vnučku, dobře věděla že za několik málo hodin ji čeká nepříjemná a sáhodlouhá jízda vlakem.
Goldie nesnášela letadla, nerada cestovala!
" Babi? Kolik je?"
Nerada rozlepila ospalá víčka a zahleděla se na postarší ženu.
Šero v pokoji ji nedělalo takový problém oči otevřít a zaměřit své duhovky na vráščitou tvář své babičky.
" Něco po sedmé, měla by jsi vstát. Jak tě znám nechala jsi si všechno balení na poslední chvíli!"
Káravým pohledem sledovala svou vnučku a čekala až se konečně uráčí vylést z té postele.
" No dobře!" Mrzutě vylezla Goldie z teplé postele a navlékla na sebe župan.


Vysprchovala se, vykonala ranní higienu a za poslechu pomalých, smutných písní dobalila poslední maličkosti.
Až ted ji začalo pořádně docházet že odjíždí, tento pokoj vidí možná naposledy.
Chtělo se jí plakat, na druhou stranu si byla jistá že jinde ji bude líp, tam ji zdi rodinného domu nebudou tolik připomínat tu bytost kterou tolik milovala.

Proč si musel bůh vzít k sobě zrovna jí? Její maminku? Vždyt byla tak mladá, tak krásná!
Na dno batohu naskládala předem nachystané komínky čistého oblečení, zabalila s sebou staré album fotek, věděla že si bude chtít jednou zavzpomínat, znala se příliš dobře!
Na sebe navlékla nachystané třištrtáky s bílým topem, dlouhé vlasy stáhla do obyčejného culíku, v kuchyni spolkla po malých soustech jeden rohlík a napila se jejího oblíbeného černého čaje.

Od pohřbu uběhl měsíc a ona se s tím pořád nevyrovnala, svou matku milovala tak jako nikoho.
Tu chvíli bydlela s babičkou, i ona si myslela že to spolu zvládnou, že si obě zvyknou na svou přítomnost. Nestalo se tak! Babička bydlela na druhé straně ulice a byla zvyklá na samostatný klidný život, zato Goldie vymetala po nocích bary, měla živé víkendy a to její mamince nikdy nevadilo, akceptovala že je mladá a chce si života užívat naplno!
Však její babička byla jiného názoru, stačilo aby jednou přišla Goldie domů a šla trochu hlasitěji.

Ne! Tohle spojení pravdu nedělalo dobrotu, věděli to obě.
Proto babička zavolala otci své vnučky aby si ji vzal k sobě, aspon na nějaký čas.
Goldie se to samozřejmě moc nelíbilo, svého otce viděla poprvé na matčinym pohřbu, choval se mile a byl ohleduplný,ale co na tom že si jí celý život nevšímal?
Možná to nikomu nevadilo, nikomu, až na ni! Vždyt ona se stěhuje k uplně cizím lidem a přitom jsou jí tak blízcí!
Nemohl poslat jediný pohled na Vánoce? Nebo ji dopisem popřát když měla narozeniny? Vykašlal se na ni, vykašlal se na ně!
Z jeho vyprávění se jen dozvěděla, že má Goldie o rok starší sestru, není jedináček jak si celou tu dobu myslela, byli dvě!
Vždy si přála mít sestru, někoho kdo by ji podržel, kdo by si s ní hrál na princezny, jak si s ní hrála maminka když byla malinká! Ale ted ztratila zájem s někým si rozumět, s někým si hrát!
Jediná, komu opravdu rozuměla a kdo rozuměl jí, byla právě její máma.
I když se občas pohádali, hned se usmířili a nedovedli na sebe nepromluvit jediný večer, natož den!

Zaplašila své bolestné myšlenky někam dozadu do mozku a naposledy se poohlédla po okolí její vesničky.
Od babičky převzala své zavazadlo, mikinu kterou svírala celou cestu od domu přehodila přes zapínání větší, černé kabelky a naposledy starší ženu obajala.
" Měj se tam hezky holčičko a ten měsíc školy co ti zbývá do závěreček tam hezky dochoď!"
Křikla za ní když nastupovala do vlaku a rozplakala se.
Goldie se na ni jen soucitně otočila a usmála se, sama neměla daleko od pláče, ale byl to hlavně její nápad, ona ji t nechtěla!
Ale na druhou stranu věděla, že to chce jen pro její dobro.
Mile se na babičku usmála a zašla dovnitř, jakmile se za ní dveře zavřeli smutně semkla víčka k sobě a vyhledala volné kupé.
Usadila se na měkké sedačce a přivřela víčka.
Krajina kolem ní ubíhala, ale to ona neviděla, neviděla ani když oči otevřela a pohlédla před sebe, vidění ji znemožnoval skelný pohled, závoj slz na dlouhých řasách.
Rozplakala se! Přišla si jako malé dítě které se bojí na tábor, bála se že se jí bude stýskat, věděla to! Bylo jisté že opláče babiččinu nepřítomnost, vše tu nechala....

Hřbetem ruky otřela mokré tváře a snažila se co nejvíc uklidnit.
Když pohlédla na svou mokrou dlan všimla si její dlouhé řasy.
Opatrně ji prstem druhé ruky odlepila od záplavy slaných slz a vzpoměla si, jak ji vždy říká babička když najde něčí řasu.
" Sfoukni ji a přej si něco!"
Do detajlu si představí její tvář, vždy když vysloví tuto větu, vždy se u ní tvářila stejně.
Odhodlaně přiblížila prst blíže ke rtům a mírně foukla..
" Ať se najde zase někdo kdo mi bude rozumět, chci lásku!"
Pomyslila si, vytáhla ze zavazadla mp3 a snažila se dlouhou cestu zaspat.

Prosím komentíky co si o tom myslíte?
MoNiK
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff Aspoň na chvíli buď jen moje...?

Klik :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama